Vydání 6/2004

Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že by měla být provozovatelkou parkovacích ploch v areálu nemocnice na základě jejich určení, stanovení režimu údržby, úklidu atd. podle směrnice č. 11, a poukazuje na to, že hlavní činností žalobkyně je poskytování zdravotní péče. Nesouhlasí s argumentací žalovaného, který v tom, že Pavel F. předává tržby za parkování žalobkyni, spatřuje naplnění znaku provozování živnosti žalobkyní. Žalobkyně poukazuje na to, že má s Pavlem F. smluvní vztah, který jmenovanému umožnil v areálu žalobkyně provozovat podnikatelskou činnost (placený parking). Smluvní vztah žalobkyně k Pavlu F. nepovažuje žalobkyně za živnost, a proto tvrdí, že se nemohla dopustit shora uvedeného správního deliktu.

Žalovaný proti tomu argumentoval ve vyjádření tím, že základním posláním žalobkyně je především poskytování zdravotní péče, eventuálně navazující pedagogické či výzkumné činnosti. Aktivitou žalobkyně, která je předmětem správního řízení, je provozování parkoviště a to do této činnosti nespadá. Žalobkyně sama o regulaci vjezdu automobilů rozhodla podnikatelským způsobem, který může realizovat pouze v rámci své hospodářské činnosti za respektování příslušných právních norem. Odkázal dále na to, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že Pavel F. vykonává ve vztahu k třetím osobám tuto činnost vlastním jménem žalobkyně, o čemž svědčí parkovací karty a stvrzenky vystavené třetím osobám a skutečnost, že režim využívání parkovacích ploch byl určen žalobkyní ve směrnici č. 11. Poukázal dále na § 2 živnostenského zákona a na seznam živností volných podle nařízení vlády č. 469/2000 Sb.

Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně plyne, že ze smlouvy uzavřené mezi Pavlem F. a žalobkyní dne 1. 4. 2001 se Pavel F. zavázal k zajištění vybírání poplatků při vjezdu do areálu žalobkyně vlastními k tomuto úkonu způsobilými zaměstnanci, a to v rozsahu vymezeném platnými předpisy a požadavky zpracovanými žalobkyní, nikoli k provozování parkoviště. Z toho správní orgán dovodil, že Pavel F. nejedná samostatně, jelikož je vázán požadavky žalobkyně, která určila režim vjezdu do areálu a stanovila výši poplatků svou směrnicí. Také zhotovení vjezdové karty provádí žalobkyně. Pavel F. nejedná za účelem dosažení zisku, protože pouze zajišťuje vybírání poplatků, které celé plynou žalobkyni. Pavel F. nejedná ani vlastním jménem, neboť na vjezdových kartách je uvedeno logo žalobkyně a ta mu karty i dodává; nejedná ani na vlastní odpovědnost, čímž je míněno na vlastní účet a vlastní nebezpečí. Znak soustavnosti zde naplněn je, ale vztahuje se pouze k soustavnému vybírání poplatků pro žalobkyni, a nikoliv k soustavnému provozování živnosti „technická činnost v dopravě – provozování parkovišť“. Skutečnost, že Pavel F. je vlastníkem živnostenského oprávnění pro předmět podnikání „technická činnost v dopravě – provozování parkovišť“, je irelevantní, protože žalobkyně jej nepověřila provozováním parkoviště, ale pouze vybíráním poplatků pro ni a podle jejích pokynů. Dále je v odůvodnění uvedeno, že není rozhodující, zda je zisku dosaženo, ani není rozhodující účel, pro který se s použitím zisku počítá. Nelze mít za to, že určitá činnost je předem zbavena charakteru činnosti živnostenské jen proto, že ji vykonává žalobkyně (jako příspěvková organizace). Provozování parkoviště za úplatu nelze považovat za činnost směřující k naplňování poslání nemocnice, neboť základním účelem je poskytování zdravotní péče, vzdělávání, výzkum a ekonomická, provozní, technická, investiční a další odborná činnost v rozsahu potřebném pro naplnění účelu zřízení nemocnice. Argument, že cílem je zabezpečení hlavní činnosti – rychlý a bezpečný převoz nemocných – je nesprávný, protože vybírání parkovného nezaručuje, že platící řidič nebude stát na zakázaném místě a překážet např. vozům záchranné služby. Z provedeného dokazování jednoznačně plyne, že fakultní nemocnice provozuje od 1. 1. 2001 do dnešního dne činnost, která je předmětem živnosti, a to bez živnostenského oprávnění pro tuto živnost, a tím se dopustila neoprávněného podnikání ve smyslu § 61 odst. 1 živnostenského zákona.

