349/2004
Azyl a pozitivní a negativní předpoklady udělení azylu
Ej 366/2004
Azyl: pozitivní a negativní předpoklady udělení azylu
k § 12 a § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, stanoví tento zákon také vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze; tyto důvody jsou taxativně stanoveny v § 15 a § 16 tohoto zákona. Jsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení § 16 odst. 1 tohoto zákona, tj. podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) citovaného zákona, protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, čj. 7 Azs 124/2004-45)
Prejudikatura:
srov. též č. 181/2004 Sb. NSS.Věc:
Vasyl K. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2003 byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") ze dne 26. 9. 2003, jímž byla stěžovatelova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že napadeným rozhodnutím nebyl porušen zákon, protože stěžovatel cestoval do České republiky přes Polsko, tj. třetí bezpečnou zemi, kde nepožádal o azyl, i když mu nic nebránilo o něj požádat.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl, že důvod jejího podání spatřuje v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Má za to, že krajský soud, stejně jako ministerstvo, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda je možno na jeho případ vztáhnout ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Stěžovatel se ve své domovské zemi dostal do potíží, protože při autonehodě zahynula jeho přítelkyně a její příbuzní se chtěli stěžovateli pomstít. K tomu použili osob ze zločineckých struktur, a stěžovatel tak byl ohrožen nejenom na zdraví, ale i na životě. Pokud hledal u státních orgánů ochranu před vydíráním, zjistil, že i ony jsou součástí zločineckých struktur, a tak neměl šanci zajistit ochranu své osoby. Z tohoto důvodu stěžovateli nezbylo než vycestovat ze země a požádat o azyl. Stěžovatel je přesvědčen, že právě s ohledem na tyto skutečnosti je dán důvod k udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť stěžovatel patří do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur a je těmito strukturami pronásledován právě z toho důvodu, že není jejich členem, a domovský stát tuto situaci toleruje, resp. sám tvorbu těchto struktur podporuje. Další důvody podání kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ministerstvo nedostatečným způsobem provedlo dokazování a na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení o udělení azylu spravedlivě rozhodnout, a dále v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s tím, že soud nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo procesní vadou. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že ministerstvo se porušení správního řádu dopustilo minimálně tím, že nedostatečným způsobem provedlo dokazování ve věci. Stěžovatel je dále přesvědčen, že správní rozhodnutí neodpovídá ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu a jeho odůvodnění považuje za nedostatečné. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti mj. odkázalo na to, že stěžovatel před vstupem do České republiky pobýval na území Polska, měl tam možnost se svobodně pohybovat, kontaktovat v průběhu celní a pasové kontroly zástupce státních orgánů tohoto státu, a tedy měl možnost požádat o azyl. Podle informačních zdrojů týkajících se situace a dodržování lidských práv v Polsku lze ve stěžovatelově případě považovat Polsko za bezpečnou třetí zemi. Z výše uvedených důvodů navrhlo ministerstvo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Kasační stížnost není důvodná.
Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v § 12 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v § 15 a § 16 zákona o azylu. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Podle ustanovení § 2 odst. 2 citovaného zákona se takovou zemí rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
V daném případě stěžovatel cestoval do České republiky autobusem přes Polsko a při hraničních kontrolách jak na ukrajinsko-polské hranici, tak na polsko-české hranici musel spolu s ostatními cestujícími vystoupit z autobusu, byly mu zkontrolovány doklady a zavazadla, takže měl reálnou možnost požádat o udělení azylu již v Polsku, tzn. v bezpečné třetí zemi ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o azylu. Tento zjištěný skutkový stav ani stěžovatel nezpochybnil, a proto nelze dovodit, že ve správním řízení bylo dokazování provedeno nedostatečným způsobem. Ministerstvu ani krajskému soudu proto také není možné vytýkat nezákonný postup, pokud shledaly stěžovatelovu žádost o udělení azylu zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Pokud jsou splněny podmínky vymezené v ustanovení § 16 odst. 1 zákona o azylu pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, jak namítal stěžovatel, protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených zamítl kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s..
(ci)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.