Vydání 6/2014

^xxxxxxxxx)

Dle úředního záznamu sepsaného dne 7. 10. 2009 spatřila skupina mobilního dohledu Celního ředitelství Brno téhož dne v 16:05 na 141 km dálnice D1 ve směru na Prahu jedoucí vozidlo Opel Omega Caravan, řízené osobou, v níž byl později zjištěn žalobce. Vzhledem k tomu, že uvnitř vozidla se viditelně nacházel nějaký náklad zakrytý plachtou, rozhodla se hlídka ke kontrole. Přes řádné označení služebního vozidla barevným provedením Celní správy ČR a pokus o řádné zastavení vozidla žalobce reagoval tak, že začal ve směru na Prahu ujíždět rychlostí místy až 200 km/h, ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu, před ním jedoucí vozidla podjížděl zprava a některá vytlačoval. Přes zapnuté zvukové i světelné zvláštní výstražné zařízení na služebním vozidle řidič ujížděl dál, veškeré pokusy o jeho předjetí a zastavení byly marné, služební vozidlo svým vozidlem při pokusech o předjetí blokoval. Sjel z dálnice D1 na 66 km směrem na Loket a zde byl již za asistence hlídky dálniční policie zastaven. Prohlídkou v 16:45 na místě kontroly bylo zjištěno, že náklad pod plachtou je tvořen balíky s krabičkami cigaret, které jsou označeny ukrajinskými kontrolními nálepkami. Řidič hlídce mobilního dohledu sdělil, že cigarety veze do Prahy na Václavák, kde je má předat neznámému muži a inkasovat odměnu 5 000 Kč. V 18:00 bylo místo i s vozidlem a žalobcem předáno hlídce mobilního dohledu odd. 34 Celního ředitelství Praha.

Podle protokolu o ohledání ze dne 7. 10. 2009 bylo téhož dne mezi 18:00 a 20:00 na výše uvedeném místě kontroly provedeno ohledání dopravního prostředku vlastněného žalobcem a dále provedena fotodokumentace. Bylo zjištěno, že celý půdorys zadních sedadel i celý zavazadlový prostor vozidla je zaplněn balíky obalenými černým igelitem, a to až do výše hlavových opěrek předních sedadel, přičemž v době kontroly vozidla byly tyto balíky ještě zcela skryty přehozenou dekou. Černý igelit kryjící balíky byl na řadě míst potrhán, a v těchto dírách byly vidět kartóny cigaret s nápisy v azbuce. Celkem byla zjištěna přeprava 150 800 kusů cigaret (tj. 7 540 krabiček, tj. 754 kartónů) označených ukrajinskými a zčásti též běloruskými kolky.

Do protokolu o výslechu zadržené osoby ze dne 7. 10. 2009 žalobce uvedl, že se narodil 14. 7. 1970, vyučil se kuchařem, 13 let podnikal na živnostenský list a nyní je od roku 2005 evidován na pracovním úřadě. Dne 5. 10. 2009 byl s manželkou nakupovat v nákupním centru, kde ho oslovil neznámý muž s polským přízvukem s tím, zda si nechce přivydělat, neboť se mu líbí, jak má žalobce velké auto. Žalobce prohlásil, že ano, ale že „“ nechce mít nic společného. Neznámý muž jej ubezpečil, že vše je legální, a sdělil mu, kam má 7. 10. 2009 přijet. Žalobce přijel na smluvené místo k Českému Těšínu 7. 10. 2009 v poledne, kde mu neznámé osoby naložily vozidlo nákladem ze své modré dodávky a on vyrazil do Prahy, kde na Václavském náměstí měl jiný neznámý muž, kterého měl poznat podle bílého klobouku na hlavě, náklad převzít a zaplatit mu odměnu za dopravu. Cestou po dálnici D1 viděl, že za ním jede sanitka, myslel si, že k nějakému neštěstí před ním. Až když ho zastavili policisté, zjistil, že to není sanitka, ale vůz Celní správy ČR. S osobami, které mu naložily vozidlo cigaretami, nebyl nijak v kontaktu, tyto osoby si na něj kontakt nevzaly a nikdo mu během jízdy nevolal. K cigaretám dodal, že není kuřák a nevyzná se v nich. Svůj čin zdůvodnil tím, že si chtěl přivydělat na živobytí.

