1604/2008
Advokacie: kárné řízení; doručování do vlastních rukou advokátovi
Ejk 342/2006
Advokacie: kárné řízení; doručování do vlastních rukou advokátovi
k § 55e odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb.*)
Skutečnost, že písemnosti určené do vlastních rukou kárně obviněného advokáta, jež byly Českou advokátní komorou v souladu se zákonem zaslány na adresu sídla advokáta, přebíral na poště jeho zaměstnanec (zmocněnec), neznamená, že tyto písemnosti nebyly účinně doručeny do vlastních rukou advokáta.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, čj. 9 Ca 99/2004-39**))
Věc:
JUDr. Oldřich V. proti České advokátní komoře o kárné opatření.Rozhodnutím kárného senátu kárné komise České advokátní komory (dále jen "ČAK") ze dne 22. 2. 2002 byl žalobce uznán vinným z devíti skutků popsaných ve výroku daného rozhodnutí, za které mu bylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů dle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 3000 Kč.
Proti rozhodnutí kárného senátu žalobce podal odvolání, které odvolací senát ČAK dne 24. 11. 2003 zamítl a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Žalobce rozhodnutí odvolacího senátu napadl žalobou k Městskému soudu v Praze, v níž nejprve bez bližší konkretizace namítl, že napadené rozhodnutí mu nebylo doručeno. Dále namítl především porušení předpisů upravujících kárné řízení před žalovanou, přičemž poukázal na § 55e odst. 2 zákona o advokacii, dle něhož se doručují rozhodnutí v kárném řízení, o nichž tak stanoví kárný řád, do vlastních rukou advokáta. V této souvislosti žalobce uvedl, že mu kárné žaloby postupem dle zmíněného ustanovení doručeny do vlastních rukou nebyly, neboť za řádné doručení do vlastních rukou žalobce nelze považovat převzetí zásilky určené do vlastních rukou sekretářkou advokáta, byť se takto doručuje do advokátova sídla. Žalobce uvedl, že obtíže s řádným doručováním nastaly již při šetření stížností na něj, když žádosti o vyjádření ke stížnostem, jakož i další opatření učiněná žalovanou v jednotlivých stížnostních řízeních, byla doručována jeho advokátní kanceláři, takže jeho zaměstnanci se mohli seznámit s obsahem stížností na něj. Takovým postupem bylo založeno jednání žalobce, které posléze žalovaná kvalifikovala jako porušení povinností advokáta a vydala napadené rozhodnutí. Žalobce má za to, že v dané věci, kdy již v počátku šetření stížností na žalobce byla porušena pravidla upravující stížnostní řízení, a sice pravidla o doručování písemností advokátovi, nelze než uzavřít, že ani kárná rozhodnutí opírající se skutkově o nesoučinnost žalobce ve stížnostních řízeních nemohla být nalezena procesním způsobem odpovídajícím procesním pravidlům. Žalobce připomněl, že nositelem práv a povinností je advokát, a nikoliv advokátní kancelář, které byly písemnosti ve stížnostních řízeních doručovány.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě mj. konstatovala, že ve vztahu k poukazu žalobce na § 55e odst. 2 zákona o advokacii je advokátovi dle tohoto ustanovení doručováno do jeho sídla a záleží pouze na tom, jak má advokát přebírání pošty ve svém sídle zabezpečeno. Doručení žalobci do jeho sídla bylo tedy účinné.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Nedůvodnou shledal soud rovněž námitku vytýkající žalované, že písemnosti zasílané žalobci v průběhu stížnostních a kárných řízení nebyly doručeny do vlastních rukou žalobce, neboť byly žalobci doručeny prostřednictvím jeho zaměstnanců, kteří tak měli možnost se s jejich obsahem seznámit. V tomto směru musel soud přisvědčit žalované, že bylo její zákonnou povinností plynoucí z výše citovaných ustanovení zákona o advokacii a správního řádu doručovat žalobci písemnosti, a to včetně písemností určených do vlastních rukou, do sídla žalobce. Žalobce zjevně pomíjí skutečnost, že i písemnosti určené do vlastních rukou advokáta (není sporu o tom, že v průběhu kárných řízení žalobce advokátem byl) může na poště přebírat i jiná osoba než advokát osobně. Takovou osobou, vystupující na poště jako zmocněnec adresáta, nejčastěji bývají zaměstnanci advokáta, typicky administrativní pracovnice kanceláře. Bylo přitom pouze na žalobci, jaký způsob přejímání jemu určených zásilek na poště (a též jejich otevírání) z pozice zaměstnavatele zvolí - zda si bude písemnosti na poště přebírat osobně, nebo zda tím pověří svého zaměstnance, jemuž zároveň uloží, aby mu písemnosti předával neotevřené, či naopak aby je též otevíral a třídil. Sama skutečnost, že písemnosti určené do vlastních rukou žalobce jakožto advokáta, zaslané žalobci v souladu se zákonem na adresu jeho sídla, na poště přebíral zaměstnanec (zmocněnec) žalobce, v žádném případě neznamená, že tyto písemnosti nebyly účinně doručeny do vlastních rukou žalobce. Ostatně i vyhláška č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence), na kterou při jednání před soudem poukázal žalobce, umožňovala držiteli poštovní licence dodat poštovní zásilku určenou do vlastních rukou advokáta, pokud byl za jménem a příjmením adresáta uveden dodatek "advokát", nikoliv pouze adresátovi, ale i tomu, kdo byl oprávněn za něj zásilku převzít [§ 47 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 5 odst. 6 citované vyhlášky], tj. zmocněnci žalobce.
*) S účinností od 1. 5. 2004 změněn zákonem č. 228/2002 Sb. a s účinností od 1. 4. 2006 změněn zákonem č. 79/2006 Sb.
**) Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, čj. 8 As 55/2006-76.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.