Vydání 6/2004

Číslo: 6/2004 · Ročník: II

219/2004

Živnostenské právo a tržní řád

Ej 91/2004
Živnostenské právo: tržní řád
k čl. 26 Listiny základních práv a svobod
k § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 280/1997 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb.
k vyhlášce hl. m. Prahy č. 27/1998 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů*)
Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod může být zákonem omezeno; takovým omezením je i ustanovení § 18 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, které zmocňuje obec k vydání tržního řádu formou obecně závazné vyhlášky, a umožňuje jí tak pro území jejího obvodu stanovit s přihlédnutím k místním podmínkám regulaci prodeje zboží. Nevybočuje-li taková regulace z mezí zákonného zmocnění, nelze ji považovat za zásah do ústavně zaručeného práva podnikat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. 7 A 77/2002-29)
Věc:
Slavomil B. v P. proti Ministerstvu vnitra o pokutu za porušení tržního řádu hl. m. Prahy prodejem erotického a pornografického tisku.
Magistrát hl. m. Prahy (živnostenský odbor, dále též „magistrát“) uložil rozhodnutím ze dne 16. 1. 2002 žalobci pokutu 2000 Kč za to, že porušil čl. 1a vyhlášky hl. m. Prahy č. 27/1998 Sb. hl. m. Prahy (tržní řád) tím, že nabízel a prodával erotický a pornografický tisk.
O žalobcově odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 23. 4. 2002 tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání zamítl.
Žalobce v žalobě, podané u Vrchního soudu v Praze, namítl, že rozhodnutí bylo vydáno na základě tržního řádu, který byl zjevně v rozporu se zákonem i ústavním pořádkem České republiky, neboť zastupitelstvo hl. m. Prahy překročilo vydáním tržního řádu rozsah zákonného zmocnění zakotveného v § 18 odst. 1, 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, dle kterého může obec v obecně závazné vyhlášce určit, že některé „druhy prodeje zboží prováděné v obci nebo její části jsou zakázány“. Dále uvedl, že vyloučení možnosti prodeje pouze určitého druhu výrobků a pouze z určitých prodejních míst je omezením ústavně zaručeného práva svobody podnikání, a proto k tržnímu řádu nebylo možno v rozsahu ustanovení čl. 1a přihlížet jako k platné právní normě a uložení pokuty na jeho základě nemělo žádnou oporu v platném právním řádu České republiky.
Nejvyšší správní soud, který věc po datu 31. 12. 2002 převzal od Vrchního soudu v Praze, žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce dále poukázal na skutečnost, že ve stejné části města vedle sebe fungují a vzájemně si konkurují různé typy prodejních míst, kde je prodáván tisk, včetně tisku erotického a pornografického. Těmito prodejními místy jsou klasický „kamenný obchod“, prodejní stánek mimo „kamenný obchod“ podléhající kolaudačnímu rozhodnutí a prodejní stánky mimo „kamenný obchod“ kolaudačnímu rozhodnutí nepodléhající. Tržní řád za dané situace stanovil, že erotický a pornografický tisk může být v centrální části města prodáván pouze v klasických „kamenných obchodech“, ve zkolaudovaných prodejních stáncích a současně i v nezkolaudovaných prodejních stáncích, pokud jsou tyto stánky provozovány v tržnicích a na tržištích. Z uvedeného je zřejmé, že erotický a pornografický tisk nebyli oprávněni prodávat pouze ti prodejci, kteří svou činnost sice řádně vykonávají na základě všech základních povolení a v souladu se zákonem, avšak v prodejním stánku, který nepodléhá kolaudačnímu rozhodnutí a který současně není umístěn v tržnicích či tržištích vymezených magistrátem. Tržní řád tak hrubým způsobem potlačil právo úzce vymezené skupiny osob podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost tak, jak deklaruje čl. 26 Listiny základních práv a svobod.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě mj. uvedl, že nařízení hl. m. Prahy č. 25/2000 Sb., novelizující vyhlášku č. 27/1998 Sb. hl. m. Prahy, bylo vydáno na základě změny § 18 živnostenského zákona s účinností od 1. 4. 2001. Tržní místa byla v souladu s tímto ustanovením rozdělena na: a) tržní místa v centrální části města, pro která bylo stanoveno, že u nich nesmí být druh zboží nebo poskytované služby jiný než v tomto článku uvedený, b) ostatní tržní místa. V rámci této vyhlášky lze tedy určitý druh prodeje zboží, to znamená i pornografického a erotického tisku, na určitém místě zakázat, aniž by tímto postupem došlo k překročení zákonného zmocnění.
Žaloba není důvodná.
Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že uložení pokuty předcházelo provedení kontroly dne 7. 11. 2001. Kontrolu zaměřenou na dodržování tržního řádu provedli pracovníci magistrátu v žalobcově prodejním stánku (v centrální části Prahy). Při kontrole byl zjištěn prodej a nabídka erotického a pornografického tisku, což bylo v sepsaném protokolu označeno jako protiprávní jednání. Žalobcovy námitky proti protokolu o kontrole magistrát zamítl.
Podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Dle odst. 2 může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
Podle § 18 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, může obec v přenesené působnosti vydat tržní řád formou obecně závazné vyhlášky. Pro nabídku, prodej zboží (dále jen „prodej“) a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona tržní řád vymezí: a) místa pro prodej a poskytování služeb, jimiž jsou zejména tržnice a tržiště (dále jen „tržiště“), a jejich rozdělení (např. podle druhu prodávaného zboží nebo poskytované služby), b) stanovení kapacity a přiměřené vybavenosti tržišť, c) dobu prodeje zboží a poskytování služeb na tržišti, d) pravidla pro udržování čistoty a bezpečnosti na tržišti, e) pravidla, která musí dodržet provozovatel tržiště k zajištění jeho řádného provozu. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení může obec v obecně závazné vyhlášce vydané podle odst. 1 stanovit, že se tato vyhláška nevztahuje na některé druhy prodeje zboží a poskytování služeb prováděné mimo provozovnu a že některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu v obci nebo její části jsou zakázány.