Celní úřad Benešov dne 10. 11. 2009 vydal rozhodnutí o zahájení daňového řízení ve věci vyměření cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty (dále jen „celní dluh“), které se týká tabákových výrobků zajištěných dne 8. 10. 2009. Rozhodnutí celní úřad odůvodnil tím, že došlo k protiprávnímu vstupu těchto tabákových výrobků podléhajících dovoznímu clu na území ES, kdy žalobce je v souladu s čl. 202 odst. 3 třetí odrážkou celního kodexu odpovědný za celní dluh, neboť tabákové výrobky držel a v době jejich přijetí si měl být vědom, že vstoupily na území ES protiprávně, a to vzhledem k jejich označení ukrajinskými a běloruskými kolky a vzhledem k jejich značnému počtu. Dále celní úřad žalobce informoval, že celní dluh zaúčtuje ve výši 368 718,20 Kč. Dne 18. 11. 2009 žalobce zpracoval vyjádření k rozhodnutí celního úřadu o zahájení daňového řízení, ve kterém odkázal na své vyjádření k předmětné věci ze dne 7. 10. 2009, které učinil na Celním ředitelství Praha, kde byl vyslechnut jako zadržená osoba, s tím, že na těchto svých tvrzeních v plném rozsahu setrvává. Dále uvedl, že pochybil, když byl ochoten převézt cigarety z oblasti Českého Těšína do Prahy. Nebyl dostatečně opatrný, cigarety si neprohlížel, není kuřák a nevyzná se v nich. Připustil, že udělal chybu a že neměl vyhovět přání neznámého muže na převoz cigaret. Zdůraznil, že cigarety nebyly jeho vlastnictvím a že fungoval při jejich převozu jen jako řidič. Své vyjádření uzavřel požadavkem, aby rozhodnutí o zahájení řízení bylo zrušeno a aby bylo ve věci vyčkáno až do pravomocného rozhodnutí v trestní věci sp. zn. 1 T 189/2009 vedené před Okresním soudem v Benešově.

Dne 25. 11. 2009 vydal celní úřad platební výměr na celkovou částku celního dluhu ve výši 368 718, 20 Kč.

Žalobce podal proti tomuto platebnímu výměru odvolání a následně upozornil na rozhodnutí Celního úřadu Karviná ze dne 26. 11. 2009, jímž tento celní úřad rozhodl o zabrání všech převážených tabákových výrobků. Z tohoto rozhodnutí žalobce vyvozoval, že cigarety nebyly v jeho vlastnictví, a protože se výslovně vzdal práva na odvolání, rozhodnutí o zabrání nabylo právní moci dne 1. 12. 2009. Podle žalobce je tak bezpečně a pravomocně prokázáno, že nebyl vlastníkem převážených cigaret, a proto jej nestíhá povinnost platit dovozní clo, spotřební daň a DPH. Z toho důvodu navrhl zrušení platebního výměru a zastavení řízení.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 1. 2010 odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že tvrzení žalobce popírající vlastnictví cigaret nijak nerozporuje, nicméně otázka vlastnictví cigaret v posuzovaném případě není rozhodná. Celní v čl. 202 odst. 1 písm. a) váže vznik celního dluhu při dovozu na protiprávní vstup zboží podléhajícího dovoznímu clu na celní území ES, v čl. 202 odst. 3 pak vymezuje okruh dlužníků, kteří podle čl. 213 za splnění celního dluhu odpovídají společně a nerozdílně. Tedy každá osoba, která naplní některou z definic dlužníka podle čl. 202 odst. 3 celního kodexu, odpovídá za celý celní dluh. Žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že vůči žalobci je uplatňována definice dlužníka podle čl. 202 odst. 3 třetí odrážky celního kodexu, podle které je dlužníkem osoba, která dotyčné zboží držela a která si měla být vědoma v době přijetí zboží, že na území ES vstoupilo protiprávně. S touto konkrétní skutkovou podstatou byl žalobce seznámen v rozhodnutí o zahájení daňového řízení i v platebním výměru. Odvolací námitku, že žalobce nebyl vlastníkem převážených cigaret, a proto jej nestíhá povinnost platit dovozní clo, spotřební daň a DPH, tak nepovažoval za důvodnou.

