Vydání 11/2004

Soud I. stupně uvedl, že v daném případě byl za deklaranta považován i nepřímý dovozce nebo vývozce, neboť ten činí celní prohlášení ve prospěch zastoupené osoby vlastním jménem; pokud tedy deklarant uvedl v celním prohlášení nesprávné nebo neúplné údaje, na jejichž základě bylo zboží propuštěno, způsobil porušení celních předpisů podle § 293 písm. d) celního zákona. V daném případě byla deklarantem právnická osoba, jež se svým jednáním dopustila celního deliktu podle ustanovení § 298 celního zákona; odpovědnost právnické osoby za celní delikt byla objektivní, proto nebylo nutné zjišťovat, zda k naplnění skutkové podstaty deliktu došlo v důsledku jejího zavinění. Nebylo proto nutné zkoumat ani případné zavinění osoby, jež byla za právnickou osobu podle ustanovení § 9 odst. 2 daňového řádu oprávněna k jednání před celními orgány. Jak uvedl krajský soud, ze správního spisu jednoznačně vyplynulo, že celní prohlášení vyhotovil právě žalobce, jenž tak nese deliktní odpovědnost za nesprávné či nepravdivé údaje v nich obsažené a zjištěné příslušným celním orgánem v rámci provedeného šetření. V odstavci 54 celní deklarace uvedené v příloze č. 16 k vyhlášce č. 135/1998 Sb. jsou sice skutečně uvedena jména a podpisy různých fyzických osob, ačkoliv tam správně mělo figurovat označení žalobce, avšak s ohledem na shora uvedená zjištění lze učinit závěr, že tyto osoby byly žalobcovými zaměstnanci, kteří měli oprávnění deklarace za něj vyhotovit a podepsat. I když deklarace nebyly vyplněny v souladu s vyhláškou č. 135/1998 Sb., nemá podle sdělení soudu I. stupně tato skutečnost vliv na závěr o odpovědnosti žalobce za celní delikt, neboť z žádného právního předpisu nelze dovodit, že se jej dopouští ten, jehož jméno a podpis figurují v odstavci 54 celní deklarace.

Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále též "stěžovatel") v zákonné lhůtě kasační stížnost. Namítl, že soud I. stupně učinil na základě správných skutkových zjištění nesprávný právní závěr, jestliže dospěl k tomu, že nesprávně vyplněné deklarace v souladu s vyhláškou č. 135/1998 Sb. nemají žádný vliv na závěr o odpovědnosti stěžovatele za celní delikt, protože z žádného právního předpisu nelze dovodit formální pravidlo, že se ho dopouští ten, jehož jméno a podpis figuruje v odst. 54 celní deklarace. Stěžovatel uvádí, že tento názor soudu I. stupně je právně nesprávný, což má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nesprávnost právního názoru spočívá podle stěžovatele v tom, že stěžovatel je odpovědný za celní delikt proto, že ze žádného právního předpisu nelze dovodit formální pravidlo, že se celního deliktu dopouští ten, jehož podpis a jméno figurují v odst. 54 celní deklarace. Stěžovatel tvrdí že takové formální pravidlo existuje, a to v příloze č. 16 k vyhlášce č. 135/1998 Sb.: v příloze se k odst. 54 deklarace pod bodem 174 uvádí, že správnost údajů, pravost dokladů a odpovědnost za plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží do navrženého režimu nebo ukončení režimu se potvrzuje uvedením obchodního jména nebo jména a příjmení deklaranta (jeho zástupce) a podpisem oprávněné osoby. Pod bodem 175 téže přílohy se pak uvádí, že je-li deklarantem nebo jeho zástupcem právnická osoba, doplní ten, kdo doklad podepsal, svoje jméno, příjmení a pracovní funkci, kterou ve vztahu k deklarantovi nebo jeho zástupci zastává a jehož jménem celní prohlášení podává. Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost za údaje uvedené v deklaraci má ta osoba, která potvrdila v odst. 54 deklarace správnost údajů, a to způsobem uvedeným v citované vyhlášce. Protože v odst. 54 předmětných celních prohlášení nepotvrdil stěžovatel tímto způsobem správnost údajů v celním prohlášení obsažených, pravost dokladů a odpovědnost za plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží, nemůže být stěžovatel odpovědný za celní delikt.