Podle čl. 1a odst. 1 vyhlášky hl. m. Prahy č. 27/1998 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů, se tržní místa rozdělují podle druhu prodávaného zboží nebo poskytované služby na: a) tržní místa v centrální části města, u nichž konkrétní druh zboží nebo poskytované služby nesmí být jiný než květiny a doplňkový sortiment, který se ke květinám váže, ovoce, zelenina, upomínkové předměty vztahující se k Praze nebo k České republice s výjimkou textilních, výtvarná díla, pohlednice, plány a mapy města a republiky, knižní průvodce, tisk s výjimkou pornografického a erotického, jízdenky městské hromadné dopravy, telefonní karty, ceniny, drobné psací potřeby, tabákové výrobky a drobné kuřácké potřeby, občerstvení, vstupenky na kulturní programy a jízdenky na okružní jízdy městem, b) ostatní tržní místa, u kterých není druh prodávaného zboží nebo poskytované služby předem omezen.
Zásadní žalobcovou námitkou v žalobě je tvrzení, že zastupitelstvo hl. m. Prahy překročilo vydáním tržního řádu rozsah zákonného zmocnění zakotveného v živnostenském zákoně a vyloučením možnosti prodeje pouze určitého druhu výrobků a pouze z určitých prodejních míst omezilo jeho ústavně zaručené právo svobody podnikání. Soud se s těmito námitkami neztotožnil. Článek 26 odst. 1 Listiny stanoví právo každého podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, jak se ho domáhá žalobce, ale zároveň odst. 2 téhož ustanovení také omezuje toto právo tak, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Z uvedené právní úpravy je patrné, že právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost není právem absolutním, a proto nelze dovodit, že při této činnosti není subjekt nijak omezen; naopak toto právo může realizovat jen v souladu s právním řádem. Uvedené právo tedy může být zákonem omezeno tak, jak zákonodárce stanovil např. v § 18 živnostenského zákona, který zmocňuje obec k vydání tržního řádu formou obecně závazné vyhlášky. Toto ustanovení určuje, jaké oblasti může obecně závazná vyhláška obce regulovat, a ve svém důsledku umožňuje, aby obec pro území svého obvodu stanovila určitá omezení výše uvedeného práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, tedy stanovit s přihlédnutím k místním podmínkám určitou regulaci prodeje, který je realizován mimo zkolaudované provozovny. Umožňuje také následnou kontrolu dodržování vyhlášky a ukládání sankcí za její porušování.
Ze shora uvedeného je nutno dovodit, že čl. 1a tržního řádu byl vydán v souladu s Listinou základních práv a svobod, na základě zmocnění v živnostenském zákoně a v jeho mezích. Proto jsou všechny subjekty, jejichž činnosti se tržní řád týká, povinny tento obecně závazný právní předpis dodržovat. Předmětné ustanovení tržního řádu je v souladu s § 18 živnostenského zákona, který po novele provedené zákonem č. 356/1999 Sb. s účinností od 1. 3. 2000 rozšířil původní zmocnění o možnost rozdělit ve vyhlášce místa podle druhu prodávaného zboží a poskytované služby, stanovit druhy prodeje zboží, na které se vyhláška nevztahuje, a určit, že některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu v obci nebo její části jsou zakázány. Dle této nové právní úpravy byla tržní místa v čl. 1a tržního řádu rozdělena na tržní místa v centrální části města, pro která bylo stanoveno, že u nich nesmí být druh zboží nebo poskytované služby jiný než v tomto článku výslovně uvedený, a na ostatní tržní místa. Touto úpravou nedošlo k překročení zákonného zmocnění, neboť shora citovaný článek tržního řádu upravuje rozdělení míst podle prodávaného zboží nebo poskytované služby. Ve spojení s citovaným zmocněním lze tedy i zakázat některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb. Oba správní orgány tak postupovaly v souladu s novelizovaným ustanovením § 18 živnostenského zákona, jehož smyslem bylo dle požadavků a potřeb praxe upřesnit zmocnění obce upravit v tržním řádu i druh prodávaného zboží.
Konečně je nutno uvést, že soud neshledává důvodnou ani žalobcovu námitku týkající se různých typů prodejních míst a prodeje tisku v nich, neboť odkaz na tyto skutečnosti je jen důsledkem shora uvedené právní úpravy týkající se některých druhů prodeje zboží. Lze proto uzavřít, že omezení podnikatelské činnosti spočívající v regulaci prodeje zboží nebo poskytování služeb tržním řádem, který byl vydán na základě zmocnění v živnostenském zákoně, je v souladu s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
K žalobcově poznámce v replice k vyjádření žalovaného k žalobě, že zákonodárce neměl při novelizaci § 18 živnostenského zákona v úmyslu umožnit obci vyloučit prodej určitého sortimentu zboží, nýbrž pouze určité druhy prodeje zboží (jako např. pochůzkový či podomní prodej), je nutno uvést, že žalobce v tomto vyjádření zaměňuje druh prodeje zboží s formou prodeje. Zmiňovaný pochůzkový či podomní prodej je způsobem provedení prodeje, tedy jeho formou, nikoliv druhem; proto ani toto vyjádření nemůže nic změnit na shora uvedených právních závěrech.
(lík)
*) Do současné doby bezmála dvacet novelizací.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.