59/2004
Azyl a právo na spravedlivý proces
Řízení před soudem: poučovací povinnost soudu. Azyl: právo na spravedlivý proces před soudem
k čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod
k § 36 odst. 1 a § 51 soudního řádu správního
Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, čj. 5 Azs 5/2003-33)
Věc:
Inna L. (Kazašská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyněRozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 18. 9. 2002 nebyl stěžovatelce udělen azyl z důvodů nesplnění podmínek stanovených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Současně bylo rozhodnuto o tom, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona. Podáním ze dne 24. 10. 2002 žalobkyně u Vrchního soudu v Praze požádala o opětovné přezkoumání záležitosti. Uvedla, že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, takže se nemůže v současné době vrátit do Kazachstánu. Podání bylo po datu 1. 1. 2003 postoupeno k dalšímu řízení jako žaloba (§ 32 a § 33 zákona o azylu) Krajskému soudu v Plzni.
Dne 19. 3. 2003 převzala žalobkyně výzvu krajského soudu, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s případným rozhodováním soudu bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), o právu uplatňovat náhradu nákladů a o možnosti namítnout podjatost soudce. Byla rovněž vyzvána, aby soudu sdělila, zda ovládá český jazyk, či zda je třeba, aby byl k případnému ústnímu jednání přibrán tlumočník, a dále aby označila jazyk, který ovládá nebo jemuž rozumí. S nedodržením stanovené lhůty spojil soud ve své výzvě ve všech případech fikci negativního vyjádření. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka na výzvu nereagovala.
Krajský soud pak rozsudkem ze dne 29. 4. 2003 žalobu zamítl, neboť žalobkyně neuvedla žádné jiné žalobní důvody než skutečnost, že se zhoršil její stav a nemůže se vrátit do Kazachstánu, přičemž toto tvrzení dále nijak nekonkretizovala.
Podanou kasační stížností se stěžovatelka u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení napadeného rozsudku pro nezákonnost. Namítla, že u ní byly dány důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování ve své mateřské zemi z důvodů svého náboženského přesvědčení. Rovněž se domnívá, že je na její straně dána i překážka vycestování podle § 91 odst. 1 zákona o azylu, neboť návratem by byl ohrožen její život z důvodů náboženského přesvědčení; státní orgány její země nejsou schopny jí poskytnout účinnou ochranu. Připustila, že nebyla schopna v průběhu řízení před správním orgánem ani před soudem vše řádně objasnit a vysvětlit z důvodu, že neovládá dostatečně český jazyk. Vytkla krajskému soudu, že jí nebyla poskytnuta zákonná poučení v jejím mateřském jazyce; proto nereagovala ani na soudní výzvu, neboť jejímu obsahu nerozuměla. Z uvedeného důvodu má za to, že byla porušena její práva a bylo jí znemožněno plnohodnotně se účastnit důkazního řízení.
Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatelky k postupu správního orgánu, který dle jejího názoru nedostatečně zkoumal poměry v její zemi a dále jí neposkytl potřebná poučení v jejím mateřském jazyce. Ze spisu bylo zjištěno, že v průběhu správního řízení bylo ve všech případech jednáno v jazyce ruském, který sama stěžovatelka označila za jazyk, jemuž rozumí, a za účasti tlumočníka. Stěžovatelka tak nebyla v tomto ohledu správním orgánem zkrácena na svých zákonných právech a nelze souhlasit s tvrzením, že jí bylo znemožněno fakticky se účastnit důkazního řízení.
Soud však shledal důvodnou námitku stěžovatelky spočívající v tom, že byla porušena její zákonná práva v řízení o žalobě před soudem I. stupně, jelikož jí nebyla umožněna faktická účast v tomto řízení.
Ve smyslu § 36 odst. 1 s. ř. s. má soud povinnost zachovávat rovné postavení účastníků, zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Explicitní vyjádření principu rovného postavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická nebo právnická osoba na straně jedné a správní orgán na straně druhé, považuje soud ve správním soudnictví za zvlášť důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení zakládá právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení.
Předpokladem k uplatnění zákonného práva účastníka řízení jednat ve svém mateřském jazyce, resp. práva na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), jakož i práva vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 s. ř. s.), je takové poučení, ze kterého je srozumitelný jeho obsah. Při plnění své poučovací povinnosti má soud vycházet z okolností případu a volit takové prostředky a způsob, aby účastník nebyl na svých ústavně zaručených právech krácen. Obdržela-li stěžovatelka výzvu soudu, v níž jí byly sděleny skutečnosti rozhodné k uplatnění jejích práv v řízení před soudem v jazyce, kterému nerozuměla, a proto jí nebyl znám její obsah, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soud I. stupně nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení § 36 s. ř. s. a vůči stěžovatelce nepostupoval v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Rozhodnutí soudu v I. stupni je tak stiženo nepřezkoumatelností z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Proto Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil rozhodnutí krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
V dalším řízení se soud I. stupně zaměří na nápravu vytýkaného pochybení; volba prostředků přitom bude záviset na úvaze soudu s ohledem na další vývoj procesní situace.
(ovo)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.