Vydání 1/2009

Rozšířený senát v prvé řadě zkoumal, zda je oprávněn ve věci rozhodovat. Stěžovatel totiž poukazuje na odlišnost skutkového stavu v obou případech spočívající v jiném hmotnostním složení dovážených směsí. V prvém případě se jednalo o směs obsahující 1,2 % hmotnostních extraktu z lékořice a 98,6 % hmotnostních sacharózy, v tomto případě o směs obsahující a 0,1 % hmotnostních výtažku z lékořice a 99,9 % hmotnostních sacharózy. Rozšířený senát však nespatřuje ve složení směsí natolik podstatný rozdíl; pokud žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti tvrdí, že zjištění celně technickou laboratoří neodpovídá skutečnosti pro nekonzistentnost odebraného vzorku, je třeba připomenout, že takovou námitku v žalobě vůbec nevznesl. Zejména však je třeba vycházet ze skutečnosti, že důvodem předložení věci rozšířenému senátu není jen rozpor v zařazení toho kterého zboží, ale zejména způsob užitý pro jeho zařazení. Rozšířený senát proto shledal postoupení věci důvodným.

(...) Celní sazebník tedy používá pro účely klasifikace kombinovanou nomenklaturu Evropské unie, která vychází z Harmonizovaného systému. Ten rozděluje zboží do 21 tříd (I až XXI) a 97 kapitol (01 až 97). Každá kapitola se dále hierarchicky člení na čtyřmístná čísla a šestimístné položky. Kombinovaná nomenklatura doplňuje hierarchii Harmonizovaného systému o dvoumístné číselné označení, tj. na osmimístné podpoložky. Součástí celního sazebníku jsou Všeobecná pravidla pro interpretaci Harmonizovaného systému (dále též „Všeobecná pravidla“). Podle v pořadí prvního všeobecného pravidla (pravidlo 1) má znění názvů tříd, kapitol a podkapitol pouze orientační charakter; pro zařazování je směrodatné znění čísel a poznámek k třídám a kapitolám, jakož i Všeobecných pravidel, pokud tato pravidla nejsou v rozporu se zněním uvedených čísel a poznámek.

Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, čj. 2 As 59/2003-70, publikovaném pod č. 628/2005 Sb. NSS, kterého se dovolávají účastníci i krajský soud, pokud je pro zařazování zboží do celního sazebníku rozhodující na prvém místě znění čísel, míní se čísly právě ona čtyřmístná čísla, jež tvoří jednu z úrovní členění Harmonizovaného systému.

Rozšířený senát se s tímto názorem ztotožňuje; při zařazování zboží do celního sazebníku je nutné vycházet prvotně ze znění čísel a poznámek tak, jak to vyplývá ze znění prvního Všeobecného pravidla. Poznámky k jednotlivým třídám a kapitolám lze tedy aplikovat až v případě, že je určeno rozhodné číslo.

V daném případě je sporné, zda dovážené zboží mělo být zařazeno do čísla 1701 – , nebo do čísla 1704 , přičemž do čísla 1704 by ho bylo možno zařadit na základě poznámky vylučující ho z čísla 1302 – .

Užití výkladového pravidla 2a) Všeobecných pravidel v tomto případě nepřichází vůbec v úvahu, neboť se týká nekompletních a nezpracovaných výrobků nebo dokončených výrobků dovážených v nesmontovaném nebo rozloženém stavu. Výkladové pravidlo 2b) stanoví, že každé uvedení materiálu nebo látky v některém z čísel se vztahuje také na tento materiál nebo látku ve směsi nebo v kombinaci s jinými materiály nebo látkami. Každé uvedení zboží z určitého materiálu nebo látky se vztahuje na zboží sestávající zcela nebo částečně z tohoto materiálu nebo látky. Zařazování zboží sestávajícího z více než jednoho materiálu nebo látky se provádí podle zásad uvedených v pravidle 3. Pravidlo 2b) tedy upravuje mj. zařazování směsí a odkazuje v dalším postupu na pravidlo 3 Všeobecných pravidel, které ad a) stanoví, že pokud lze zboží podle pravidla 2b) zařadit do dvou nebo více čísel, pak číslo obsahující nejspecifičtější popis má přednost před čísly s popisem obecnějším. Vztahuje-li se každé ze dvou nebo více čísel pouze na část materiálů nebo látek obsažených ve smíšeném nebo složeném zboží (...), považují se čísla za stejně specifická. U těchto dvou složek směsi lze vážit zařazení do čísla 1302 – , nebo do čísla 1701 – , nebo do čísla 1704 . Žádné z těchto čísel však není s ohledem na složení směsi číslem více specifickým. Pokud šestý senát v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, čj. 6 Afs 1/2004-69, vycházel ze specifičnosti „čísla 1704 90 10“, jedná se o podpoložku, jejíž užití při zařazování je možné až po určení příslušného čísla a položky. V daném případě tedy nelze označit za specifické číslo 1302 a v tom případě nelze vycházet ani z poznámky k tomuto číslu, vylučující z něho do čísla 1704. Při vyloučení možnosti postupu podle pravidla 3a) Všeobecných pravidel je třeba postupovat podle pravidla 3b), podle kterého se směsi, které nelze zařadit podle pravidla 3a), zařadí podle materiálu nebo komponentu, který jim dává podstatné rysy, lze-li takový materiál nebo komponent určit. Shodně postupoval Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 20. 6. 2006, čj. 7 Afs 134/2004-67.

