4693/2025
Celní řízení: pojem "omyl" v celním kodexu; obnova celního dluhu; nesprávné sazební zařazení zboží
Celní řízení: pojem „omyl“ v celním kodexu; obnova celního dluhu; nesprávné sazební zařazení zboží
k čl. 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní
kodex
Unie (v textu jen „celní kodex“)Za „omyl“, který odůvodňuje obnovení celního dluhu dle čl. 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní
kodex
Unie, je třeba pokládat i sazební zařazení zboží, které se následně ukázalo nesprávným.(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, čj. 9 Afs 197/2023-51)
Prejudikatura:
rozsudek Soudního dvora ze dne 30. 4. 2025, Celní jednatelství Zelinka
(C-330/24).Věc:
Celní jednatelství Zelinka, s. r. o., proti Generálnímu ředitelství cel o obnovení celního dluhu, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 11. 2022 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem 10 rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 17. 3. 2022. Těmito rozhodnutími celní úřad obnovil žalobkyni celní dluh v celkové výši 1 541 018 Kč a současně stanovil lhůtu jeho splatnosti. K obnovení celního dluhu došlo kvůli nesprávnému postupu celního úřadu, který původně vyhověl žádosti žalobkyně o změnu sazebního zařazení jejího zboží (elektronických výrobků AXIS řady S20xx) do podpoložky kombinované nomenklatury 8517 62 00 00, jíž odpovídá celní sazba 0 %. Zároveň rozhodl o vrácení cla za zboží, za které žalobkyni ještě dříve vyměřil clo odpovídající kódu nomenklatury 8521 90 00 90 (celní sazba 8,7 %) ve výši 1 541 018 Kč.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, čj. 10 Af 2/2023-57. Městský soud neshledal důvodnou námitku, že v daném případě nedošlo k omylu celního úřadu při vrácení cla ve smyslu čl. 116 celního kodexu. Dané ustanovení cílí na obsahové nedostatky rozhodnutí celních orgánů. V některých jazykových mutacích celního kodexu je použit pojem „“ (anglicky), respektive „
error
errore
“ (španělsky), jenž nese v právnickém jazyce spíše význam „pochybení“ než „omyl“. V českém překladu tohoto ustanovení došlo k záměně slova „neoprávněně“ za „omylem“. Článek 116 celního kodexu tak dopadá obecně na situace, kdy byl celní dluh neoprávněně vrácen, což se stalo právě v projednávaném případě. Ochranu právní jistoty dotčených subjektů poskytuje promlčecí lhůta v délce tří let ode dne vzniku celního dluhu. Dodržení této lhůty žalovaný podrobně odůvodnil a žalobkyně tento závěr nezpochybnila.Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Trvala na tom, že pojem „omyl“ užitý v čl. 116 odst. 7 celního kodexu nedopadá na případy, kdy bylo clo vráceno neoprávněně. Účelem tohoto ustanovení je zabránit situacím, kdy na základě omylu dojde k vrácení či prominutí cla. Účelem tohoto ustanovení tudíž naopak není zhojit situaci, kdy celní orgán nesprávně vyhodnotí
relevantní
skutečnosti a vrátí clo. Článek 116 odst. 7 celního kodexu je třeba vykládat restriktivně. Pokud by jediným omezením při aplikaci daného ustanovení byla tříletá promlčecí lhůta, pak by po každém vrácení cla musel dotčený subjekt čekat několik let, než by si mohl být jistý, že vrácené clo nebude muset znovu zaplatit. Taková situace by podrývala princip právní jistoty a legitimního očekávání.Stěžovatelka nesouhlasila se sazebním zařazením svého zboží pod kód celní nomenklatury 8521 90 00 90. V souladu se závaznou informací o sazebním zařazení zboží (dále jen „ZISZ“) vydanou Celním úřadem pro Olomoucký kraj bylo dané zboží nutno zařadit pod kód celní nomenklatury 8517 62 00 00.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že
