Vydání 2/2006

Číslo: 2/2006 · Ročník: IV

782/2006

Celní právo a paušální zajištění celního dluhu

Ejk 35/2005
Celní právo: paušální zajištění celního dluhu
k § 141 písm. b) vyhlášky č. 135/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona*)
Z § 141 písm. b) vyhlášky č. 135/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, vyplývalo, že záruční doklad s omezenou platností lze mimo režim tranzitu použít též pro operace se zbožím, jež nepodléhá spotřební dani.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, čj. 11 Ca 9/2005-30)
Věc:
Akciová společnost C. proti Celnímu ředitelství Praha o ručení z titulu paušální záruky.
Dne 23. 5. 2002 bylo rozhodnuto o dočasném uskladnění zboží akciové společnosti S. – bílý rafinovaný cukr. Z rozhodnutí vyplývá, že vzhledem k tomu, že režim tranzitu byl ukončen a zboží nebylo přiděleno jiné celně schválené určení, bylo vydáno rozhodnutí o dočasném uskladnění zboží a bylo požadováno zajištění celního dluhu z dočasně uskladněného zboží ve výši 500 000 Kč dle paušální záruky (která je k rozhodnutí připojena) s tím, že na uvedené záruce je vyznačeno „omezená platnost“.
Celní úřad Praha VI dne 13. 8. 2003 rozhodl o povinnosti ručitele k plnění za dlužníka; žalobci uložil podle § 260 odst. 1 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, povinnost uhradit pohledávku ve výši 432 613 Kč. Dne 10. 9. 2003 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání, které správní orgán I. stupně dne 18. 9. 2003 zamítl jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 4. 11. 2003 návrh na přezkum dle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“). Celní ředitelství Praha povolilo rozhodnutím ze dne 16. 2. 2004 podle § 55b odst. 4 daňového řádu přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 9. 2003.
V návaznosti na to správní orgán I. stupně dne 1. 4. 2004 rozhodnutí ze dne 18. 9. 2003 zrušil. Celní úřad Praha 2 rozhodnutím ze dne 8. 6. 2004 uložil žalobci jako ručiteli povinnost k plnění za dlužníka; žalobci uložil podle § 260l odst. 1 celního zákona povinnost zaplatit za dlužníka – akciovou společnost S. dlužnou částku 432 613 Kč.
Celní ředitelství Praha odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 5. 11. 2004 zamítlo. Odůvodnění napadeného rozhodnutí koresponduje vyjádření žalovaného k podané žalobě. Žalovaný zdůraznil, že se v dané věci nejednalo o zajištění režimu tranzitu, ale o režim dočasně uskladněného zboží.
V žalobě žalobce namítal, že byla porušena vyhláška č. 135/1998 Sb. Tato vyhláška vymezuje zboží, pro které není možno přijmout záruční doklad paušální záruky s omezenou platností. Cukr je jednou z komodit, která podléhá zvýšenému riziku podvodu, a globální záruka je pro tranzit vyloučena zcela. Paušální záruku lze na předmětné zboží vystavit, nikoliv však s dokladem označeným jako „omezená platnost“. Již rozhodnutí o propuštění zboží do režimu tranzitu tak bylo vadné, protože zboží nebylo odpovídajícím způsobem zajištěno. Z toho důvodu nemohl být režim tranzitu řádně ukončen, a tudíž rozhodnutí o dočasném uskladnění postrádá nutnou náležitost, tj. řádné ukončení režimu. Proto není založen ani vztah k žalobci. Žalobce dále namítal, že záruční doklady označené „omezená platnost“ neplatí pro národní tranzit a pro jiné operace než režim tranzitu se zbožím podléhajícím spotřební dani. Režim dočasného uskladnění není režim tranzitu.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nelze směšovat režim tranzitu s následným dočasným uskladněním zboží. Jde o rozdílná a na sobě nezávislá řízení, zakončená samostatnými rozhodnutími. Režim tranzitu se ukončí dopravením zboží s příslušnými doklady celnímu úřadu určení. Od okamžiku předložení zboží k celnímu řízení do doby, než mu bude přiděleno příslušné celně schválené určení, má zboží postavení dočasně uskladněného zboží. Celní úřad je oprávněn požadovat od držitele zboží na dočasně uskladněné zboží jakékoliv zajištění celního dluhu, který by mohl vzniknout. Odnětím zboží z dočasného skladu vznikl celní dluh. Platební výměr se vztahoval k odnětí zboží celnímu dohledu z dočasného uskladnění, nikoli z režimu tranzitu. Celní dluh byl zajištěn v systému paušální záruky dokladem s omezenou platností pro jinou operaci než režim tranzitu. Jednalo se o komoditu, která nepodléhá spotřební dani. Proto mohl být doklad s úhlopříčnou poznámkou „omezená platnost“ použit bez omezení a ručitelský vztah je nepochybně platný.