Vydání 6/2005

Soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 26. 7. 2002 žalovaný udělil stěžovateli souhlas se změnou místa hlášeného pobytu; podle této písemnosti byl stěžovatel přihlášen k pobytu na adrese P., ulice P. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že se stěžovatel na této adrese nezdržoval, přičemž nejpozději od 9. 11. 2002 mu v tomto nebránila žádná překážka, a od 1. 12. 2002 si zajišťoval změnu místa hlášeného pobytu; o záměru změnit místo hlášeného pobytu ani o své dřívější hospitalizaci stěžovatel žalovaného neuvědomil. Jestliže písemnost žalovaného zaslaná stěžovateli do P. byla dne 11. 11. 2002 uložena u poštovního úřadu a dne 27. 11. 2002 vrácena jako nevyžádaná, pak bylo možno v polovině měsíce prosince učinit závěr o tom, že se stěžovatel v místě hlášeného pobytu trvale nezdržuje. Proto byl zcela opodstatněný postup žalovaného vydat výzvu k převzetí rozhodnutí ve věci řízení o udělení azylu podle ustanovení § 24a zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 4. 12. 2002 a výzva k převzetí rozhodnutí na pracovišti žalovaného v Pobytovém středisku Zastávka u Brna byla stěžovateli doručena dne 15. 12. 2002. Jestliže se stěžovatel k převzetí rozhodnutí nedostavil, ač mu byla výzva k převzetí rozhodnutí doručena v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 a 3 zákona o azylu, pak se podle § 24a odst. 2 zákona o azylu považuje den ve výzvě uvedený – v tomto případě 16. 12. 2002 – za den doručení rozhodnutí o azylu. Krajský soud proto učinil závěr, že dne 16. 12. 2002 bylo napadené rozhodnutí doručeno způsobem odpovídajícím ustanovením § 24 a § 24a zákona o azylu a dne 17. 12. 2002 začala běžet patnáctidenní lhůta k podání žaloby. Lhůta uplynula dne 31. 12. 2002 a tento den byl posledním dnem, kdy mohla být žaloba podána k poštovní přepravě. Podal-li stěžovatel žalobu u pošty dne 9. 1. 2003, učinil tak opožděně; navíc tuto skutečnost v žalobě sám připustil. Soud I. stupně proto žalobu usnesením odmítl a poučil stěžovatele o možnosti podat kasační stížnost proti tomuto usnesení. Krajský soud dále poznamenal, že pokud by rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 23. 12. 2002, jak sám uvádí, stejně by se jednalo o opožděně podanou žalobu, neboť lhůta pro její podání by končila dne 7. 1. 2003 (úterý).

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včasnou kasační stížnost. V ní uvedl, že první předvolání k pohovoru podle § 23 zákona o azylu na 24. 10. 2002 nebyl schopen vzhledem k dlouhodobé hospitalizaci způsobené pracovním úrazem převzít na adrese, na kterou mu bylo doručeno. Ve dnech 16. 8. 2002 až 14. 10. 2002 byl hospitalizován v Úrazové nemocnici v B. a poté byl v období od 14. 10. 2002 do 8. 11. 2002 umístěn v Odborném léčebném ústavu J.; o této skutečnosti podle svého sdělení telefonicky informoval Pobytové středisko Zastávka u Brna, kde byl požádán o doložení svého pobytu lékařskou zprávou; zprávu však nepředložil, neboť mu ve zdravotnickém zařízení nebyla vystavena. Ohledně druhé výzvy k dostavení se k pohovoru na 2. 12. 2002 stěžovatel uvedl, že mu výzva zřejmě byla doručena během jeho pobytu v Odborném léčebném ústavu J. Stěžovatel uvedl, že nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu, neboť výše popsaný těžký úraz a následná hospitalizace byly vážnou překážkou, pro niž se nemohl k pohovorům dostavit, a rovněž vyslovil domněnku, že žalovaný pochybil, když nevzal v potaz telefonické sdělení stěžovatele o jeho dlouhodobé hospitalizaci a nadále mu doručoval na adresu, kde se stěžovatel v dané době nemohl zdržovat, tedy na adresu P., ulice P. Stěžovatel dále upřesnil, že pro doručování podle § 24 zákona o azylu nebyly splněny zákonné podmínky: tento způsob doručování lze totiž použít pouze v případě, kdy bylo hodnověrně zjištěno, že se žadatel dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu. Stěžovatel doplnil, že se po propuštění do domácího ošetření začátkem prosince 2002 přestěhoval do vhodnějšího ubytování na adrese P., ulice L., přičemž v přechodném období se zdržoval mimo jiné na adrese P., ulice P., kam podle jeho sdělení mohlo být rozhodnutí žalovaného doručeno a nemuselo být použito institutu doručení podle § 24 a § 24a zákona o azylu. Stěžovatel konečně uvedl, že sdělil-li v žalobě ze dne 3. 1. 2003, že mu bylo rozhodnutí žalovaného doručeno dne 23. 12. 2002, jedná se pouze o datum, kdy se mu rozhodnutí dostalo fakticky do dispozice. S ohledem na skutečnost, že bylo doručováno v rozporu s dikcí § 24 a 24a zákona o azylu, vyjádřil stěžovatel přesvědčení, že mu rozhodnutí žalovaného nebylo řádně doručeno, a nemohlo tedy z jeho strany dojít ke zmeškání lhůty k podání žaloby.

Soud přezkoumal stěžovatelovu kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.

Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí ministerstva vnitra ve věci azylu podat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí. Rovněž doručování upravuje zákon o azylu jako . Podle ustanovení § 24 zákona o azylu se písemnosti doručují do vlastních rukou žadatele o udělení azylu. Písemnost, kterou se nepodařilo doručit, se uloží v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Oznámení o uložení nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. O doručení rozhodnutí podle § 24a odst. 1 zákona o azylu platí, že žadateli o udělení azylu se doručí v místě a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí. Nedostaví-li se žadatel o udělení azylu k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy bylo rozhodnutí žadateli o udělení azylu doručeno.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích, že žalobou nebylo možné se meritorně zabývat, neboť byla podána opožděně. Soud I. stupně se řádně vypořádal s problematikou doručení žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl – stejně jako Nejvyšší správní soud – k závěru, že dne 16. 12. 2002, kdy stěžovateli bylo napadené rozhodnutí žalovaného doručeno v souladu s pravidly o doručování obsaženými v ustanoveních § 24 a § 24a zákona o azylu, již žalobci nebránila v převzetí rozhodnutí vážná překážka v podobě hospitalizace a zdravotních komplikací, na něž se stěžovatel odvolával ve své kasační stížnosti. Bylo-li žalobci rozhodnutí žalovaného doručeno dne 16. 12. 2002, začala běžet patnáctidenní lhůta pro podání žaloby dne 17. 12. 2002 a posledním dnem, kdy mohla být žaloba podána k poštovní přepravě, byl den 31. 12. 2002. Vzhledem k tomu, že zde není sporu o tom, že žaloba byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 1. 2003, jedná se o žalobu opožděně podanou a tento nedostatek nebylo možné stěžovateli prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). Soud I. stupně tedy v daném případě postupoval správně, když žalobu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.