1205/2007
Azyl: k pojmu pronásledování
Ej 368/2005
Azyl: k pojmu pronásledování
k § 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 217/2002 Sb. a č. 222/2003 Sb.
Tzv. politika jednoho dítěte uplatňovaná čínskou vládou v sobě obsahuje na straně jedné právo státu na regulaci porodnosti, na druhé straně může být podle okolností považována za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2005, čj. 5 Azs 120/2005-60)
Věc:
Lijuan Y. (Čínská lidová republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 14. 10. 2003 neudělilo žalobkyni azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a zároveň vyslovilo, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona. Ministerstvo se neztotožnilo s důvody pro udělení azylu, jak je uvedla žalobkyně v žádosti o udělení azylu, tedy že důvodem odchodu z Číny bylo příliš mnoho vlastních dětí.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 12. 2004 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že státní orgány žalobkyni nikdy neoznámily, že ji stíhají pro porušení politiky plánovaného rodičovství. Skutečnost, že žalobkyně měla obavy z porušení pravidel plánování rodičovství, není důvodem pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu, neboť to v případě žalobkyně nesouvisí s důvody pro azylové řízení významnými, tedy s pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání politických názorů, ale s celkovou snahou Číny o regulaci počtu obyvatel.
V kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatelka) poukázala na to, že při rozhodování o udělení azylu by se nemělo vycházet pouze z § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu, ale mělo by se přihlížet i k ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu (definice pronásledování) v tom smyslu, že se jedná o opatření, která jsou v Číně uplatňována v souvislosti s politikou plánovaného rodičovství, omezují stěžovatelčino právo svobodně se rozhodovat o počtu jejích dětí a jsou bezpochyby těmi opatřeními, o kterých se zmiňuje zákon o azylu v tomto ustanovení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že stěžovatelka nebyla v zemi původu pronásledována ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu, neboť politika plánovaného rodičovství na území Čínské lidové republiky je uplatňována vůči všem státním občanům, kteří jsou povinni dodržovat zákonné normy plánovaného rodičovství. Stěžovatelka nebyla pronásledována způsobem uvedeným v § 12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Čína uplatňuje tzv. politiku jednoho dítěte, což představuje tlak vyvíjený státem, aby rodina zůstala pouze při jednom dítěti. Situace se různí podle jednotlivých oblastí Číny a je také závislá na tom, zda rodiče pochází z města nebo z venkova. Tato politika v sobě obsahuje právo státu na regulaci porodnosti, ovšem prostředky, jichž je za tím účelem užíváno, mohou být považovány podle okolností za pronásledování (např. nucená sterilizace či
kastrace
).Stěžovatelka ve správním řízení sice netvrdila, že byla v domovském státě vystavena pronásledování, avšak sdílí strach z pronásledování. Ovšem aby obava z útlaku mohla být považována za důvod, pro který lze udělit azyl ve smyslu § 12 zákona o azylu, musí jít o pronásledování ve smyslu § 2 odst. 6 téhož zákona a toto pronásledování se musí dít z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
V daném případě jde o problém, na který musí být nahlíženo přísně individuálně, totiž zda v souvislosti s porušením politiky plánovaného rodičovství došlo k pronásledování stěžovatelky a také, což je v tomto případě obzvláště důležité, zda z hlediska možnosti vyhnout se restrikcím přichází do úvahy řešení v rámci země původu. V posuzovaném případě lze na prvou otázku odpovědět záporně, na druhou naopak kladně. Stěžovatelka nebyla ze shora uvedeného důvodu státními úřady pronásledována a soudě podle zpráv o situaci v Číně, na něž žalovaný odkazuje (Ministerstva zahraničních věcí USA, Ministerstva vnitra Velké Británie, České tiskové kanceláře), je možné řešit situaci, do níž se stěžovatelka dostala, přesídlením na venkov do jiné oblasti Číny.
Nelze proto za stávající stěžovatelkou popsané situace přijmout jako
relevantní
důvod pro udělení azylu bez dalšího její obavu z pronásledování nebo sterilizace po návratu do Číny.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.