Nad rámec odvolacích důvodů uvedených žalobcem žalovaný přezkoumal i podmínku, zda si žalobce v době přijetí zboží měl být vědom, že na území ES vstoupilo protiprávně, a dospěl k závěru, že tato podmínka je v posuzovaném případě splněna. Protiprávní vstup cigaret na území ES předně nezpochybňoval ani žalobce a svědčila pro něj řada důvodů. Krabičky cigaret byly podle protokolu o ohledání ze dne 7. 10. 2009 a související fotodokumentace označeny ukrajinskými a běloruskými kolky, tedy byly uvedeny do volného daňového oběhu na Ukrajině a v Bělorusku. Vstup tabákových výrobků na území ES pro osobní spotřebu je právními předpisy omezen na 1 kartón cigaret na osobu, vstup pro osobní spotřebu je tedy vyloučen vzhledem k množství 754 kartónů cigaret nalezených u žalobce při kontrole. Ekonomický důvod „“ dovozu cigaret uvedených na Ukrajině a v Bělorusku do volného daňového oběhu na daňové území ES je rovněž vyloučen, „“ dovozu by musela být osvědčena platnými tabákovými nálepkami členských zemí ES. Podmínka, že si protiprávního vstupu zboží na území ES měl být žalobce vědom v době přijetí zboží, je dle odvolacího orgánu založená na stejném stupni vědomí, jako je tomu u nevědomé nedbalosti. Tuto podmínku lze přeformulovat tak, že žalobce nevěděl, že zboží protiprávně vstoupilo na území ES (je nelegální, nezdaněné), ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Při jistě alespoň průměrné vyspělosti žalobce a jistě alespoň průměrné inteligenci (vyplývající mj. z formulací odpovědí zachycených v protokolu ze dne 7. 10. 2009 a ze skutečnosti, že žalobce po dobu 13 let podnikal na živnostenský list, jak zachycuje tentýž protokol) si žalobce podle přesvědčení odvolacího orgánu této skutečnosti měl být vědom vzhledem k těmto konkrétním okolnostem případu: označení všech krabiček cigaret ukrajinskými a běloruskými kolky, černý igelit kryjící balíky je na řadě míst potrhán, v dírách jsou vidět kartóny cigaret s nápisy v azbuce, polepení ukrajinskými kolky, množství cigaret zaplňující celý půdorys zadních sedadel i celý zavazadlový prostor až do výše hlavových opěrek předních sedadel, skrytí celé horní plochy balíků přehozenou dekou, jež nemůže mít jiný význam než utajení obsahu nákladu (protokol o ohledání a fotodokumentace ze dne 7. 10. 2009), neexistence jakýchkoli dokladů ke zboží (tentýž protokol), konspirativní průběh – neznámý člověk žalobce kontaktuje, jiný neznámý člověk si má zboží převzít na Václavském náměstí v Praze, přičemž poznávacím znamením je jeho bílý klobouk, žalobci byla nabídnuta částka 5 000 Kč za odvoz zboží z Těšínska do Prahy s tím, že neznámému muži „“, přitom pak zboží neznámé osoby překládaly z modré dodávky – tedy jednak částka za převoz zboží je nadsazená, a především důvod přepravy zboží záležející v přepravní kapacitě vozidla žalobce je vyloučen tím, že objednatel přepravy měl k dispozici minimálně prostorově srovnatelný vůz, deklarovaná opatrnost žalobce vyjádřená slovy „“, jež dokládá jeho obecné povědomí o tom, že některé kategorie zboží jsou z přepravy vyloučeny, neboť by to mohlo způsobit problémy se zákonem.