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce namítal, že záruční doklad (paušální záruku) s omezenou platností, který byl k zajištění uskladněného zboží akciové společnosti S. předložen, nelze použít, neboť předmětem záruky je zboží, pro které tento typ záruky použít nelze. Tato námitka není důvodná. Žalobce poukazoval na to, že k pochybení došlo již v momentě propuštění zboží do režimu tranzitu, protože vyhláška č. 135/1998 Sb., kterou se provádí některá ustanovení celního zákona, v příloze č. 36 vymezuje zboží, pro které není možnost takový druh paušální záruky přijmout. Tak tomu v souzené věci nebylo. Sám žalobce v podané žalobě uvádí, že dne 23. 5. 2002 bylo rozhodnuto o dočasném uskladnění předmětného zboží, protože režim tranzitu byl ukončen a zboží nebylo přiděleno jiné celně schválené určení. Záruka byla poskytnuta k zajištění celního dluhu z dočasně uskladněného zboží, nikoli k zajištění celního dluhu v režimu tranzitu. Tomu koresponduje i rozhodnutí o dočasném uskladnění zboží, požadující zajištění celního dluhu z dočasně uskladněného zboží. Záruka tak byla poskytnuta pro jinou operaci než pro režim tranzitu. Z ustanovení § 141 písm. a) vyhlášky č. 135/1998 Sb. vyplývá, že posouzení, zda záruční doklady s označením „Omezená platnost“ lze či nelze použít s odkazem na to, že předmětné zboží je či není uvedeno v příloze č. 36 této vyhlášky, je rozhodné pouze tehdy, pokud jde o záruční doklad pro společný tranzit. Jak již bylo uvedeno, o zajištění tohoto celního režimu se v této věci nejednalo. Je proto nerozhodné, zda se rafinovaný cukr v uvedené příloze nachází či nikoli, protože ustanovení písm. a) § 141 vyhlášky č. 135/1998 Sb. nelze aplikovat. Lze mít v této souvislosti výhrady k poněkud zavádějícímu odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o otázku, zda se rafinovaný cukr v uvedené příloze nachází či nikoli. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 141 písm. a) vyhlášky č. 135/1998 Sb. nelze aplikovat, protože se o režim společného tranzitu nejednalo, nemá uvedená nepřesnost vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Zbývá tak posoudit, zda se případně neuplatní písm. b) uvedeného ustanovení, podle kterého ručitel může omezit rozsah použití jím vydávaných Záručních dokladů tím, že je opatří úhlopříčně poznámkou „OMEZENÁ PLATNOST“. Takto označené Záruční doklady neplatí pro národní tranzit a pro jiné operace než režim tranzitu pro operace se zbožím podléhajícím spotřební dani. Ani žalobce ve věci netvrdil a nevyplývá to ani ze zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, že by předmětné zboží – rafinovaný cukr - této dani podléhalo. Proto ani ustanovení písm. b) § 141 vyhlášky č. 135/1998 Sb., které stanovuje další případy, kdy záruční doklad s omezenou platností nelze použít, se na posuzovanou věc nevztahuje. Je nutno opakovaně zdůraznit, že záruční doklad s označením omezené platnosti byl vystaven na zboží, které se nacházelo v režimu dočasného uskladnění. Do tohoto režimu dočasného uskladnění se zboží dostalo na základě žádosti dovozce – akciové společnosti S., která se rozhodovala, jakým způsobem se zbožím následně naloží. Není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje, že rozhodnutí celních úřadů o režimu dočasného uskladnění je nicotné, když zákon takovýto režim umožňuje a stanoví i oprávnění celních orgánů o tomto režimu rozhodnout. Nezbývá než zopakovat, že ustanovení § 141 vyhlášky č. 135/1998 Sb. se na daný případ nevztahuje, neboť ustanovení § 141 písm. a) bod 1. a), b) této vyhlášky se vztahuje na režim společného tranzitu (a v tomto režimu se zboží při poskytnutí záruční listiny nenacházelo) a nelze aplikovat ani ustanovení § 141 písm. b), neboť nešlo o zboží, které by podléhalo spotřební dani. Z toho následně vyplývá závěr o tom, že žalobci svědčí postavení ručitele, proti kterému celní orgány za situace, kdy celní dluh není uhrazen celním dlužníkem, byly oprávněny se domáhat plnění z titulu poskytnuté záruky.
*) Vyhláška č. 135/1998 Sb. byla s účinností od 1. 7. 2002 zrušena vyhláškou č. 252/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona. Vyhláška č. 252/2002 Sb. byla s účinností od 1. 5. 2004 zrušena vyhláškou č. 199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboží.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.