Není skutečně rozhodné, jak bylo zboží označeno deklarantem. V daném případě se jednalo o směs výtažku z lékořice a cukru. V prvém případě posuzovaném šestým senátem šlo o směs 98,6 a více hmotnostních procent sacharózy a 1,2 a méně hmotnostních procent výtažku z lékořice, v případě posuzovaném prvním senátem jde o směs obsahujících 99,96 hmotnostních procent sacharózy a 0,1 hmotnostních procent výtažku z lékořice. Dále je tedy třeba vážit číslo 1701 a číslo 1704 , přičemž pro užití tohoto čísla již není rozhodná poznámka uvedená v kapitole 13, neboť její rozšiřující znění ve vztahu k číslu 1704 nelze uplatnit tam, kde podle čísla 1302 postupováno nebylo.

Při určení podstatných rysů daných směsí je třeba zejména vycházet z povahy směsi a z hmotnostního podílu jednotlivých složek směsi. Rozhodujícím hlediskem pro určení podstatného komponentu směsi může být např. i její předpokládané či obvyklé užití; to však v daném případě není pro zařazení rozhodné, neboť ve spise není obsaženo ani žalobcem tvrzeno nic bližšího, než že se jedná o potravinářkou nebo cukrárenskou směs. Složení směsí bylo zjištěno celně technickou laboratoří (a nebylo jiným důkazem vyvráceno). Podle tohoto zjištění šlo o směs tvořenou drobnými bílými krystalky bílé barvy, přičemž rozpuštěním se získal mírně nažloutlý roztok sladké chuti bez patrné příchuti lékořice.

Ze zjištěného složení obou směsí jednoznačně vyplývá, že mají charakter sacharózy. Vyloučení čísla 1704 nasvědčuje i definice lékořicových cukrovinek obsažená v 12 písm. j) vyhlášky č. 334/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro přírodní sladidla, med, nečokoládové cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové cukrovinky. Lékořicové cukrovinky podle tohoto ustanovení jsou cukrovinky ze směsi cukru, bonbonářského sirupu a mouky, popřípadě dalších surovin, jejichž charakteristickou složku tvoří výtažek z lékořice.

Číslo 1701 zahrnuje třtinový nebo řepný cukr a chemicky čistou sacharózu v pevném stavu. Do tohoto čísla tedy patří i cukr (sacharóza) s příměsemi. I zde je možné podpůrně odkázat na definici obsaženou ve zmíněné vyhlášce č. 334/1997 Sb. – podle § 1 písm. b) je cukrem sacharóza upravená zejména do krystalů, moučky, kostek, homolí, popřípadě doplněná přídatnými látkami určenými k aromatizaci nebo kořením. Podpoložka 1701 91 00 pak zahrnuje látky uvedené v čísle 1701 . V daném případě je obtížně určitelné, zda výtažek z lékořice v koncentraci zjištěné v posuzovaném případě měl mít funkci aromatické látky nebo barviva. Technicky vyloučeno není ani jedno z toho, aromatické látky mohou být podle § 1 písm. c) vyhlášky č. 52/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky použití chininu a kofeinu, i látky přírodní. Je obecně známo, že lékořice (z ní užívaný kořen) disponuje určitým aromatem a výluh z ní není čirý. I když nažloutlou barvu roztoku získaného rozpuštěním směsi lze přičítat lékořicovému výtažku, odporuje logice, že by cílem smísení obou látek bylo získání zabarveného cukru. Lze předpokládat, že tímto cílem byla aromatizace cukru. Smyslové posouzení směsi obsažené v posudku celně technické laboratoře tomu sice nenasvědčuje, ovšem tento výsledek je zjevně ovlivněn zanedbatelným množstvím výtažku z lékořice obsaženým ve směsi.

Rozšířený senát ze všech těchto důvodů dospěl k závěru, že způsob zařazování směsi výtažku lékořice a sacharózy, jejichž složení lze shrnout tak, že se v obou hodnocených případech jednalo o směs dvou látek obsahující 98,6 a více hmotnostních procent sacharózy a 1,2 a méně hmotnostních procent výtažku z lékořice, musel v rozhodné době vycházet ze Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému a vždy muselo být nejprve určeno rozhodné číslo v rámci kapitol tohoto systému jako základní složka členění zboží. Vzhledem k tomu, že složení směsí odpovídalo různým číslům, pak ve smyslu pravidla 2b) Všeobecných pravidel bylo třeba dále postupovat podle pravidla 3 a určit, zda se jedná o směs, která svým složením odpovídá specifickému popisu určitého čísla, či zda je třeba provést zařazení podle materiálu nebo komponentu dávajícího směsi podstatné rysy. Při vyloučení specifičnosti některého z čísel [pravidlo 3a)], bylo třeba vzít v úvahu zejména podstatné rysy směsi [pravidlo 3b)], a to povahu zboží, přesně zjištěný podíl jednotlivých složek směsi, případně i její předpokládané či obvyklé užití. Výsledkem tohoto procesu je zařazení do čísla 1701, podpoložky 1701 91 00 – , nikoliv do čísla 1704, podpoložky 1704 90 10 – .