Zásada, že si daňový subjekt při náležité opatrnosti v době přijetí takového zboží za daných okolností měl být vědom, že vstoupilo na území ES protiprávně (a tedy, že je nezdaněné a nelegální), je podle odvolacího orgánu současně projevem jedné z nejzákladnějších zásad práva vůbec, tedy zásady, že neznalost zákona neomlouvá. Touto zásadou jsou subjekty práva vázány ve vztahu k řadě právních odvětví. Nejenže neznalost práva neomlouvá ve vztahu k trestnímu právu, což žalobce seznal nejpozději v okamžiku zahájení trestního stíhání v předmětné věci (trestní řízení před Okresním soudem v Benešově vedeno pod sp. zn. 1 T 189/2009), a nepomůže v této souvislosti tvrzení, že nevěděl, že převoz takového množství nezdaněných cigaret může být trestným činem. Tato zásada působí i ve vztahu k dalším odvětvím práva, včetně práva daňového. Jestliže bylo v posuzovaném případě takové množství cigaret označeno ukrajinskými a běloruskými nálepkami, žalobce měl a mohl znát platné právo, tedy povinnost zdanění vybraných výrobků mj. spotřební daní podle § 114 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, prokazovanou platnými tabákovými nálepkami. Nepostačí tedy tvrzení žalobce, že „“ (vyjádření žalobce ze dne 18. 11. 2009). Žalovaný nadto poznamenal, že celý průběh objednání přepravy neznámým mužem a odevzdání zboží v Praze na Václavském náměstí jinému neznámému muži „“, jak je žalobce popisuje, je fikcí, která v praxi nastat nemůže, neboť je vyloučeno, aby někdo, kdo žalobce nezná a vidí jej poprvé v životě, mu svěřil k přepravě zboží v hodnotě statisíců Kč (pořizovací hodnota plus zisk při prodeji) bez toho, aby měl zboží jakkoli zajištěno, dokonce bez toho, aby měl na žalobce jakýkoli telefonní či jiný kontakt a aby žalobce měl kontakt na tyto neznámé osoby. Tvrzení žalobce v tomto směru žalovaný považoval za lživá a účelová.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, v níž zopakoval, že fungoval jen jako řidič při převozu zboží do Prahy a nebylo mu známo, za jakých okolností se zboží dostalo na území ČR. Na základě samotného převozu zboží si nebyl vědom toho, že by se dopouštěl nějaké protizákonné činnosti. Žalobce dále konstatoval, že s odvoláním na čl. 38 odst. 1 písm. a), při použití odst. 2 téhož článku celního kodexu žalovaný dospěl k závěru, že žalobce je osobou, která zboží dopravila na celní území Společenství, a že převzal odpovědnost za přepravu zboží poté, co bylo dopraveno na území Společenství, zejména v důsledku jeho překládky, a proto je odpovědný za dodržení povinností uvedených v článku 38 celního kodexu. Dle názoru žalobce v řízení nebylo nezpochybnitelným způsobem prokázáno, že měl vědomost o protiprávním vstupu zboží na území ES, a pokud tuto vědomost neměl, pak si ani nemohl uvědomovat existenci porušení jakékoliv právní normy. Odkaz na citovanou nejzákladnější zásadu práva, kterou je zásada „“, proto žalobce označil za zcela nepřípadný a na danou věc nepřiléhavý.

