707/2005
Azyl a zjišťování místa pobytu žadatele o udělení azylu
Ej 268/2005
Azyl: zjišťování místa pobytu žadatele o udělení azylu
k § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb. a č. 519/2002 Sb.
I. Nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen tam, kde krajský soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý.
II. O nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu ale nejde tam, kde je zjištěno, že se žadatel v hlášeném místě pobytu zdržuje příležitostně, jeho nepřítomnost v bytě je dočasná a omezuje se na kratší dobu, a to i v případě, že momentální místo jeho pobytu, např. z pracovních důvodů, není přesně známo.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2005, čj. 7 Azs 271/2004-58)
Prejudikatura:
k zastavení řízení podle § 33 zákona o azylu srov. č. 261/2004, č. 343/2004, č. 378/2004 a č. 380/2004 Sb. NSS.Věc:
Iurij M. (Moldavská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 30. 4. 2003 zastavilo řízení o udělení azylu podle § 25 písm. d) zákona o azylu, protože se žalobce – ač řádně předvolán – opakovaně nedostavil k pohovoru dne 13. 3. 2003 a dne 18. 4. 2003, aniž svou neúčast omluvil, a na základě do té doby zjištěných skutečností nebylo možno ve věci rozhodnout.
Žalobce v žalobě, kterou datoval dnem 25. 6. 2003, krom jiného nesouhlasil s tvrzením správního orgánu, že se opakovaně bez řádné omluvy nedostavil k provedení pohovoru. V rozhodné době byl přihlášen na adrese obec Ch., ulice H. 3, ubytovna, avšak ani jedna výzva k pohovoru mu na tuto adresu nebyla doručena.
Krajský soud v Plzni dne 29. 10. 2003 zjistil v databázi Ministerstva vnitra, že se žalobce měl od 26. 6. 2003 zdržovat na adrese obec P., ulice R. 41, ubytovna. Na tuto adresu proto doručoval do vlastních rukou žalobci usnesení ze dne 22. 9. 2003, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce, vyjádření žalovaného a výzvu s poučením dle § 51 odst. 1 s. ř. s.; tuto zásilku však doručovatel dne 5. 11. 2003 uložil, adresát si ji nevyzvednul, a dne 24. 11. 2003 byla proto zásilka vrácena odesílateli. Po žádosti krajského soudu o doručení uvedených písemností na příslušnou součást cizinecké policie sdělil dne 17. 12. 2003 odbor pátrání a kontroly pobytu Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha tomuto soudu, že požadované písemnosti nebylo možno doručit, protože ubytovna je po povodních v roce 2002 zrušena. Krajský soud proto znovu doručoval již uvedené písemnosti stěžovateli na adresu obec P., ulice Š. 59/3, avšak i tuto zásilku doručovatel dne 31. 12. 2003 uložil, adresát si ji nevyzvednul, a proto se dne 19. 1. 2004 vrátila odesílateli. Po další žádosti krajského soudu o doručení uvedených písemností stěžovateli na příslušnou součást cizinecké policie ze dne 27. 1. 2004, pokusu tohoto soudu o doručení těchto písemností stěžovateli na adresu obec P., ulice B. 651/3, dne 8. 3. 2004 (zásilku pošta vrátila dne 11. 3. 2004 proto, že adresát je na této adrese neznámý) a opětovné žádosti krajského soudu o doručení předmětných písemností žalobci na adresu obec P., ulice B., prostřednictvím cizinecké policie ze dne 7. 4. 2004, byl dne 5. 5. 2004 doručen krajskému soudu záznam policisty Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha bez data, podle něhož
„při opakovaném šetření v místě bydliště výše uvedeného cizince v ranních, odpoledních i večerních hodinách nebyl zastižen. Bylo hovořeno s ubytovatelkou paní Anežkou Š., která sdělila, že cizinec se na této adrese zdržuje příležitostně. Sjednala nám s ním schůzku, na kterou se nedostavil“
. Nedoručené písemnosti již uvedené byly současně vráceny. Po zjištění u evidenčního odboru Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (na základě žádostí ze dne 14. 5. 2004 a ze dne 2. 6. 2004) ze dne 21. 5. 2004 a ze dne 8. 6. 2004 a u Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha ze dne 24. 6. 2004, že žalobce je hlášen k pobytu na adrese obec P., ulice B., u paní Anežky Š., vydal Krajský soud v Plzni dne 19. 7. 2004 usnesení o zastavení řízení podle § 33 zákona o azylu. V průběhu řízení o žalobě v době od 17. 12. 2003 do 1. 7. 