Vydání 3/2004

Provozování živností je podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, podnikáním, které je vázáno na přesně vymezená pravidla. Živnost je činností samostatnou, soustavnou, vykonávanou vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, a to v souladu s dalšími podmínkami vymezovanými živnostenským zákonem.

K tomu, aby podnikatel mohl provozovat některou ze živností, musí disponovat příslušným živnostenským oprávněním. Absence živnostenského oprávnění při provozování činnosti, která je živností, má charakter tzv. neoprávněného podnikání. V ustanovení § 61 odst. 1 živnostenského zákona se výslovně uvádí, že neoprávněným podnikáním je provozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění. Tomu je nutno rozumět tak, že neoprávněným podnikáním je takový postup i tehdy, kdy podnikatel sice disponuje živnostenským oprávněním, ale nikoliv takovým, které by bylo způsobilé pokrýt předmět skutečně provozované činnosti s povahou živnosti. To souvisí s tím, že živnosti se člení co do druhů na živnosti ohlašovací (dále dělené na volné, řemeslné a vázané) a živnosti koncesované, a dále v jejich rámci se potom dané druhy živností ještě rozlišují tzv. oborově. Každý jednotlivý "obor" živnosti je potom zpravidla spojen s požadavkem na to, aby uchazeč o živnostenské oprávnění splňoval vždy příslušnou tzv. odbornou nebo jinou způsobilost (to vždy tehdy, pokud ji živnostenský zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují). To v plném rozsahu platí pro živnosti ohlašovací řemeslné a vázané, a dále pro živnosti koncesované. Jedině živnosti ohlašovací volné jsou živnostmi, pro jejichž provozování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti (§ 25 živnostenského zákona).

Výčet živností ohlašovacích řemeslných a vázaných (tzv. oborů živností), stejně jako výčet živností koncesovaných (jejich oborů), je od přijetí živnostenského zákona uváděn v jeho přílohách. Pokud jde o výčet živností (oborů živností) volných, ten právní úpravou až do r. 2000 stanoven nebyl; teprve od r. 2000 je vymezen nařízením vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak původně nebyly u živností volných (obdobně však ani u živností ohlašovacích řemeslných a vázaných, ani u živností koncesovaných) právně vymezeny obsahové náplně jednotlivých živností. To je provedeno opět teprve od r. 2000, a to jmenovitě nařízením vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností.

V době, kdy žalobce ohlašoval svoji živnost, tj. 8. 12. 1992, a ohlašoval ji jako živnost ohlašovací volnou, se označování těchto živností podpůrně řídilo právně nezávazným třídníkem tzv. odvětvové klasifikace ekonomických činností. Ohlašovatel měl značnou volnost v tom, jak pojmenuje živnost, kterou ohlásí, přičemž současně fakticky odpovídal za to, že ohlášené živnosti bude odpovídat i zamýšlený předmět činnosti. Právně vzato byl ohlašovatel determinován tzv. negativně, tzn. jako volnou živnost mohl ohlásit jen takovou činnost, která byla živností, ale která současně nebyla (ve smyslu příloh živnostenského zákona) ani živností řemeslnou ani živností vázanou, a ani živností koncesovanou. V praxi potom - a to prakticky zejména pokud šlo o označení volných živností - živnostenské úřady působily na ohlašovatele, aby ohlašovanou živnost co do názvu přizpůsobovali názvům činností z "odvětvové klasifikace ekonomických činností", přičemž pro případ, že jako volná živnost byla ohlášena živnost, která již co do názvu signalizovala, že jde o živnost ohlašovací řemeslnou či vázanou nebo o živnost koncesovanou, bylo povinností živnostenského úřadu neakceptovat provedené ohlášení. To potom vedlo ohlašovatele zpravidla k tomu, že provedl změnu ohlášení či podal žádost o koncesi v souladu s obsahem požadavků kladených na příslušné živnosti označené v přílohách k živnostenskému zákonu.

