77/2004
Azyl a důvody azylu
Azyl: důvody udělení azylu
k § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Důvodem poskytnutí azylu podle § 12 zákona o azylu samo o sobě není, chybí-li v právním řádu země původu žadatele obdoba článku 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Toto právo je totiž spíše součástí nadstandardní ochrany lidských práv dané relativní moderností Listiny než součástí základních a státem nezcizitelných lidských práv ve smyslu mezinárodního, či spíše evropského, konsenzu. Pronásledování či odůvodněný strach z pronásledování z příčin taxativně vymezených v § 12 zákona o azylu proto musí mít oporu ve faktické situaci v zemi původu; pouhá absence zákonné ochrany proti potenciálnímu vzniku takové faktické situace rozhodně nedostačuje.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2003, čj. 2 Azs 15/2003-81)
Věc:
Goran Š. (Srbsko a Černá Hora) v K. proti žalovanému Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.Ministerstvo vnitra dne 23. 2. 2002 rozhodlo o neudělení azylu žalobci. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2003 kasační stížností napadeným zamítnuta.
Žalobce kasační stížnost odůvodnil nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem: mimo jiných výtek namítal, že nebylo přihlédnuto k porušování jeho práv v zemi původu, neboť kvůli absenci obdoby čl. 15 Listiny základních práv a svobod ČR v ústavním právu Srbska a Černé Hory nemůže být respektováno jeho pacifistické přesvědčení. Neexistence ustanovení, které by zaručovalo právo nevykonávat vojenskou službu pro rozpor se svědomím nebo náboženským vyznáním, vyvolávala v žalobci odůvodněný strach z pronásledování vojenskou policií své vlasti v případě návratu, neboť se dlouhodobě vyhýbal nástupu vojenské služby. Žalobce měl rovněž za to, že v jeho případě je dána překážka vycestování, neboť v zemi původu by nebylo respektováno jeho rozhodnutí nevykonávat násilí v rámci vojenské služby, čímž by mu hrozilo ponižující zacházení nebo trest ve smyslu § 91 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
Ze správního spisu vyplynulo, že hlavním důvodem podání žádosti o azyl byla snaha žalobce vyhnout se nástupu vojenské služby v Srbsku a Černé Hoře, neboť žalobce se obával nasazení v bojových akcích v Kosovu nebo Černé Hoře.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s..
Z odůvodnění:
Nedůvodná je námitka nerespektování pacifistického přesvědčení žalobce kvůli chybějící obdobě čl. 15 odst. 3 české Listiny základních práv a svobod, zvlášť když samo toto právo je spíše součástí nadstandardní ochrany lidských práv dané relativní moderností Listiny základních práv a svobod než součástí základních a státem nezcizitelných lidských práv ve smyslu mezinárodního, či spíše evropského, konsenzu. Důvodem poskytnutí azylu podle § 12 zákona o azylu je pouze pronásledování či odůvodněný strach z pronásledování v zemi původu z taxativně vymezených příčin. Oba tyto důvody poskytnutí azylu musejí mít ovšem oporu ve faktické situaci v zemi původu; rozhodně nedostačuje pouhá absence zákonné ochrany proti vzniku takové faktické situace. Není tak dostatečným důvodem pro poskytnutí azylu, pokud v ústavním právu Srbska a Černé Hory chybí zakotvení práva nevykonávat vojenskou službu, je-li to v rozporu s přesvědčením občana; důvodem pro poskytnutí azylu by mohlo být pouze pronásledování či odůvodněný strach z něj jako následek takové absence ústavní ochrany. Ze spisu ovšem vyplývá, že se žalobci nepodařilo prokázat tento tvrzený odůvodněný strach z pronásledování, leda by za něj byla pokládána obava z budoucího stíhání za trestný čin nenastoupení vojenské služby, což je ovšem trestným činem i v zemi, kde žalobce o azyl nyní žádá. Nelze tudíž za hrozbu pronásledování považovat hrozbu trestního stíhání za trestný čin, pokud např. není důvodná obava, že toto trestní stíhání bude vedeno způsobem porušujícím lidská práva, či že bude vedeno za skutek, který ve skutečnosti trestným činem není.
Tím spíše nelze tuto námitku žalobce chápat jako dostatečnou pro shledání překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu, jelikož toto ustanovení pro svou aplikaci vyžaduje nikoliv pouze důvodnou obavu z pronásledování, ale objektivně zjistitelné ohrožení života nebo svobody. Jak bylo uvedeno výše, za takové ohrožení nelze považovat hrozbu trestního stíhání za trestný čin, pokud se žalobci nepodařilo prokázat, že by byl dosud jakkoliv stíhán nebo že by mu do budoucna hrozilo stíhání vedené způsobem porušujícím lidská práva.
(ček)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.