729/2005
Azyl a nemožnost zjištění místa žalobcova pobytu
Ej 268/2004
Azyl: zastavení řízení před soudem pro nemožnost zjištění místa žalobcova pobytu
k § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb. a č. 519/2002 Sb.
Soud nevyčerpal všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl, jestliže pouze vznesl dotazy ohledně této skutečnosti na Ministerstvo vnitra a ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a nepokusil se žadateli o azyl doručit písemnosti na adresu jím uvedenou v žalobě. Za této situace nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení dle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2004, čj. 2 Azs 41/2003-42)
Prejudikatura:
srov. č. 343/2004 a č. 643/2005 Sb. NSS.Věc:
Vitalii H. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Ministerstvo vnitra žalobou napadeným rozhodnutím zastavilo ve smyslu § 25 písm. d) zákona o azylu řízení o udělení azylu.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce (stěžovatel) dne 13. 6. 2002 k Vrchnímu soudu v Praze opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 250l o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002. V tomto podání stěžovatel označil jako místo svého pobytu (bydliště) adresu ulice Š. 266, obec T.
Krajský soud v Plzni, který věc od Vrchního soudu v Praze převzal, zastavil usnesením ze dne 25. 7. 2003 řízení o žalobě proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu s odkazem na § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 33 zákona o azylu, neboť nebylo možné zjistit místo stěžovatelova pobytu a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z usnesení soudu, žalovaný soudu dne 18. 3. 2003 sdělil, že stěžovatel se zdržuje na adrese K., okres D. Zásilku určenou do vlastních rukou stěžovateli vrátila pošta v K. dne 10. 4. 2003 soudu s oznámením, že nebyla v úložní době vyzvednuta. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, soudu 28. 4. 2003 sdělilo, že stěžovatel má vydáno výjezdní vízum za účelem udělení azylu platné do 4. 4. 2002, dosud nepožádal o vydání dalšího víza a jeho současný pobyt není znám. Legální odjezd z České republiky není evidován. Policie České republiky, oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Plzeň, oddělení cizinecké policie D., soudu 9. 5. 2003 sdělilo, že dle místního šetření ze dne 6. 5. 2003 se žalobce na ubytovně v K. již delší dobu nezdržuje a jeho současný pobyt není znám. Stejnou zprávu ohledně stěžovatele tato součást Policie České republiky doručila soudu dne 16. 7. 2003. Z těchto okolností soud dovodil, že nelze zjistit místo stěžovatelova pobytu. Naplnění podmínky aplikace § 33 zákona o azylu, podle něhož nemožnost zjistit pobyt musí bránit rozhodnutí ve věci nejméně 90 dnů, soud shledává ve skutečnosti, že stěžovatel v žalobě neuvedl konkrétní námitky vůči napadenému rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 1 s. ř. s., výroky rozhodnutí, které žalobou napadá, a z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky za neplatné nebo nicotné. Tato skutečnost bránila ve věci rozhodnout od 28. 4. 2003, kdy soud poprvé zjišťoval místo stěžovatelova pobytu. Z těchto důvodů soud zastavil řízení usnesením napadeným kasační stížností.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že v době vydání usnesení o zastavení řízení neexistovaly zákonné podmínky pro jeho vydání. Soud podle stěžovatele nedostatečným způsobem zkoumal místo jeho pobytu. Stěžovatel v říjnu 2002 změnil místo svého pobytu, svůj pobyt ohlásil na oddělení cizinecké policie T. a učinil o tom též oznámení v azylovém středisku Č., pod které spadá. Zákon o azylu dle stěžovatele nestanoví povinnost při změně místa pobytu odhlásit svůj pobyt na oddělení cizinecké policie, kde byl doposud cizinec hlášen. Stěžovatel si je jist, že svou povinnost splnil; v tom jej navíc utvrdilo i to, že cizinecká policie prováděla na ubytovně několikrát kontrolu ubytovaných a stěžovateli nikdy nic nevytkla. Soud dle stěžovatele nevyčerpal všechny možnosti zjištění jeho pobytu, když nepožádal o zprávu Pobytové středisko Č., přestože soudu bylo spolehlivě známo, že žalobce spadá pod toto středisko, a ačkoliv právě toto středisko napadená usnesení stěžovateli doručilo. Dále se stěžovatel domnívá, že soud mohl učinit dotaz na centrální složku cizinecké policie. Z toho stěžovatel dovozuje, že soud nedostatečným způsobem zjišťoval splnění podmínek řízení, neboť bez přiměřených důvodů spoléhal, že postačí zpráva oddělení cizinecké policie D.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že krajský soud žádnou ze zásilek určených stěžovateli nezasílal na adresu uvedenou stěžovatelem v opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu; krajský soud v průběhu soudního řízení ani jinak nezjišťoval, zda se stěžovatel na jím udané adrese skutečně zdržuje.
Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu napadené kasační stížností a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Při rozhodování vycházel Nejvyšší správní soud z právní úpravy podmínek zastavení řízení ve správním soudnictví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. lze soudní řízení usnesením zastavit, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je v daném případě zákon o azylu, který ve svém § 33 stanoví, že soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Dále Nejvyšší správní soud při svém rozhodování přihlédl k § 71 odst. 1 písm. b) a § 71 odst. 5 cit. zákona, z nichž vyplývá, že evidenci místa pobytu žadatelů o udělení azylu a azylantů vede jak Ministerstvo vnitra, tak Policie České republiky. Podle § 79 odst. 1 ve spojení s § 246c a § 250l odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, bylo povinnou náležitostí opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu mj. uvedení bydliště účastníků řízení.
Soud může zastavit řízení podle § 33 zákona o azylu za kumulativního splnění dvou podmínek, kterými jsou nemožnost zjistit pobyt žadatele a skutečnost, že tato nemožnost zjistit pobyt žadatele o azyl brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Důvod zastavení soudního řízení musí být spolehlivě prokázán, což znamená, že je třeba vyčerpat všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že krajský soud v daném případě dostatečným způsobem nezjistil, zda jsou splněny podmínky aplikace cit. ustanovení, neboť nevyužil všechny možnosti zjištění místa stěžovatelova pobytu. Krajský soud se totiž nepokusil doručit zásilky na adresu ulice Š. 266, obec T., kterou stěžovatel označil v opravném prostředku (žalobě) proti rozhodnutí správního orgánu jako své bydliště ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., a ani žádným jiným způsobem nezjišťoval, zda se stěžovatel na této adrese nezdržuje. Lhůta 90 dnů podle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., po kterou musí nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o azyl bránit rozhodnutí ve věci, tak ani nemohla začít běžet. Na tom nic nemění skutečnost, že krajský soud, jak vyplývá ze spisu i z napadeného usnesení, v průběhu soudního řízení zjišťoval místo hlášeného pobytu stěžovatele u obou správních orgánů, které mají dle zákona č. 325/1999 Sb. vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl, neboť tyto úkony jsou na místě teprve poté, co se nepodaří doručit písemnost na adresu uvedenou v žalobě. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 33 zákona o azylu ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. Nejvyšší správní soud tak shledal naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., napadené usnesení Krajského soudu v Plzni pro vady řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
(aš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.