2004 nebylo známo místo pobytu žalobce, který nečinil základní procesní úkony, a tato skutečnost po dobu 90 dnů bránila soudu vydat rozhodnutí ve věci.V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) namítal, že nebyly naplněny zákonné podmínky ustanovení § 33 zákona o azylu. Na adrese obec P., ulice B. 651/3, kam se v rozhodné době přihlásil k pobytu, totiž také ve skutečnosti bydlel a bydlí i dosud. Jelikož je zaměstnán, mohlo se z důvodu časové náročnosti jeho zaměstnání pouze stát, že nebyl na uvedené adrese zastižen. Rozhodně se však nezdržoval, resp. nebydlel na jiném místě. S ohledem na skutečnost, že z usnesení krajského soudu nevyplývají data pokusů o doručení soudních písemností a pokusů o zastižení či o schůzku, nemůže se stěžovatel k této záležitosti blíže vyjádřit. Zásadně však není možné přehlédnout, že podle ustálené soudní praxe platí, že o neznámý pobyt určité osoby se nemůže jednat tam, kde je tato osoba nepřítomna jen po omezenou dobu, a to i když během této omezené kratší doby není její adresa přesně známa. Krajský soud však v rozporu s uvedeným dospěl k závěru, že místo pobytu stěžovatele nelze zjistit, a to pouze na základě sdělení, že na hlášené adrese pobytu se stěžovatel zdržuje příležitostně a že jiná adresa jeho pobytu není cizinecké policii známa. Tento soud ale nevznesl již dotaz za účelem objasnění toho, co se rozumí příležitostným pobytem, a zejména kdo poskytl takovou informaci. Šetření, které provedl krajský soud za účelem zjištění pobytu stěžovatele, tak nemohlo být dostačujícím podkladem pro spolehlivý závěr o tom, že místo pobytu stěžovatele nelze zjistit. Krajský soud rovněž přehlédl, že rozhodnou skutečností pro aplikaci § 33 zákona o azylu je nemožnost zjištění místa pobytu, a nikoliv jeho neznalost. Přesto však tento soud hovoří v odůvodnění svého usnesení o tom, že místo pobytu stěžovatele nebylo známé, a toto zjištění vzal chybně za základ svého postupu podle § 33 zákona o azylu. Navíc ovšem ani tvrzená skutečnost, že údajně nebylo možné zjistit pobyt stěžovatele, nebránila bez dalšího rozhodnout ve věci. V tom případě mohl krajský soud stěžovateli ustanovit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. za použití § 64 s. ř. s., a nikoliv nečinně čekat na uplynutí 90denní lhůty, aby měl příležitost formálně aplikovat ustanovení § 33 zákona o azylu. Teprve v případě, že by řádně a včas ustanovený opatrovník nebyl schopen činit úkony ve věci nezbytné pro projednání podané žaloby a pro rozhodnutí soudu o věci samé, přicházela by v úvahu aplikace § 33 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Úkolem Nejvyššího správního soudu při přezkumu usnesení zastavujícího řízení o žalobě v azylové věci je pouze posoudit, zda krajský soud dostatečně zjistil všechny skutečnosti podstatné pro zjištění místa pobytu stěžovatele a zda postupoval v souladu s těmito zjištěními. K tomuto posouzení je však třeba, aby z napadeného rozhodnutí bylo zřejmé, jakým způsobem v tomto směru krajský soud postupoval, které skutečnosti vzal za prokázané a ze kterých skutečností vycházel při závěru o tom, že podmínky ustanovení § 33 zákona o azylu byly splněny.
V posuzované věci však všechny tyto skutečnosti nelze z odůvodnění napadeného usnesení zjistit, neboť v uvedeném usnesení krajský soud omezil svůj právní závěr o nutnosti zastavit řízení pouze na konstatování, že
„v průběhu řízení o žalobě v době od 17. 12. 2003 do 1. 7. 2004 nebylo známo místo pobytu žalobce, který nečinil základní procesní úkony, a tato skutečnost po dobu 90 dnů bránila soudu vydat rozhodnutí ve věci“
.Z ustanovení § 33 zákona o azylu vyplývá, že soud řízení zastaví, jsou-li současně splněny dvě zákonné podmínky. První podmínkou je prokázaná skutečnost, že nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce), a druhou podmínkou je to, že tato skutečnost brání po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud vyvinul požadované úsilí ke zjištění místa pobytu stěžovatele a podle odůvodnění napadeného usnesení zjistil, že od 27. 1. 2004 měl být stěžovatel hlášen na adrese obec P., ulice B. 651/3, u paní Anežky Š., a podle zprávy policisty Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha bez data, která však došla krajskému soudu dne 5. 5. 2004, i to, že se stěžovatel na této adrese podle ubytovatelky paní Anežky Š. zdržuje, byť příležitostně.