Také odkaz na čl. 38 odst. 1 písm. a) a odst. 2 celního kodexu, na základě kterého žalovaný dovozuje odpovědnost za celní dluh, považoval žalobce za nesprávný a chybný. Z dikce čl. 38 odst. 1 písm. a) žalobce vyvozoval, že odpovědnost dle tohoto ustanovení dopadá na osobu, která zboží dopravila na celní území Společenství. Ze znění odstavce 2 vyplývá, že odpovědnost za přepravu zboží přebírá každá osoba poté, co bylo zboží dopraveno na celní území Společenství, zejména v důsledku překládky. Žalobce v souvislosti s aplikací a interpretaci výše uvedených ustanovení celního kodexu žalovaným na souzenou věc považoval za nutné zdůraznit, že nebylo prokázáno, že by byl osobou, která zboží dopravila na celní území Společenství a že nemohl mít ani odpovědnost vyplývající z přepravy zboží poté, co bylo dopraveno na celní území, protože nevystupoval v postavení dopravce – osoby, která zboží na celní území Společenství dopravila. Žalobci proto ani nelze přičítat, že je osobou, která se účastnila odnětí zboží celnímu režimu, či společnému tranzitnímu režimu, pokud by byla prokázána odpovědnost dle čl. 115 odst. 1 písm. b) přílohy č. I Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) (č. 11/1975 Sb.). Žalobce zastával názor, že výše uvedená ustanovení celního kodexu předpokládají prokázání subjektivního vztahu odpovědné osoby k tomuto zboží, což v jeho případě nebylo ze strany celních orgánů spolehlivým způsobem a v nezpochybnitelném rozsahu prokázáno.

Žalobce se rovněž neztotožnil s hodnotícími teoretickými názory žalovaného vztahujícími se k právnímu institutu a podmínky „“, které (žalovaný) shledal v souzené věci naplněnými, neboť „“. Žalovaný zcela opomenul, že podstata držby je splněna za existence dvou základních předpokladů:

a) vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní () a

b) faktické ovládání věci, tzv. výkon faktického panství nad věci ().

Podmínka ad a) ve své podstatě odlišuje držbu od pouhé , kdy má rovněž věc ve své moci, ale nakládá s ní jako s věcí cizí. O držbu může jít tehdy, pokud k faktickému ovládání věci přistoupí i vůle nakládat s věcí jako s vlastní. Pak je nutno se zabývat hodnocením, zda se jedná o držbu oprávněnou či neoprávněnou. Toto vše žalovaný do svých úvah nezahrnul, a proto žalobce označil jeho hodnotící závěry za neúplné a ve svém důsledku, ve vztahu k hodnocení (držení zboží), za nesprávné.

Žalobce dále v žalobě poukázal na to, že ve věci jeho trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu krácení daně, poplatku a podobně povinné platby podle § 148 odst. 1 trestního zákona z roku 1961 rozhodl Okresní soud v Benešově dne 16. 12. 2009 rozsudkem čj. 1 T 189/2009-72 tak, že žalobce zprostil obžaloby. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obžalovaný nebyl tím, kdo tuto trestnou činnost organizoval, resp. nebyl tím, kdo vědomě nakládal se zbožím ve snaze vyhnout se placení daní. Soud vytkl orgánům činným v přípravném řízení, že provedly nedostatečné šetření k objasnění původu předmětného zboží a k zajištění nezpochybnitelných důkazů o vině obžalovaného. V daném případě se nepochybně jednalo o větší množství tabákových výrobků, nicméně trestný čin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby je trestným činem úmyslným a úmysl pachatele musí směřovat ke zkrácení daně. Soud uzavřel, že na základě provedených důkazů tento úmysl nebyl v trestním řízení prokázán, a tedy nebylo ani prokázáno, že jednání obžalovaného vědomě směřovalo ke zkrácení daně. Odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně odvolací soud zamítl.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobce nepravdivě reprodukoval závěry napadeného rozhodnutí. O článku 38 celního kodexu se žalovaný zmiňoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze v části, kde cituje právní úpravu v celním kodexu, která se dotýká pro danou věc jediného zásadního čl. 202 odst. 3 třetí odrážky celního kodexu.

