Vydání 9/2014

Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2008 žalovaný vyhověl námitkám fyzické osoby J. V., podnikající pod obchodní firmou Josef Vodička - mlynářství (dále jen "namítající"), proti zápisu kombinovaného označení ve znění "" do rejstříku ochranných známek, přihlášeného dne 31. 10. 2007 a zveřejněného ve Věstníku žalovaného dne 12. 12. 2007, jehož přihlašovatelem je žalobce, pro část výrobků třídy 30 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Pro ostatní výrobky přihlašované ve třídě 30 a pro všechny výrobky a služby přihlašované ve třídách 5, 40 a 42 mezinárodního třídění bylo přihlašované kombinované označení postoupeno k zápisu do rejstříku ochranných známek.

Rozklad podaný žalobcem předseda žalovaného svým rozhodnutím ze dne 22. 3. 2010 zamítl.

Rozhodnutí předsedy žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. V ní uvedl, že namítající užíval jako nájemce na základě opakovaně uzavíraných nájemních smluv na dobu určitou budovu Sedlčanského mlýna a provozoval v něm svou podnikatelskou činnost, která spočívá ve výrobě a prodeji produktů z obilovin. V rámci tohoto dočasného a odvozeného oprávnění užívat mlýn namítající užíval rovněž vzhled pronajatého mlýna při označování výrobků, přičemž vyobrazení bylo užíváno společně s věcně a místně popisnými slovními prvky "", tedy mouka pocházející ze Sedlčanského mlýna. Na obalech výrobků namítajícího z té doby je na boku uvedeno označení místa výroby "". Nájem na základě poslední nájemní smlouvy sjednané na dobu určitou zanikl uplynutím sjednané doby dne 29. 2. 2008.

Žalobce, respektive původní přihlašovatel pan Ing. J. P. (spoluvlastník Sedlčanského mlýna), přihlásil k ochraně předmětné kombinované označení, které obsahuje obrazový prvek vlastního Sedlčanského mlýna doplněný o věcně a místně popisné slovní prvky "". Toto označení bylo přihlášeno v dobré víře, že přihlašovatel je oprávněn užívat pro své výrobky kombinované označení obsahující kresbu vlastního mlýna, které je jednak způsobilé odlišit jeho výrobky od výrobků konkurence díky originálnímu grafickému ztvárnění a zároveň je způsobilé poskytnout spotřebiteli popisnou informaci o místu výroby jeho výrobků. Namítající samozřejmě věděl o blížícím se konci nájmu a také věděl, že Ing. J. P., respektive žalobce, hodlá po uplynutí doby nájmu provozovat ve vlastním mlýnu v Sedlčanech mlynářskou činnost. V souvislosti se skončením nájmu Sedlčanského mlýna, kdy vztahy již byly značně napjaté, podal namítající dne 30. 1. 2008 námitky proti zápisu označení přihlášeného Ing. J. P. do rejstříku ochranných známek a zároveň ve stejný den podal přihlášku vlastní kombinované ochranné známky. Žalobce je přesvědčen, že námitky proti zápisu jím přihlášeného označení do rejstříku ochranných známek, stejně jako přihláška kombinované ochranné známky, nebyly namítajícím podány v dobré víře, když jmenovaný si musel být vědom dočasné a odvozené povahy práva užívání budovy Sedlčanského mlýna na základě nájemní smlouvy. Nájemnímu vztahu je tato dočasnost a odvozenost práv a vyplývá ze samotné jeho povahy. Právo namítajícího užívat Sedlčanský mlýn bylo po celou dobu dočasné a odvozené od práva vlastníků nemovitostí, a namítající ho tedy mohl vykonávat jen s jejich souhlasem. Takový souhlas byl dán pouze v rozsahu a po dobu trvání nájemní smlouvy. Žalobce je přesvědčen, že podání námitek a rovněž podání přihlášky ochranné známky bylo vedeno snahou namítajícího překonat dočasnost oprávnění užívat vyobrazení Sedlčanského mlýna, když s vědomím blížícího se zániku nájmu přihlásil toto vyobrazení k ochraně jako součást přihlášky ochranné známky ve snaze obejít chybějící oprávnění k užívání vyobrazení Sedlčanského mlýna po zániku nájmu a získat právo k ochranné známce absolutní povahy, které by mohl uplatnit proti právům a oprávněným zájmům Ing. J. P., respektive žalobce. Zároveň podal námitky proti zápisu označení přihlášeného Ing. J. P. a zamlčel podstatné skutečnosti týkající se dočasné povahy nájmu.