Kasační stížnost není důvodná.

Nesprávné posouzení právní otázky jako kasační důvod [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popř. je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal. Krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správního orgánu správně vyšel ze skutkového a právního stavu, jenž existoval v době rozhodování žalovaného správního orgánu, a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů. Právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně a stejně tak je výrok jeho rozhodnutí (obdobně jako předcházející rozhodnutí žalovaného) dostatečně odůvodněn.

Odpovědnost právnických osob a fyzických osob vystupujících jako podnikatelé je v celním zákoně založena tak, že tyto subjekty odpovídají za porušení právních povinností bez ohledu na zavinění. Je tomu tak z praktických důvodů ve snaze zjednodušit postavení celních orgánů při ukládání sankcí podnikatelským subjektům. Zjišťování a dokazování zavinění v situacích, v nichž porušení povinností je často výsledkem činnosti řady jednotlivců, tak jak to ostatně namítal i žalobce, by totiž bylo velmi obtížné a zdlouhavé. Proto je právní úprava celních deliktů založena na objektivní odpovědnosti za výsledek, na rozdíl např. od odpovědnosti podle trestního zákona.

Podle § 105 odst. 4 celního zákona je podání celního prohlášení považováno za projev vůle deklaranta navrhnout zboží k propuštění do příslušného režimu. Podáním celního prohlášení potvrzuje deklarant správnost údajů v něm obsažených, pravost dokladů, kterými je doloženo, a zavazuje se k plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží do navrženého režimu. Podle § 32 odst. 3 vyhlášky č. 135/1998 Sb. je způsob uvádění údajů v deklaraci, doplňkové deklaraci a ložném listu, jakož i další náležitosti související s podáváním celního prohlášení na těchto tiskopisech, uveden v čl. I přílohy č. 16 k této vyhlášce (před jejím vydáním pak zcela obdobně ve vyhlášce č. 92/1993 Sb.). Celní prohlášení, které je činěno písemnou formou na předepsaném tiskopise "jednotná celní deklarace" (dále "JCD"), vždy podává celní deklarant nebo jeho zástupce (případně zaměstnanec). V odst. 54 JCD činí deklarant prohlášení, které stvrzuje svým podpisem, případně i otiskem razítka. Odstavec 173 uvedené přílohy č. 16 stanoví, že při dovozu a při vývozu potvrzuje deklarant nebo jeho zástupce, že dovoz nebo vývoz se uskutečňuje v souladu s platnými právními předpisy, že jím uvedené údaje jsou správné a připojené doklady jsou pravé, a zavazuje se k plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží do navrženého režimu. Z ustanovení, na něž žalobce v žalobě i v kasační stížnosti odkázal s tím, že odpovědnost za vyplnění JCD má osoba, jež v odst. 54 deklarace potvrdila správnost údajů, nelze dovodit, že se odpovědnost za vyplnění JCD přenáší na fyzické osoby, které jako zaměstnanci či zástupci právnické osoby učinily prohlášení v JCD. Uvedená ustanovení pouze upravují způsob vyplňování JCD za právnickou osobu a způsob stvrzování pravdivosti údajů, nikoliv odpovědnost příslušného subjektu za údaje v JCD. Krajský soud tedy nepochybil, považoval-li porušení celního zákona za delikt právnické osoby.

Celní zákon v ustanovení § 293 vymezuje případy, v nichž dochází k porušení celních předpisů. Jsou v něm tedy uvedeny skutkové podstaty těchto porušení. Celní úřad použil a žalovaný převzal pro kvalifikaci žalobcova protiprávního jednání ustanovení § 293 písm. d) celního zákona, podle nějž poruší celní předpisy ten, kdo způsobí, že mu bylo zboží propuštěno na základě nepravých, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo nesprávných nebo nepravdivých údajů. Podle § 298 odst. 1 celního zákona se celního deliktu dopustí právnická osoba, která porušila nebo ohrozila zájem společnosti způsobem uvedeným v § 293. Porušení zájmu společnosti žalobcem je zdůvodněno shora, celní delikty jsou doloženy a použité sankce odpovídají § 299 odst. 2 celního zákona.