K námitce, že se žalobce neúčastnil nakládky zboží do auta a ani neměl vědomost, jaké zboží převáží do Prahy, kterou je napadán závěr žalovaného, že si žalobce „“ protiprávního vstupu zboží na území ES, žalovaný odkázal na vypořádání této skutečnosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém vyvrací účelová tvrzení žalobce v tomto směru a naopak prokazuje, že při náležité opatrnosti měl žalobce seznat obsah nákladu, a měl si tedy být vědom protiprávního vstupu zboží na území ES. Žalovaný k tomu podotkl, že žalobce dokonce náležitou opatrnost navenek projevoval, když uváděl, že „“, což zřetelně dokládá, že měl v době sjednání přepravy obecné povědomí o tom, že některé kategorie zboží jsou z legální přepravy zákonem vyloučeny. Nelze si proto dobře představit, že by se alespoň letmo nepřesvědčil, co bude přepravovat. I kdyby se však nepřesvědčil, podle odvolacího orgánu by tím nebylo vyloučeno naplnění předmětné části skutkové podstaty „“. A konečně – i kdyby se přesvědčil, a seznal, že v dírách v igelitu jsou vidět kartóny cigaret s kolky v azbuce, a dospěl k závěru, že jde o legální věc, neboť nezákonné jsou jen „,“ uplatní se , že neznalost zákona neomlouvá. Pojednání o nepřípadnosti článku 38 celního kodexu, na kterých žalobce staví další žalobní námitky, je dle mínění žalovaného nepřípadné, neboť o tomto článku celního kodexu se žalovaný zmiňuje v odůvodnění rozhodnutí jen okrajově, když ho cituje jako právní úpravu, která se dané věci dotýká, nicméně z celého rozhodnutí a jeho odůvodnění jasně vyplývá, že důvod rozhodnutí je opřen o čl. 202 odst. 3 třetí odrážku celního kodexu. Žalovaný nedovodil odpovědnost žalobce za celní dluh podle čl. 38 odst. 1 písm. a) ani odst. 2 celního kodexu, tedy neprokazoval, že žalobce je osobou, která zboží na území ES dopravila, ani osobou dopravce, ani osobou, která zboží odňala celnímu dohledu apod. K žalobní námitce, ve které žalobce napadal závěr žalovaného o naplnění podmínky čl. 202 odst. 3 třetí odrážky celního kodexu záležející v podmínce „“ ve vztahu ke zboží, žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že pokud celní v dané skutkové podstatě rozlišuje pojmy „“ nebo „“ zboží, pak vazba „“ zboží vázaná na „“ jednoznačně odkazuje na jeho vlastnictví (resp. držbu v obou pojmových znacích tak, jak ji zmínil žalobce v této žalobní námitce). Pokud pak celní v této skutkové podstatě vedle předchozího alternativně stanoví „“ zboží a tento pojem váže na „“, nelze než učinit závěr o tom, že nemůže jít o totožný pojem jako předchozí, mající význam držby. Nejen že je vyloučeno „“ obsahově týchž pojmů, ale terminologicky pouhé „“ zboží vylučuje u pojmu „“ smysl držby s jeho pojmovým znakem „“. Naopak pojem „“ v celním kodexu má význam jeho , a ta je v daném případě naplněna tím, že žalobce v době zastavení vozidla zboží fakticky ovládal.

Při ústním jednání před soudem setrval žalobce na podané žalobě. Uvedl, že celá věc se ho těžce dotkla. Přestože žádal o posečkání s úhradou dluhu a tato žádost byla vyslyšena, správní orgán rozhodl o propadnutí vozidla, které mu bylo již dříve zabaveno.