Žalovaný pochybil, když došel k závěru, že existence či neexistence souhlasu s užíváním vyobrazení budovy Sedlčanského mlýna na výrobcích namítajícího není pro rozhodnutí žalovaného v dané věci podstatná a že žalovanému nepřísluší tuto otázku řešit. Žalovaný zcela pominul podstatný definiční znak staršího nezapsaného označení vyplývající z § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, spočívající v tom, že namítajícímu musí svědčit právo k takovému označení, tedy právo takové označení v namítané podobě užívat. Pojmově není přípustné, aby někdo namítal existenci staršího nezapsaného označení, když mu nesvědčí právo takové označení v namítané podobě užívat z důvodu, že nemá souhlas k užívání určitého prvku využitého v označení nebo že oprávnění užívat takový prvek již zaniklo. Dle přesvědčení žalobce nemůže vzniknout a existovat právo k nezapsanému označení, pokud uživatel, byť označení fakticky užívá, nemá potřebný souhlas třetí osoby s užíváním takového označení nebo určité části takového označení. V daném případě je rozhodný souhlas s užíváním vyobrazení Sedlčanského mlýna, k čemuž namítající nemá souhlas. Ze skutečností známých žalovanému v době rozhodnutí o námitkách bylo zřejmé, že namítající užíval budovu Sedlčanského mlýna na základě opakovaně uzavírané a prodlužované nájemní smlouvy, tedy že jeho oprávnění bylo odvozené (závislé na souhlasu vlastníka jako pronajímatele) a dočasné (ze samotné povahy nájemního práva). Proto žalovaný pochybil, když nepřihlédl k těmto skutečnostem a nevzal v úvahu tvrzení původního přihlašovatele, že nikdy nedal souhlas s užíváním budovy Sedlčanského mlýna v rámci označení užívaného namítajícím. Existenci takového souhlasu (trvání práva k nezapsanému označení) musí vždy prokázat ten, kdo tvrdí, že mu příslušné právo svědčí, jinak není možné vzít existenci takového práva za prokázanou. Dle žalobce není možné, aby nájemce specifické nemovitosti, jejíž stavba, zařízení a provozní charakter může mít podstatný vliv na kvalitu produkovaných výrobků, byl oprávněn užívat její vzhled pro označování výrobků produkovaných pomocí pronajaté nemovitosti bez souhlasu vlastníka. Tím spíše není nájemce oprávněn zneužít takové označení obsahující vzhled nemovitosti proti zájmům jejího vlastníka v souvislosti s ukončením nájmu a po ukončení nájmu. Žalovaný proto pochybil, když došel k závěru, že namítajícímu svědčí právo k údajně namítanému nezapsanému označení, které obsahuje vyobrazení Sedlčanského mlýna ve vlastnictví původního přihlašovatele, přestože namítající neprokázal právo užívat takové vyobrazení (souhlas vlastníka s takovým užíváním věci) a navíc v době rozhodnutí žalovaného o námitkách bylo zřejmé, že takové užívání namítajícím musí být nutně klamavé z hlediska nepravdivého označení původu jeho výrobků (místa výroby).