judikatura
Soudního dvora neposkytuje odpověď na to, jakým způsobem vyložit pojem „omyl“ ve smyslu článku 116 odst. 7 celního kodexu. Výklad tohoto pojmu je klíčový pro posouzení druhé stěžovatelčiny kasační námitky. Usnesením ze dne 25. 4. 2024, čj. 9 Afs 197/2023-20, proto řízení přerušil a položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku. Soudní dvůr v této věci vydal rozsudek ze dne 30. 4. 2025,
Celní jednatelství Zelinka
, C-330/24, v němž dospěl k následujícímu závěru:„
Článek 116 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní
“kodex
Unie, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje pouze na situace, kdy bylo clo vráceno v důsledku neúmyslné chyby celních orgánů, ale i na situace, kdy tyto orgány vědomě provedly sazební zařazení, které se následně ukázalo nesprávným.Nejvyšší správní soud poté rozhodl o pokračování v řízení a kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(…)
IV. b) Omyl ve smyslu čl. 116 odst. 7 celního kodexu a legitimní očekávání
[22] Co se týče samotné
meritorní
otázky, zda byly splněny podmínky pro vrácení cla, skutkový vývoj není mezi účastníky sporný. Jak rekapituloval již žalovaný na sedmnácté straně napadeného rozhodnutí, stěžovatelka dané zboží dováží již od roku 2016. Ode dne 14. 3. 2019 věděla o stanovisku vypracovaném pro účely kontroly pro propuštění zboží vedené pod značkou NK0028/18/530501, kterou bylo dané zboží sazebně zařazeno pod celní nomenklaturu 8521 90 00 90 spojenou s celní sazbou 8,7 %. Stěžovatelka poté celními prohlášeními podanými v období ode dne 29. 3. 2019 do dne 14. 6. 2019 správně sazebně zařadila zboží do této nomenklatury. Celní úřad pro Jihomoravský kraj zahájil dne 19. 3. 2019 kontrolu po propuštění zboží vedenou pod značkou NK0017/19/530501, v jejímž rámci rozhodl ve vztahu k dovozům realizovaným v letech 2018 a 2019, že zboží je správně zařazeno do výše uvedené celní nomenklatury, tedy podléhá clu v sazbě 8,7 %.[23] Stěžovatelka nicméně zjistila, že Celní úřad pro Olomoucký kraj (tedy nikoli celní úřad příslušný pro stěžovatelku) vydal dne 15. 4. 2019 ZISZ ve vztahu k jinému subjektu (ten je v ZISZ anonymizován) a podle něj měly být obdobné výrobky, které jsou v ZISZ podrobně popsány, zařazeny pod kód celní nomenklatury 8517 62 00 00. Stěžovatelka dne 17. 4. 2019 podala u Celního úřadu pro Olomoucký kraj žádost o vydání obdobné ZISZ. Tato informace nemohla být stěžovatelce vydána ve stanovené lhůtě, a to kvůli pochybnostem ohledně sazebního zařazování daných výrobků napříč Evropskou unií, o čemž byla stěžovatelka vyrozuměna dne 30. 7. 2019. ZISZ v její věci tak byla vydána Celním úřadem pro Olomoucký kraj teprve dne 4. 12. 2020 a dané zboží v ní bylo sazebně zařazeno opět pod celní nomenklaturu 8521 90 00 90. Toto zařazení ostatně odpovídá i následně vydanému prováděcímu nařízení Komise (EU) 2021/532, o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury, kterým bylo celní zařazení tohoto konkrétního zboží sjednoceno napříč Evropskou unií.
[24] Stěžovatelka nicméně mezitím již dne 28. 8. 2019 podala u svého celního úřadu žádost o opravu sazebního zařazení daných výrobků na kód celní nomenklatury 8517 62 00 00, spojený s nulovým clem, k níž doložila kopii výše zmíněné ZISZ vydané Celním úřadem pro Olomoucký kraj dne 15. 4. 2019 pro jiný subjekt. Celní úřad této žádosti dne 27. 9. 2019 vyhověl a clo jí vrátil, což následně sám celní úřad a poté žalovaný a městský soud označovali právě za „omyl“ ve smyslu čl. 116 odst. 7 celního kodexu.
