345/2004
Azyl a místo hlášeného pobytu
Ej 357/2004
Azyl: místo hlášeného pobytu. Řízení před soudem: určení místní příslušnosti v azylové věci
k § 32 odst. 4 a § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb. a č. 519/2002 Sb.
I. Vazební věznici, v níž se žalobce nachází v době podání žaloby proti rozhodnutí o neudělení azylu, nelze považovat za místo, kde je žalobce hlášen k pobytu ve smyslu § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II. Nelze-li místní příslušnost soudu v konkrétním případě určit podle § 32 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, proto, že žalobce na žádném místě na území České republiky hlášen k pobytu není, řídí se místní příslušnost soudu ustanovením § 7 odst. 2 s. ř. s.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2004, čj. Nad 98/2003-40)
Věc:
Andrey O. (Ruská federace), t. č. ve vydávací vazbě ve Vazební věznici P., proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o určení místní příslušnosti podle § 7 odst. 6 s. ř. s.Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 12. 5. 2003 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2003, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu neuděluje azyl. Současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2003 věc postoupil Městskému soudu v Praze. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z obsahu žaloby a ze správního spisu vyplývá, že v den podání žaloby bylo místo žalobcova pobytu ve Vazební věznici P. Žalobce sice v žalobě zmínil přechodné bydliště na adrese D., ulice P. 781, avšak podle Krajského soudu v Praze je zřejmé, že žalobce v době podání žaloby na této adrese nepobýval. Z těchto důvodů má Krajský soud v Praze ve shodě s žalovaným za to, že příslušným k projednání věci je podle § 7 odst. 2 s. ř. s. a § 32 odst. 4 zákona o azylu Městský soud v Praze.
Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil, a podáním ze dne 18. 9. 2003 předložil proto věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle § 7 odst. 6 s. ř. s. Svůj postup odůvodnil tím, že vazební věznici nelze považovat za místo, kde je žadatel o udělení azylu ve smyslu terminologie zákona o azylu hlášen k pobytu v den podání žaloby. Za takové místo lze považovat jedině místo, kde byl žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu před vzetím do vazby, popř. místo určené Ministerstvem vnitra, kam je povinen se v případě propuštění z vazby do 24 hodin dostavit. V dané věci je však místo hlášeného pobytu sporné; protože skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nebyly řádně ověřeny, resp. proto, že místní příslušnost nelze určit, je na místě, aby Nejvyšší správní soud určil, který soud je místně příslušným soudem ve smyslu § 7 odst. 6 s. ř. s. za přiměřeného použití § 64 s. ř. s. a § 11 o. s. ř.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze.
Z odůvodnění:
V souladu s rozvrhem práce byla věc u Nejvyššího správního soudu přidělena prvnímu senátu, který při předběžné poradě dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již zastávaného Nejvyšším správním soudem, a podle § 17 odst. 1 s. ř. s. proto věc usnesením ze dne 10. 3. 2004 předložil rozšířenému senátu. Předmětem posouzení rozšířeným senátem učinil otázku, zda skutečnost, že se žadatel o udělení azylu v době podání žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu nachází ve vydávací vazbě, znamená, že:
a) nepřichází v úvahu stanovení místa hlášeného pobytu takového žadatele podle § 77 zákona o azylu a místní příslušnost musí za takové situace určit Nejvyšší správní soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., nebo
b) místem hlášeného pobytu je pro účely určení místní příslušnosti sídlo věznice, v níž žalobce v rozhodné době vykonává vydávací vazbu, nebo
c) místní příslušnost sice nelze určit podle speciálního ustanovení o místní příslušnosti (§ 32 odst. 4 zákona o azylu), ale lze ji určit podle obecné úpravy místní příslušnosti obsažené v § 7 odst. 2 o. s. ř.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu neshledal důvod zabývat se spornou právní otázkou, neboť nenalezl rozpor s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ve svém usnesení ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 98/2003-36, konstatoval, že není na místě postupovat podle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., neboť místní příslušnost lze určit buď podle zvláštního pravidla obsaženého v § 32 odst. 4 zákona o azylu, nebo podle obecného pravidla vyplývajícího z § 7 odst. 2 s. ř. s. To, zda je třeba postupovat podle té či oné normy, potom závisí na uvážení, zda lze věznici, v níž se žadatel o udělení azylu v době podání žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu nachází ve vydávací vazbě, považovat za místo, kde je žalobce hlášen k pobytu ve smyslu § 32 odst. 4 zákona o azylu či nikoliv.
První senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je podle § 7 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praze.
Místní příslušnost nelze určit podle § 32 odst. 4 zákona o azylu z toho důvodu, že vazební věznici, v níž se žalobce nacházel v době podání žaloby, nelze považovat za místo, kde je žalobce hlášen k pobytu. Místo, které má na zřeteli § 32 odst. 4 zákona o azylu, je místem hlášeného pobytu ve smyslu § 77 zákona o azylu. Jedná se buď o azylové zařízení, do něhož byl žadatel o azyl Ministerstvem vnitra umístěn, nebo o místo, které žadatel oznámil Ministerstvu vnitra a s nímž toto ministerstvo vyslovilo souhlas. V situaci, v níž se nacházel žalobce, nemohlo nalézt uplatnění ani ustanovení § 4a zákona o azylu, podle něhož je cizinec, který učinil prohlášení o azylu, povinen dopravit se do přijímacího střediska určeného Ministerstvem vnitra ve lhůtě 24 hodin od okamžiku, kdy byl propuštěn z hospitalizace, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, neboť žalobce byl vzat do vydávací vazby 19. 4. 2002, tedy dříve, než podal žádost o udělení azylu (17. 5. 2002) i správní žalobu (12. 5. 2003).
Ze vztahu obecného a zvláštního pravidla vyplývá, že nelze-li na určitou skutkovou podstatu aplikovat pravidlo zvláštní, použije se podpůrně pravidla obecného. Tak je tomu i v tomto případě. Vzhledem k tomu, že místní příslušnost nelze určit podle zvláštního pravidla obsaženého v § 32 odst. 4 zákona o azylu, je na místě postupovat podle obecného pravidla vyjádřeného v § 7 odst. 2 s. ř. s. Podle něj je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Takovým správním orgánem je Ministerstvo vnitra, jehož sídlo spadá do obvodu Městského soudu v Praze. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud podle § 7 odst. 6 s. ř. s. rozhodl, že tento soud věc projedná a rozhodne.
(axa)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.