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je nesporné, že v letech 2001 až 2007 užíval namítající pronajatý Sedlčanský mlýn za účelem podnikání (výroby). Jelikož nájemní smlouva má skutečně pouze dočasnou povahu, nepřevádí na namítajícího vlastnické právo k mlýnu, které si ovšem namítající ani nenárokuje. Namítající umisťoval na své výrobky mimo jiné obrázek Sedlčanského mlýna, kde výrobky vyráběl. Pro nezapsané označení je rozhodné, kdo je konkrétní výrobce nebo poskytovatel služeb, nikoliv to, zda vlastní určitou nemovitost. Jinými slovy, ze známkoprávního hlediska je podstatné, kdo produkuje výrobky, pro koho jsou z pohledu spotřebitelské veřejnosti výrobky či služby příznačné, nikoli to, kdo (spolu)vlastní provozovnu (mlýn). Bylo zjištěno, že v době, kdy byla podána přihláška ochranné známky žalobce, to byl namítající, kdo produkoval výrobky s obalem s kombinovaným nezapsaným označením, které získalo dlouhotrvajícím užíváním vžitost, a jemu tedy svědčí právo z nezapsaného označení. Žalovaný tedy shledal, že v době podání námitek byly námitky oprávněné. S žalobcovým tvrzením, že bylo označení "", tedy žalovaný rozhodně nemůže souhlasit. Když měl namítající v nájmu mlýn, kde pod nezapsaným označením produkoval určité výrobky, a spoluvlastník mlýna pro tyto výrobky přihlásil podobnou ochrannou známku, nelze uvedené žalobcovo oprávnění ze známkoprávního hlediska uznat.

Žalovaný dále uvedl, že výhrada, že nájemní smlouva nezakládala nájemci oprávnění užívat vyobrazení provozovny na obalech výrobků, není pro námitkové řízení rozhodná. K otázce, zda namítajícímu svědčí nebo nesvědčí právo užívat namítané nezapsané označení, podotkl, že ze známkoprávního hlediska splnil namítající všechny zákonné podmínky pro podání námitek podle uvedeného ustanovení zákona o ochranných známkách. Namítané nezapsané označení vzniklo přede dnem podání přihlášky podobné ochranné známky, bylo užíváno pro částečně shodné výrobky, jako jsou uvedeny v seznamu výrobků přihlašovaného označení, namítající své výrobky pod tímto označením trvale a kontinuálně vyráběl, a v důsledku toho získalo rozlišovací způsobilost (vžitost), přičemž namítané označení nemá jen místní dosah. Tvrzení žalobce, že užívání nezapsaného označení namítajícím musí být klamavé z hlediska místa výroby, žalovaný odmítá s tím, že namítající užíval toto označení v předmětnou dobu oprávněně.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce namítá, že vznik a trvání práva k nezapsanému označení závisí na splnění celé řady podmínek. Podstatou tvrzení žalobce je to, že nestačí, aby uživatel užíval označení nikoliv pouze místního dosahu před podáním přihlášky kolidující ochranné známky, ale musí byt splněny další podmínky, což žalovaný již nereflektuje. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách hovoří o uživateli nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro výrobky nebo služby, které nemá pouze místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo přede dnem podání přihlášky kolidující ochranné známky. Pokud by toto ustanovení bylo vykládáno pouze doslovně, tak je evidentně neúplné a v určitém směru i nesmyslné (např. pokud přihlašovatel uplatňuje datum práva priority přihlášené ochranné známky, tak je nutné vykládat toto ustanovení tak, že právo k namítanému nezapsanému označení muselo vzniknout před datem práva priority a nikoliv před datem podání přihlášky). Dle přesvědčení žalobce jsou v tomto ustanovení některé podmínky vzniku práva k nezapsanému označení uvedeny výslovně, ovšem jsou i další nezbytně nutné podmínky, které vyplývají ze zákona implicitně. Podmínky výslovně uvedené v zákoně je možné stručně shrnout tak, že (i) označení muselo být užíváno v obchodním styku (ii) v takovém rozsahu, že nemá pouze místní dosah, a to (iii) v době před podáním přihlášky kolidující ochranné známky (právo k nezapsanému označení musí být prioritně starší než kolidující ochranná známka). Dle žalobce ovšem existuje i minimálně několik dalších výslovně neuvedených podmínek implicitně předpokládaných zákonem. Aby právo k nezapsanému označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách mohlo vzniknout, musí se jednat o (i) oprávněné užívání nezapsaného označení (ii) způsobilé založit samostatné (nezávislé), originální (neodvozené) a svou povahou výlučné právo k nezapsanému označení. Jinak řečeno pouhým splněním v zákoně výslovně uvedených formálních podmínek ještě nevzniká právo k nezapsanému označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, pokud např. uživatel užívá nezapsané označení neoprávněně nebo pokud je takové právo užívání omezeno právy jiných osob nebo pokud je takové právo užívání odvozené od práva jiné osoby apod. Do rejstříku ochranných známek také není možné zapsat jakékoliv označení. Ze zápisu jsou např. vyloučena označení nepřihlášená v dobré víře, porušující práva třetích osob atd. (viz § 4 zákona), proto obdobný princip musí implicitně platit také pro vznik práva k nezapsanému označení. V případě ochranných známek se uplatňuje jednak průzkum v tomto směru ještě v době před zápisem do rejstříku a následně je možné prohlásit ochrannou známku za neplatnou, což u nezapsaného označení nepřipadá v úvahu, proto je v případě nezapsaného označení třeba tyto skutečnosti zkoumat vždy v rámci každého řízení v souvislosti s posouzením toho, zda namítajícímu svědčí samostatné, originální a výlučné právo k nezapsanému označení, či nikoliv. Žalobce je přesvědčen, že výše uvedené závěry se uplatní nejen v případě, kdy se vada či nedostatek v užívání či právního titulu k užívání vztahuje na nezapsané označení v celém jeho rozsahu, ale obdobně se uplatní rovněž v případě, kdy se taková vada či nedostatek vztahuje jen na určitou část nezapsaného označení (jeden či více jeho prvků). Pokud tedy uživatel nezapsaného označení nemá dostatek oprávnění k takovému užívání nebo nejde o samostatné, originální a výlučné právo užívání, nemůže právo k nezapsanému označení vzniknout, nebo nemůže vzniknout v celém rozsahu, ale jen částečně.