Nejvyšší správní soud má za to, že právě toto zjištění mělo být výchozím předpokladem pro posouzení toho, zda z něho lze dovodit, že
„nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu“
.Podle názoru Nejvyššího správního soudu je však nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§ 33 zákona o azylu) dána jen tam, kde krajský soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případné další pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý.
O takovou věc zde však nešlo.
Krajskému soudu je třeba především vytknout nepřípustně extenzivní výklad zákonného pojmu
„nelze zjistit místo pobytu žadatele“
, jenž je jedním z předpokladů aplikace § 33 zákona o azylu. Krajský soud totiž chybně ztotožňuje nemožnost zjistit místo pobytu žadatele s neznalostí místa pobytu žadatele, které fakticky staví do jedné roviny a v neznalosti momentálního místa pobytu bez dalšího spatřuje jednu ze zákonných podmínek pro zastavení řízení dle § 33 zákona o azylu. Rozhodnou skutečností pro aplikaci § 33 zákona o azylu a pro zastavení řízení však není neznalost místa pobytu stěžovatele, ale nemožnost zjištění místa pobytu žadatele o udělení azylu, která předpokládá vyvinutí určitého intenzivního úsilí ke zjištění místa pobytu, jež ovšem nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek. Tento nesprávný názor krajského soudu pak nalezl odraz v tom, že tento soud vyvodil ze zjištěných skutečností vadné a předčasné právní závěry. Krajský soud nehodnotil skutečnosti vyplývající ze zprávy policisty Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, která došla krajskému soudu dne 5. 5. 2004, podle své úvahy, a to ani jednotlivě, ani v jejich vzájemné souvislosti. Z této zprávy policisty nevyplývá, kolikrát nebyl stěžovatel na této adrese policisty zastižen (opakovaně může znamenat i dvakrát), není v ní ani rozvedeno co do četnosti, co se rozumí příležitostným pobytem stěžovatele v bytě na této adrese, a zejména z ní vůbec nevyplývají důvody nepřítomnosti stěžovatele, např. v důsledku jeho zaměstnání mimo bydliště. To vše bylo možno objasnit výslechem ubytovatelky paní Anežky Š. a policisty, který prováděl prošetřování pobytu stěžovatele na adrese obec P. 5, ulice B. 651/3. Se zřetelem k tomu má Nejvyšší správní soud za to, že místo pobytu žadatele ve smyslu § 33 zákona o azylu bylo zjištěno (obec P., ulice B. 651/3, kde se zdržuje příležitostně), a z tohoto důvodu již nemohlo jít ani o neznámé místo pobytu stěžovatele. O takové místo pobytu totiž nemůže jít tam, kde je osoba nepřítomna v bytě jen po omezenou kratší dobu a po tuto dobu není místo jejího faktického pobytu přesně známo. Tak je tomu zejména v případech zaměstnání, jež jsou vzdálená od místa bydliště. O tom svědčí ostatně i to, že stěžovatel se krátce po vydání a rozeslání napadeného usnesení krajského soudu ze dne 19. 7. 2004 dostavil k tomuto soudu, kde dne 19. 8. 2004 toto usnesení osobně převzal.Nejvyšší správní soud podotýká, že devadesátidenní lhůtu uvedenou v § 33 zákona o azylu není možno počítat od data, kdy věc krajskému soudu napadla, ale až od data, kdy poprvé vyšla najevo skutečnost, že místo pobytu žadatele o udělení azylu nelze zjistit, pokud se tato skutečnost posléze ukáže pravdivou i ve světle ostatních provedených důkazů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 4 Azs 12/2004 – nepublikováno). Z napadeného usnesení krajského soudu nelze přezkoumatelně seznat, z jakého důvodu nezjištění místa pobytu stěžovatele, resp. tvrzené neznámé místo jeho pobytu od 17. 12. 2003 do 1. 7. 2004, bránilo nejméně po dobu 90 dnů soudu vydat rozhodnutí ve věci. Krajský soud v tomto směru pouze uvedl, že stěžovatel
„nečinil základní procesní úkony“
; jaké konkrétní procesní úkony měl krajský soud na mysli, však z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývá, a nelze proto ani přezkoumat, zda jejich absence bránila rozhodnutí ve věci, jak to požaduje ustanovení § 33 zákona o azylu.Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že kasační stížnost stěžovatele proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni je opodstatněná z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]; proto toto usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
V tomto řízení bude krajský soud vycházet ze závěrů Nejvyššího správního soudu, které jsou vysloveny v tomto zrušovacím rozsudku, a musí znovu posoudit, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro postup ve smyslu § 33 zákona o azylu ve spojení s ustanovením § 47 písm. c) s. ř. s.
(hub)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.