Vydání 6/2014

Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2010 Celní ředitelství Ostrava rozhodlo o zabrání vybraných výrobků zajištěných rozhodnutím ze dne 3. 7. 2007.

Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2010 žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce v odvolání namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je vadné, neboť bylo vydáno dříve, než žalobci uplynula lhůta pro podání správní žaloby proti rozhodnutí, kterým bylo daňové řízení ve věci spotřební daně k předmětným zajištěným vybraným výrobkům skončeno. Žalobce poukázal na zvolený postup při vydávání rozhodnutí, apeloval na zásadu hospodárnosti a navrhl, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo změněno tak, že části výroku rozhodnutí dotýkající se osoby žalobce byla nahrazena údaji o zjištěném vlastníkovi či zjištěné osobě daňového subjektu, která bude za zaplacení spotřební daně skutečně odpovědná.

Žalovaný ze spisu zjistil, že dne 2. 7. 2007 provedla mobilní hlídka správního orgánu I. stupně kontrolu nemovitosti ve Starém Bohumíně, kde zjistila skladování lihu ve spotřebitelském balení bez prokázání jeho řádného zdanění. Kontrola byla provedena na základě důvodného podezření, že se v těchto místech nacházejí nezdaněné vybrané výrobky. Mobilní hlídka v kontrolovaných prostorách zahlédla, jak žalobce manipuluje s kartónovými krabicemi, v nichž byl objeven líh ve spotřebitelském balení. Žalobce byl vyzván k předložení některého z dokladů podle § 5 – § 6 zákona o spotřebních daních, ale jako kontrolovaná osoba neprokázal, že se jedná o výrobky zdaněné nebo že nabyl tyto výrobky oprávněně bez daně a vlastnictví k předmětným výrobkům popřel. Správní orgán I. stupně proto v souvislosti s § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních vydal rozhodnutí ze dne 3. 7. 2007 o zajištění vybraných výrobků a dále postupoval tak, jak mu ukládá zákon, a věc postoupil věcně a místně příslušnému správci daně – Celnímu úřadu Karviná k provedení daňového řízení na vyměření dlužné spotřební daně. Celní úřad Karviná provedl daňové řízení a daň byla žalobci pravomocně vyměřena dne 16. 2. 2010.

Pro vydání rozhodnutí o zajištění zboží a jeho následném zabrání je dle žalovaného důležité s naprostou přesností určit, zda kontrolovaná osoba je skutečně kontrolovanou osobou, v tomto případě skladovatelem, neboť jen vůči skladovateli může být takovéto rozhodnutí vydáno. Za situace, kdy nebyl zjištěn skutečný vlastník vybraných výrobků, je podstatné to, že žalobce zboží skladoval, a proto se stal plátcem spotřební daně. Vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn ani případný nájemce uvedených objektů, v nichž byly výrobky skladovány, je žalobce označen za osobu, která výrobky skladovala.

