1094/2007
Azyl: odněntí azylu
Ej 334/2006
Azyl: odnětí azylu
k § 17 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Odnětí azylu z některého z důvodů podle § 17 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neukládá Ministerstvu vnitra povinnost posuzovat případné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu; tyto důvody je třeba zkoumat při odnímání humanitárního azylu postupem podle § 17 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2006, čj. 3 Azs 11/2006-76)
Věc:
Lita D. (Rumunsko) proti Ministerstvu vnitra o odnětí azylu, o kasační stížnosti žalobce.Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 8. 3. 2004 odňalo žalobci azyl podle § 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu a nevztáhlo na něj překážku vycestování. Žalovaný konstatoval, že se opětovně zabýval důvody uvedenými v řízení, které v roce 1993 vedlo k přiznání postavení uprchlíka žalobci (členství v Zemědělské nacionální straně, romský původ žalobce, údajné působení v tajné policii či vedoucí postavení v romské politické straně). Dospěl k závěru, že žalobce může požívat ochrany státu, jehož je občanem, neboť důvody pro udělení azylu pominuly.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 6. 2005 žalobu zamítl. Ztotožnil se se závěrem, že odůvodněný strach z pronásledování pro politickou aktivitu či pro příslušnost k národnostní menšině již pominul.
Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti především namítal, že žalovaný se měl v případě, že dospěl k závěru o splnění podmínek pro odnětí azylu podle § 17 zákona o azylu, zabývat otázkou, zda není dán jiný důvod hodný zvláštního zřetele pro to, aby byl stěžovateli udělen např. humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Povinnost zkoumat tyto důvody vyplývá přímo z § 17 odst. 2 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný pochybil, pokud současně s odnětím azylu nezkoumal, zda jsou u stěžovatele dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu však pro takový postup není možné v zákoně o azylu nalézt oporu. Stěžovateli byl rozhodnutím žalovaného odňat azyl podle § 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, podle něhož „
azyl udělený z důvodu podle § 12 se odejme, jestliže azylant může užívat ochrany státu, jehož je státním občanem, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly
“. V souzené věci bylo stěžovateli rozhodnutím ministra vnitra ze dne 10. 11. 1993 přiznáno postavení uprchlíka. Podle § 94 odst. 2 zákona o azylu „cizinec, kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka podle dřívější úpravy, se dnem účinnosti tohoto zákona považuje za azylanta podle tohoto zákona
“. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný rozhoduje podle ustanovení o odnětí azylu i v případě, bylo-li cizinci přiznáno postavení uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Ustanovení § 17 odst. 1 zákona o azylu však neukládá žalovanému při odnětí azylu posuzovat případné důvody hodné zvláštního zřetele, a naopak kogentně ukládá odnětí azylu v taxativně vymezených případech, bez možnosti žalovaného se od nich odchýlit.Rovněž § 14 zákona o azylu, upravující udělení tzv. humanitárního azylu v případě existence důvodů hodných zvláštního zřetele, stanoví jeho aplikaci pouze v případě, že nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nikoliv pak v případě odnětí azylu. Důvody hodné zvláštního zřetele posuzuje žalovaný pouze v případě odnětí humanitárního azylu, kdy podle § 17 odst. 3 zákona o azylu „
zanikne-li důvod, pro který byl udělen humanitární azyl, a nebude-li shledán jiný zřetele hodný důvod pro jeho ponechání, humanitární azyl se odejme
“. Ustanovení § 17 odst. 2 zákona o azylu, na něž stěžovatel odkazuje v kasační stížnosti, upravuje postup žalovaného při odnímání azylu uděleného za účelem sloučení rodiny; na souzenou věc tedy rovněž nedopadá. Tuto námitku stěžovatele lze uzavřít tak, že žalovaný se při rozhodování o odnětí azylu stěžovateli podle § 17 odst. 1 písm. f) zákona o azylu nedopustil nezákonnosti ani procesního pochybení, pokud současně nezkoumal případné další důvody hodné zvláštního zřetele; krajský soud pak postupoval správně, když žalobu proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl a ztotožnil se se žalovaným v tom, že v případě stěžovatele pominuly důvody spočívající v odůvodněném strachu z pronásledování pro zastávání určitých politických postojů či pro příslušnost k národnostní menšině.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.