Ej 403/2004
Azyl: zastavení řízení pro neznámý pobyt žalobce
k § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb. a č. 519/2002 Sb.
Zastavil-li krajský soud řízení podle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, aniž postavil najisto, že místo žalobcova pobytu v rozhodné době nelze zjistit, nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu; Nejvyšší správní soud proto takové rozhodnutí zruší.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2004, čj. 3 Azs 58/2004-57)
Věc:
Artur K. (Kazašská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 6. 2. 2003 neudělilo žalobci azyl z důvodu nesplnění zákonných podmínek podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1 a 2 zákona o azylu; neshledalo přitom důvod pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení § 14 zákona o azylu. Současně žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž uvedl adresu ulice L. 899/3, P. Městský soud v Praze poté zaslal žalobci na adresu uvedenou v žalobě přípis obsahující vyjádření žalovaného a poučení podle § 51 s. ř. s.; zásilka se však vrátila zpět s tím, že adresát na dané adrese není známý. Proto začal městský soud zjišťovat žalobcův pobyt na území České republiky. Přípisem Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, bylo zjištěno, že poslední žalobcovou adresou uvedenou v jeho evidenci je ulice L. 895, P., u Kateřiny H. Rovněž výpisem z evidence žalovaného soud I. stupně zjistil, že poslední známá adresa žalobcova pobytu je u Kateřiny H., ulice L., P. Městský soud v Praze se poté dvakrát pokusil doručit zásilku na tuto adresu, avšak v obou případech se zásilka vrátila zpět s tím, že adresát není na uvedené adrese známý.
Vzhledem k tomu, že městský soud dospěl k závěru, že žalobce je neznámého pobytu, ustanovil mu usnesením ze dne 12. 11. 2003 opatrovnici paní Annu Č., zaměstnankyni Městského soudu v Praze. V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že žalovaný udal v žalobě jako místo pobytu adresu uvedenou v záhlaví usnesení, tj. ulici L. 895, P., u Kateřiny H., avšak podle sdělení České pošty se žalobce na uvedené adrese nezdržuje, odstěhoval se bez udání adresy a je na tomto místě neznámý. Podle údajů v evidenci žadatelů o azyl pak je žalobcova adresa totožná s adresou v záhlaví usnesení a jiná adresa soudu není známa. Proto městský soud ustanovil žalobci opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. použitého přiměřeně podle § 64 s. ř. s.
Dne 8. 1. 2004 vydal Městský soud v Praze kasační stížností napadené usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného podle § 33 zákona o azylu, neboť žalobce byl podle názoru soudu více než 90 dnů neznámého pobytu. V odůvodnění rozhodnutí městský soud uvedl, že zásilka zaslaná soudem žalobci na adresu, kterou žalobce uvedl jako místo pobytu na území České republiky, se soudu vrátila nedoručená poprvé dne 9. 7. 2003 s poznámkou České pošty, že žalobce je na této adrese neznámý. Žalobce soudu jinou adresu nesdělil a adresu, kterou uvedl v žalobě, má žalobce podle soudu I. stupně vedenou rovněž v evidenci žadatelů o azyl. Proto soud I. stupně poté, co byla žalobci usnesením ze dne 12. 11. 2003 ustanovena opatrovnice, řízení zastavil a poučil účastníky řízení o možnosti podání kasační stížnosti.
Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, v níž uvedl, že mu soud I. stupně doručoval na nesprávnou adresu, a to na adresu ulice L. 895, ačkoliv se žalobce již od roku 2000 zdržuje na adrese ulice L. 899, což pro rozhodné období řízení před městským soudem doložil notářsky ověřenou kopií čestného prohlášení o ubytování účastníka azylového řízení pro období od 1. 2. 2003 do 1. 2. 2004. Na tuto adresu bylo stěžovateli podle jeho sdělení úspěšně doručováno v průběhu řízení o udělení azylu. Žalobce uvedl, že neví, proč mu městský soud doručoval na adresu ulice L. 895, neboť tuto adresu jako adresu pro doručování nikde neuváděl a ve všech písemnostech používal toliko adresu ulice L. 899. Stěžovatel uvedl, že se cítí být usnesením o zastavení řízení poškozen, neboť nenese vinu na chybném přepsání číslovky v jeho adrese, které poté způsobilo nesprávné doručování písemností stěžovateli. V postupu Městského soudu v Praze stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces.
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud přezkoumal řízení před soudem I. stupně, které předcházelo vydání kasační stížností napadeného usnesení o zastavení řízení, a zjistil, že již v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2003, jímž byl stěžovateli ustanoven opatrovník, bylo v záhlaví napsáno, že žalobce byl na území České republiky naposledy bytem na adrese ulice L. 895, P., u Kateřiny H.; v odůvodnění usnesení bylo uvedeno, že adresu v záhlaví sdělil žalobce v žalobě jako místo svého pobytu. Tato skutečnost se však nezakládá na pravdě, neboť v žalobě ze dne 1. 4. 2003 udal žalobce adresu ulice L. 899/3, P.
V kasační stížností napadeném usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2004 pak soud v odůvodnění usnesení argumentoval rovněž tím, že žalobce uvedl adresu ulice L. 895, P., jako místo, kde se na území České republiky zdržuje, žádnou jinou adresu soudu prvního stupně nesdělil a rovněž v evidenci žadatelů o azyl má stěžovatel stále vedenu pouze tuto adresu. Nejvyšší správní soud však uvádí, že rovněž zde tvrzení soudu I. stupně zcela neodpovídá skutečnosti, neboť v žalobě stěžovatel uvedl jako adresu pro doručování ulici L. 899, P. Tato adresa byla v evidenci žalovaného vedena jako místo žalobcova pobytu až do 6. 12. 2001, přičemž však ani ve správním spise žalovaného není založen doklad o tom, že by stěžovatel požádal o změnu místa hlášeného pobytu z adresy ulice L. 899, P., na ulici L. 895, P.; naopak je ve správním spise mj. založena kopie souhlasu žalovaného s tím, že stěžovatel je přihlášen k pobytu na adrese L. 899, P., datovaná dnem 13. 5. 2002 (tedy z doby, kdy měl stěžovatel podle údajů z evidence žalovaného místo hlášeného pobytu na ulici L. 895, P. - pozn. soudu).
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze o zastavení řízení nevycházelo z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť vzhledem k uvedeným sporným skutečnostem týkajícím se místa hlášeného pobytu žalobce nebylo podle názoru Nejvyššího správního soudu možné dospět k jednoznačnému závěru, jenž by soudu umožnil postup podle § 33 zákona o azylu.