Soud při jednání provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 12. 2009, čj. 1 T 189/2009-72, a odvolacím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, čj. 12 To 47/2010-85, z nichž zjistil, že žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že dne 7. 10. 2009 v 16.40 u obce Loket, okr. Benešov, na 66 km dálnice D1, ve směru na Prahu ve svém osobním automobilu tovární značky Opel Omega v úmyslu uvedení do oběhu převážel celkem 150 800 kusů cigaret různých značek, označených ukrajinskými a běloruskými tabákovými nálepkami, které získal za podezřelých okolností, a věděl, že nejsou označeny platnou tabákovou nálepkou podle § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních, a riskantní a bezohlednou jízdou po dálnici D1 se snažil ujet hlídce celní správy, a vyhnout se tak kontrole vozidla, čímž jako plátce daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních způsobil, že správcem daně nebylo vyměřeno clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty a zkrátil tyto povinné platby ve výši 394 713 Kč, z toho clo ve výši 33 007 Kč, spotřební daň ve výši 289 536 Kč a DPH ve výši 72 170 Kč, čímž měl spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 trestního zákona z roku 1961.

K provedeným důkazům žalovaný uvedl, že rozsudky trestního soudu jsou výsledkem jiného řízení, z hlediska trestního je zde jiná souvislost s jednáním žalobce. Zatímco soud posuzuje naplnění skutkové podstaty trestného činu, a to zejména z hlediska zavinění, které je znakem jeho skutkové podstaty, celní orgány se zabývají tím, zda vznikl celní dluh a kdo za celní dluh odpovídá, zda tedy žalobce je osobou, která je dlužníkem, a zda si byl vědom toho, že zboží, které převážel, vstoupilo na území ČR protiprávně. To bylo podklady správního řízení prokázáno.

Právní zástupce žalobce k věci samé při jednání před soudem uvedl, že z předložených důkazů nevyplývá, že si žalobce měl být vědom vytýkaného skutkového jednání. Žalobce vypovídal, že nebyl přítomen nakládání zboží, jen slíbil převoz určitého zboží neznámému člověku. Zákon nestanoví povinnost, aby žalobce v takové situaci byl opatrný. Je zřejmé, že žalobce tuto činnost neorganizoval, on jen převážel zboží. Není odůvodněná úvaha, že by si měl být vědom toho, jakým způsobem bylo zboží dovezeno, zda místo nakládky bylo prvním či dalším místem nakládání zboží. Je zřejmé, že zboží, které bylo předáno žalobci, muselo být již dovezeno někým jiným. Žalobce byl v tíživé situaci, chtěl si vydělat nějaké peníze, nicméně nemohl si být vědom toho, že šlo o nelegálně dovezené zboží a že jsou porušovány celní a daňové předpisy. Zásada, že neznalost zákona neomlouvá, by mohla být aplikována pouze v případě, kdyby žalobce byl seznámen se skutkovým stavem, tj. s tím, co nakládá, co převáží, kdyby si byl tohoto stavu vědom. Žalobce zde nevystupoval jako podnikatel, ale jako fyzická osoba, která si chtěla převážkou zboží přivydělat. Není zřejmé, na základě čeho si měl být žalobce vědom toho, jaké zboží převáží. V řízení nebylo prokázáno zavinění ve vztahu k jednání, které je žalobci vytýkáno, a to nejen v rovině nevědomé nedbalosti, ale v žádné míře zavinění, kterou vyžaduje celní . Žalobce sám při jednání před soudem k věci samé uvedl, že příčinou jeho rychlé jízdy, na kterou poukazoval žalovaný, bylo to, že mu zdravotně nebylo dobře. Domníval se, že za ním jedou sanitky, které spěchají k nějaké nehodě. Měl v autě tři lékárničky a chtěl při případné nehodě pomoci.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.