K námitce žalobce, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno předčasně, tedy dříve, než žalobci uplynula lhůta pro podání správní žaloby proti rozhodnutí o vyměření daně, žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že smyslem rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků je, že mají sloužit k dočasnému zajištění poměrů jako prostředek rychlé reakce státní moci na situace, jež si žádají okamžité řešení. Následné vydání rozhodnutí o zabrání vybraných výrobků je jen další logickou fází, která tak s konečnou platností rozhodne o meritu věci, tedy o osudu zboží. Zajištění vybraných výrobků a jejich následné propadnutí je třeba vnímat odděleně od vyměřovacího řízení a ani neplatí, že by jedno bylo pro druhé překážkou. Řízení o vyměření daně bylo pravomocně skončeno dne 16. 2. 2010. Žalovaný dále uvedl, že soudní přezkum daně není podmínkou rozhodnutí o propadnutí či zabrání vybraných výrobků. Postup pro zajištění vybraných výrobků a jeho případné propadnutí je postupem, který je jasně stanoven zákonem. V okamžiku, kdy je postaveno najisto, že se zajištěnými vybranými výrobky bylo nakládáno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních, je povinností správce daně vydat rozhodnutí o konečném osudu vybraných výrobků. Toto konečné rozhodnutí odráží společenský zájem zabránit další dispozici s nezdaněnými vybranými výrobky. Propadnutí výrobků je sankcí za porušení zákona o spotřebních daních, stát zde postihuje nedodržení evidenčních povinností specifikovaných v § 5 – § 6 a násl. zákona o spotřebních daních. Od této sankce je však třeba odlišovat daňovou povinnost, která vzniká ze zákona a je na případné sankci za porušení evidenčních povinností zcela nezávislá (srov. § 9 zákona o spotřebních daních). Zákon o spotřebních daních neupravuje žádné výjimky týkající se vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit a skutečnost, že bylo rozhodnuto o propadnutí vybraných výrobků, nezakládá jejich osvobození od této daně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2010, čj. 1 Afs 12/2010-107, č. 2054/2010 Sb. NSS). Je tedy vyloučeno, aby postup, který končí zabráním vybraných výrobků, byl shledán jako nehospodárný, když je na vyměření daně zcela nezávislý. Na základě výše uvedeného žalovaný konstatoval, že zákonné podmínky pro zabrání zboží byly splněny, neboť žalobce neprokázal, že zboží, které skladoval, je řádně zdaněné. Došlo k naplnění podmínek pro zabrání zboží uvedených v § 42 odst. 12 zákona o spotřebních daních, a správní orgán I. stupně tak v dané věci postupoval správně.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. V žalobě předně poukázal na to, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že vyměřovací řízení ve vztahu ke spotřební dani, která byla žalobci sdělena Celním úřadem v Karviné v návaznosti na zjištění vybraných výrobků a jejich následné zajištění, bylo pravomocně skončeno dne 16. 2. 2010. Žalovaný též uvedl, že poté, co žalobci byla pravomocně vyměřena spotřební daň, celní ředitelství přistoupilo k vydání konečného rozhodnutí o zabrání vybraných výrobků. Z uvedeného žalobce dovozuje, že celní ředitelství přistoupilo k vydání rozhodnutí ve věci zabrání vybraných výrobků v návaznosti na výsledky daňového řízení vedeného ve věci vyměření spotřební daně ze zajištěných vybraných výrobků. Pokud celní ředitelství a žalovaný vycházeli pro účely rozhodování o zabrání vybraných výrobků z výsledku vyměřovacího řízení, je žalobce přesvědčen, že napadené rozhodnutí je vadné. Žalovaný měl odvoláním napadené rozhodnutí celního ředitelství o zabrání vybraných výrobků zrušit a řízení vedené ve vztahu k osobě žalobce zastavit. Daňová povinnost ke spotřební dani z lihu vztahující se k zajištěným vybraným výrobkům totiž žalobci sdělena nebyla, neboť vydaný platební výměr byl na základě jeho odvolání zrušen.

Žalobce je toho názoru, že úsudek o jeho postavení plátce spotřební daně jakožto skladovatele většího množství vybraných výrobků nelze stavět na výsledku vyměřovacího řízení tak, jak uvádí žalovaný. Není totiž pravdou, že mu byla spotřební daň pravomocně sdělena ke dni 16. 2. 2010. Dne 16. 2. 2010 nabylo právní mocí rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2010, kterým byl změněn platební výměr Celního úřadu v Karviné ze dne 20. 10. 2009, jímž byla žalobci sdělena daňová povinnost ke spotřební dani. Tato rozhodnutí však žalobce považuje za absolutně neúčinná pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a má za to, že k této vadě měl žalovaný bez dalšího přihlédnout z úřední povinnosti. O téže daňové povinnosti totiž bylo již dříve pravomocně rozhodnuto – dne 15. 5. 2009 celní ředitelství zrušilo platební výměr Celního úřadu v Karviné ze dne 26. 5. 2008. Vzhledem ke zrušení platebního výměru je žalobce přesvědčen, že není plátcem spotřební daně vztahující se k zajištěným vybraným výrobkům. Domáhá se zrušení později (podruhé) vydaného platebního výměru a rozhodnutí odvolacího orgánu k němu se upínajícího žalobou u Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Af 30/2010. Svůj úsudek o překážce věci rozhodnuté zakládá na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, čj. 8 Afs 15/2007-75, č. 1865/2009 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě kromě jiného uvedl, že s námitkami, které se týkají daňového řízení ohledně vyměření spotřební daně, se řádně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Dle žalovaného není pravdou, že v napadeném rozhodnutí uvedl, že „“. Takovou formulaci napadené rozhodnutí neobsahuje. Souvislost daňového řízení na vyměření spotřební daně se zabráním vybraných výrobků je jen časová. Není tedy pravdou, že napadené rozhodnutí se odvíjí od rozhodnutí, kterým žalobci byla pravomocně vyměřena spotřební daň. Daňové řízení na vyměření spotřební daně je řízením vyplývajícím z obecné povinnosti vybraný výrobek zdanit za podmínek stanovených zákonem o spotřebních daních. Zda daňové řízení na vyměření spotřební daně vedené se žalobcem bylo pravomocně skončeno, či nikoli, není a nebylo pro rozhodnutí o zabrání vybraných výrobků podstatné a nebylo podstatné ani pro obsah napadeného rozhodnutí. I kdyby nebyla spotřební daň vyměřena, nebo pokud by rozhodnutí o vyměření spotřební daně bylo zrušeno, není daňové řízení o vyměření spotřební daně pro řízení o konečném osudu zajištěných vybraných výrobků.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.