V posuzované věci žalobce ohlašoval živnost "služby se speciálními stroji", která nebyla uvedena v přílohách k živnostenskému zákonu jako živnost ohlašovací řemeslná či vázaná ani jako živnost koncesovaná, a mohlo tedy jít o živnost volnou. Pro oprávněnost či neoprávněnost podnikání v takto označené živnosti mělo být rozhodující to, co bylo fakticky předmětem takovéto podnikatelské činnosti. A tady opět platilo, že oprávněným nemohlo být pod hlavičkou této živnosti jen takové podnikání, které bylo obsahově dovoditelné ve vztahu k některé z živností ohlašovacích řemeslných a vázaných či k některé z živností koncesovaných. Bez ohledu na faktické představy žalobce o obsahu jeho podnikatelské činnosti v rámci živnosti jím označené jako "služby se speciálními stroji" bylo již v době ohlášení předmětné činnosti zřejmé, že žalobcova činnost, jež měla spočívat a jež také - jak bylo průkazně zjištěno - spočívá v "nakládce dříví v lese, přepravě tohoto nákladu částečně po lesních komunikacích a částečně po silnicích, třídění dříví při skládání a skládce na úložiště nebo ukládání do vagónů vozidlem značky TATRA 815 s hydraulickým nakladačem a přívěsem", byla s ohledem na znění tehdy platného zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství, a současně i s ohledem na tehdy platné znění živnostenského zákona v jeho příloze č. 3, koncesovanou živností spadající pod pojem "silniční motorová doprava". Obdobně jde v daném případě i v současnosti o koncesovanou živnost, nyní označenou "silniční motorová doprava nákladní", za podmínek zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, ve spojení s aktuálním znění živnostenského zákona, opět v jeho příloze č. 3.

Pro charakter žalobcem fakticky vykonávané činnosti jako koncesované živnosti s označením "silniční motorová doprava" v době započetí jeho podnikatelské činnosti a "silniční motorová doprava nákladní" podle aktuálně platné právní úpravy bylo - a i nadále je - rozhodující, že součástí jeho činnosti je přeprava věci nákladním motorovým vozidlem, jakož i přemísťování vozidla samotného, po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu, resp. po silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.

Dnes navíc podřaditelnost žalobcem vykonávané činnosti předmětné koncesované živnosti stvrzuje i nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, z něhož vyplývá, že daná činnost odpovídá právě koncesované živnosti s označením "silniční motorová doprava nákladní". Současně je podřaditelnost vykonávané činnosti této živnosti potvrzena i tím, že žalobcem realizovaná činnost není výslovně podřaditelná žádné jiné živnosti, přičemž daná úprava vůbec živnost označenou jako "služby se speciálními stroji" nezná. Soud se v této souvislosti ztotožňuje s vyjádřením žalovaného, že vykonávané činnosti "nejbližší" živnost, označená "lesnictví, těžba dřeva a poskytování služeb v myslivosti", by u žalobce přicházela v úvahu jen tehdy, pokud by žalobce současně sám, soustavně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, společně s danou přepravou dříví prováděl i těžbu dříví. Přitom by však již nemohl provádět v rámci této živnosti přepravu dříví pro jiný subjekt, který by těžil dříví v rámci svého podnikatelského oprávnění. To je nutno dovodit zejména s ohledem na ustanovení § 2 živnostenského zákona a na přílohu č. 3 živnostenského zákona skup. 314, jakož i s ohledem na nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností (tady porovnáním obsahu bodu 2 příl. č. 4 a položky čtvrté skupiny 314 v příl. č. 3 tohoto nařízení).

Ze všech těchto důvodů soud plně přisvědčil tomu, že žalovaný postupoval správně, když potvrdil rozhodnutí orgánu I. stupně, který po provedení potřebných skutkových i právních zjištění a jejich náležitém posouzení a vyhodnocení dospěl k závěru, že žalovaný provozováním své činnosti, prokazatelně spočívající v "nakládce dříví v lese, přepravě tohoto nákladu částečně po lesních komunikacích a částečně po silnicích, třídění dříví při skládání a skládce na úložiště nebo ukládání do vagónů vozidlem značky TATRA 815 s hydraulickým nakladačem-přívěsem", za situace, kdy disponuje oprávněním k provozování živnosti volné, označené "služby se speciálními stroji", podniká neoprávněně, neboť se jednoznačně v daném případě jedná o živnost koncesovanou s označením "silniční motorová doprava nákladní".

Žalobci byla za uvedené neoprávněné podnikání, jež bylo podle názoru soudu správně podřazeno pod ustanovení § 63a odst. 3 živnostenského zákona, uložena pokuta ve výši 10 000 Kč, přičemž toto zákonné ustanovení umožňuje uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. Soud se ztotožnil s tím, jakým způsobem správní orgán I. stupně a též žalovaný jako správní orgán II. stupně posoudil jak přitěžující, tak zejména polehčující okolnosti, a s tím, že za tohoto stavu hodnocení uložil pokutu při spodní hranici zákonného rozpětí. Nejvyšší správní soud proto považuje uloženou pokutu za přiměřenou.