Vydání 2/2006

Žalobce namítal, že záruční doklad (paušální záruku) s omezenou platností, který byl k zajištění uskladněného zboží akciové společnosti S. předložen, nelze použít, neboť předmětem záruky je zboží, pro které tento typ záruky použít nelze. Tato námitka není důvodná. Žalobce poukazoval na to, že k pochybení došlo již v momentě propuštění zboží do režimu tranzitu, protože vyhláška č. 135/1998 Sb., kterou se provádí některá ustanovení celního zákona, v příloze č. 36 vymezuje zboží, pro které není možnost takový druh paušální záruky přijmout. Tak tomu v souzené věci nebylo. Sám žalobce v podané žalobě uvádí, že dne 23. 5. 2002 bylo rozhodnuto o dočasném uskladnění předmětného zboží, protože režim tranzitu byl ukončen a zboží nebylo přiděleno jiné celně schválené určení. Záruka byla poskytnuta k zajištění celního dluhu z dočasně uskladněného zboží, nikoli k zajištění celního dluhu v režimu tranzitu. Tomu koresponduje i rozhodnutí o dočasném uskladnění zboží, požadující zajištění celního dluhu z dočasně uskladněného zboží. Záruka tak byla poskytnuta pro jinou operaci než pro režim tranzitu. Z ustanovení § 141 písm. a) vyhlášky č. 135/1998 Sb. vyplývá, že posouzení, zda záruční doklady s označením „Omezená platnost“ lze či nelze použít s odkazem na to, že předmětné zboží je či není uvedeno v příloze č. 36 této vyhlášky, je rozhodné pouze tehdy, pokud jde o záruční doklad pro společný tranzit. Jak již bylo uvedeno, o zajištění tohoto celního režimu se v této věci nejednalo. Je proto nerozhodné, zda se rafinovaný cukr v uvedené příloze nachází či nikoli, protože ustanovení písm. a) § 141 vyhlášky č. 135/1998 Sb. nelze aplikovat. Lze mít v této souvislosti výhrady k poněkud zavádějícímu odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o otázku, zda se rafinovaný cukr v uvedené příloze nachází či nikoli. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 141 písm. a) vyhlášky č. 135/1998 Sb. nelze aplikovat, protože se o režim společného tranzitu nejednalo, nemá uvedená nepřesnost vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Zbývá tak posoudit, zda se případně neuplatní písm. b) uvedeného ustanovení, podle kterého ručitel může omezit rozsah použití jím vydávaných Záručních dokladů tím, že je opatří úhlopříčně poznámkou „OMEZENÁ PLATNOST“. Takto označené Záruční doklady neplatí pro národní tranzit a pro jiné operace než režim tranzitu pro operace se zbožím podléhajícím spotřební dani. Ani žalobce ve věci netvrdil a nevyplývá to ani ze zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, že by předmětné zboží – rafinovaný cukr - této dani podléhalo. Proto ani ustanovení písm. b) § 141 vyhlášky č. 135/1998 Sb., které stanovuje další případy, kdy záruční doklad s omezenou platností nelze použít, se na posuzovanou věc nevztahuje. Je nutno opakovaně zdůraznit, že záruční doklad s označením omezené platnosti byl vystaven na zboží, které se nacházelo v režimu dočasného uskladnění. Do tohoto režimu dočasného uskladnění se zboží dostalo na základě žádosti dovozce – akciové společnosti S., která se rozhodovala, jakým způsobem se zbožím následně naloží. Není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje, že rozhodnutí celních úřadů o režimu dočasného uskladnění je nicotné, když zákon takovýto režim umožňuje a stanoví i oprávnění celních orgánů o tomto režimu rozhodnout. Nezbývá než zopakovat, že ustanovení § 141 vyhlášky č. 135/1998 Sb. se na daný případ nevztahuje, neboť ustanovení § 141 písm. a) bod 1. a), b) této vyhlášky se vztahuje na režim společného tranzitu (a v tomto režimu se zboží při poskytnutí záruční listiny nenacházelo) a nelze aplikovat ani ustanovení § 141 písm. b), neboť nešlo o zboží, které by podléhalo spotřební dani. Z toho následně vyplývá závěr o tom, že žalobci svědčí postavení ručitele, proti kterému celní orgány za situace, kdy celní dluh není uhrazen celním dlužníkem, byly oprávněny se domáhat plnění z titulu poskytnuté záruky.