[25] Stěžovatelka nesouhlasí s výkladem pojmu „omyl“ obsaženého v čl. 116 odst. 7 celního kodexu provedeným městským soudem. Dle stěžovatelky je smyslem tohoto ustanovení zabránit situacím, kdy došlo k vrácení či prominutí cla na základě činu, který správní orgán nezamýšlel učinit. Podle tohoto ustanovení platí:
Jestliže celní orgány clo vrátí nebo prominou omylem a není-li původní celní dluh promlčen podle článku 103, původní celní dluh se obnoví. V takových případech je nutno jakýkoli úrok zaplacený podle odst. 5 druhého pododstavce nahradit
.[26] Citovaný odstavec 7 navazuje na odstavec 1, upravující vracení a promíjení cla:
1. Jsou
-li splněny podmínky stanovené v tomto oddíle částky dovozního nebo vývozního cla se vracejí nebo promíjejí z kteréhokoliv z těchto důvodů:
a) přeplatky na částkách dovozního nebo vývozního cla;
b) vadné zboží nebo zboží neodpovídající smluvním podmínkám;
c) chyba ze strany příslušných orgánů;
d) v zájmu spravedlnosti.
Částka dovozního nebo vývozního cla se vrátí v případě, kdy byla zaplacena a platnost odpovídajícího celního prohlášení je v souladu s článkem 174 zrušena.
[27] Soudní dvůr rozsudkem ve věci
Celní jednatelství Zelinka
poskytl jednoznačnou odpověď, jak pojem „omyl“ vyložit. Pod pojem „omyl“ je tudíž nezbytné zařadit i situace, kdy celní orgány vědomě provedly sazební zařazení, které se následně ukázalo nesprávným. Nejvyšší správní soud je výkladem unijního práva podaným Soudním dvorem vázán. Závěry Soudního dvora beze vší pochybnosti potvrzují, že výklad pojmu omyl zastávaný městským soudem je správný a že celní orgány nepostupovaly v rozporu se zákonem, pokud stěžovatelce obnovily celní dluh.[28] Soudní dvůr se v citovaném rozsudku vypořádal rovněž se stěžovatelčinými námitkami porušení právní jistoty a zásady legitimního očekávání. V bodech 29 až 31 uvedl, že „
pokud jde o zásadu právní jistoty,
je třeba uvést, že obnovit původní celní dluh je možné pouze pod podmínkou, že tento dluh není promlčen podle článku 103 celního kodexu Unie. Posledně uvedené ustanovení stanoví, že promlčecí lhůta zpravidla uplyne po třech letech ode dne vzniku celního dluhu.
[…] Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že přiměřená promlčecí lhůta je stanovena v zájmu právní jistoty, která chrání jak jednotlivce, tak dotyčnou správu, a přesto nebrání tomu, aby jednotlivec využil práv, která mu přiznává unijní právní řád. Během promlčecí lhůty tedy musí mít celní orgány možnost celní dluh doměřit (obdobně viz rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Veloserviss, C
-427/14, EU:C:2015:803, body 32 a 37).
[…] Pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, je třeba uvést, že před uplynutím promlčecí lhůty musí osoba, která je povinna zaplatit clo, jakožto hospodářský subjekt akceptovat riziko, že se celní orgány vrátí k rozhodnutí o celním dluhu a zohlední nové informace, které budou mít k dispozici (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Veloserviss, C
-427/14, EU:C:2015:803, body 41 a 42).
“ Vzhledem k tomu, že stěžovatelčiny námitky byly zcela obecného rázu, Nejvyšší správní soud nemá nad rámec závěrů Soudního dvora co dodat.[29] Námitka proto není důvodná. (…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.