Ej 234/2004
Azyl: důvody pro udělení azylu
k § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Skutečnost, že žadatel o azyl byl ve své domovské zemi z důvodu účasti na protivládní demonstraci přizván na místní národní výbor za účelem podání vysvětlení a opakování těchto výslechů zamezil poskytnutím úplatku policistovi, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2004, čj. 3 Azs 64/2004-58)
Věc:
Van Ahn N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 9. 4. 2004 ministr vnitra zamítl žalobcův rozklad podaný proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 10. 2001, jímž žalobci nebyl udělen azyl a jímž bylo zároveň rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Žalobu, kterou žalobce proti rozhodnutí ministra vnitra podal, zamítl dne 16. 12. 2003 Krajský soud v Praze.
Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal kasační stížnost. Namítal, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, pokud za pronásledování ze strany státních orgánů, tj. za důvod udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nepovažoval skutečnost, že žalobce byl minimálně čtyřikrát předvolán k výslechům na národní výbor ve městě K., přičemž hlavním důvodem předvolání bylo „vysvětlení k propagaci očernění vlády“. Tomuto pronásledování se stěžovatel vyhnul protiprávním poskytováním úplatků, což prý bylo hlavním důvodem, proč mu nebyl udělen azyl.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Ke stěžovatelově námitce, že při rozhodování o udělení azylu nebylo vzato v úvahu několik předvolání stěžovatele na národní výbor, Nejvyšší správní soud sděluje, že v řízení o udělení azylu tato skutečnost vzata v úvahu byla, avšak nebylo shledáno, že by tím byl založen důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, neboť uvedené skutečnosti nebylo možné považovat za pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a v řízení o udělení azylu nebylo ani zjištěno, že postup policisty provádějícího výslechy mohl ve stěžovateli způsobit odůvodněný strach z pronásledování podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Ke stěžovatelově námitce, že důvodem neudělení azylu bylo jeho protiprávní jednání spočívající v uplácení policistů provádějících výslech, Nejvyšší správní soud dále sděluje, že důvodem neudělení azylu stěžovateli podle § 12 zákona o azylu nebylo toto stěžovatelovo protiprávní jednání, nýbrž to, že jím uváděné skutečnosti nebyly podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu na území České republiky taxativně vymezených zákonem o azylu.