Žalobce je přesvědčen, že namítajícímu nemohlo vzniknout samostatné, originální a výlučné právo k nezapsanému označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách v rozsahu zahrnujícím vyobrazení Sedlčanského mlýna. Namítající sice mohl získat samostatné, originální a výlučné právo k nezapsanému označení v podobě celkové grafické úpravy obalů jeho výrobků, ovšem takové právo namítajícího se nemůže vztahovat na vyobrazení Sedlčanského mlýna na těchto obalech, a takové nezapsané označení je tedy možné namítat jen v rozsahu nezahrnujícím vyobrazení Sedlčanského mlýna. Dle přesvědčení žalobce vyplývá ze zákona ještě minimálně další implicitní podmínka vzniku, respektive trvání práva k nezapsanému označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, totiž že uživatel musí být v dobré víře, že mu náleží samostatné, originální a výlučné právo k užívanému nezapsanému označení v celém jeho rozsahu. V daném případě si ovšem namítající byl evidentně vědom toho, že nájem je na dobu určitou a že nemá žádné originální a nezávislé oprávnění k užívání Sedlčanského mlýna, a to ani pro výrobu výrobků, ani pro označování výrobků.

Osoby zúčastněné na řízení (právní nástupkyně zemřelého namítajícího) ve vyjádření k věci samé uvedly, že žalobce byl založen dne 29. 1. 2005. Namítající provozoval mlynářství od roku 1991, a to zpočátku jako nájemce Sedlčanského mlýna, kdy zde po celou dobu produkoval Sedlčanskou mouku. Produkce Sedlčanské mouky není spojena s mlýnem, ale s činností namítajícího a jeho rodiny. Předmětné zobrazení mlýna pak není spojováno s místem, ale s rodinou namítajícího. Namítající při svém působení na trhu od roku 1991 užíval jak vyobrazení budovy mlýna, tak i název Sedlčanská mouka, a spojení Sedlčanská mouka s vyobrazením budovy se od roku 1991, tj. za 17 let, staly zobrazením jednoznačně spojeným s rodinou a činností namítajícího.

Teprve v roce 2005 si žalobce začal činit nároky na ochrannou známku Sedlčanská mouka a nyní i vyobrazení budovy. Z jednání žalobce lze vypozorovat jeho rozpor s dobrými mravy, kdy se žalobce, resp. J. P., snaží přisvojit si výnosy z dobrého jména Sedlčanská mouka a dále spojení výrobků s vyobrazením budovy, neboť si je velmi dobře vědom toho, že spojení Sedlčanská mouka s vyobrazením budovy, tak jak je přihlašováno, je spojeno s kvalitními výrobky, a to díky podnikatelské činnosti namítajícího a jeho rodiny.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.