Žalovaný pak rozhodoval o odvolání, které zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí argumentoval mj. tím, že žalobkyně je příspěvkovou organizací; vypočetl podle zřizovací listiny, co je jejím základním účelem. Z předložených důkazů (kontrolní protokol, vyjádření účastníka řízení, směrnice ředitelky, výpovědi Pavla F. a obsah smlouvy mezi ním a žalobkyní) dospěl žalovaný k závěru, že subjektem, který vykonává činnost, jež byla předmětem řízení, je žalobkyně. Vlastní vybírání poplatků je pouze část živnosti, ale vlastní realizace spočívá v provozování parkovacích ploch, tj. v jejich určení, stanovení režimu, údržbě, úklidu apod. Parkovací prostory jsou v areálu žalobkyně, které se jejím určením staly placeným parkovištěm. Žalobkyně sama stanovila režim jeho užívání, určila výši poplatků, provádí údržbu ploch a opatřila logem parkovací karty. Skutečnost, že žalobkyně pro vybírání poplatků za užívání využila podnikatelské činnosti jiného subjektu, na tom nic nemění: tuto činnost nevykonává Pavel F., ale žalobkyně, neboť tato činnost vykazuje všechny znaky živnosti stanovené v § 2 živnostenského zákona (žalobkyně ji provozuje samostatně, neboť rozhodla o způsobu provozování parkovacího zařízení, sama určila režim jeho využívání a rozhodla o výši poplatků, činnost je provozována za účelem dosažení zisku, neboť provozování je úplatné a celá vybraná tržba je příjmem žalobkyně, nikoliv pana F.; žalobkyně pak panu F. platí v souladu s uzavřenou smlouvou odměnu, přičemž není podstatné, k jakému účelu jsou získané prostředky vynaloženy).

Dále žalovaný poukázal na to, že touto činností není zabezpečován výkon základní funkce žalobkyně podle § 3 odst. 3 písm. aa) živnostenského zákona, neboť provozování placeného parkoviště nevyplývá ze zřizovací listiny žalobkyně ani z jejího statutu. Zabezpečení vstupu do areálu žalobkyně formou placeného parkování nepodmiňuje výkon její hlavní činnosti. Pokud se žalobkyně pro tuto činnost rozhodla – a je nepodstatné, z jakých důvodů – pak taková činnost má charakter živnostenského podnikání a nelze na ni aplikovat § 3 odst. 3 písm. aa) živnostenského zákona. Žalobkyně je tedy povinna splnit zákonem stanovené podmínky, tj. především získat příslušné živnostenské oprávnění.

Žaloba není důvodná.

Pro posouzení skutečnosti, zda žalobkyně naplnila skutkovou podstatu neoprávněného podnikání, je podstatné, zda činnost, kterou vykonávala, je činností, která je předmětem živnosti. Co se rozumí živností, živnostenský zákon vymezuje nejprve pozitivně (§ 2), posléze negativně [§ 3 odst. 3 písm. aa)].

V odůvodnění napadeného rozhodnutí je jasně, srozumitelně a velmi pečlivě zdůvodněno, jaké právní úvahy vedly žalovaného k závěru, že činnost žalobkyně je živností a že nespadá pod negativní vymezení živnosti. S těmito právními závěry správního orgánu se soud plně ztotožňuje a žalobní námitky nemohou jejich správností nijak otřást.

Žalobkyně v žalobních námitkách pouze opakuje důvody, které uváděla v odvolání a na něž vyčerpávajícím způsobem reagoval žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí. Soud pouze znovu poznamenává, že v této věci není vůbec podstatné, jak žalobkyně využívá prostředky takto získané či jaké důvody žalobkyni k této činnosti vedly. Podstatné je, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 61 odst. 1 živnostenského zákona. K tomuto skutkovému zjištění provedl žalovaný dokazování a podrobně rozebral důvody, pro něž v jednání žalobkyně spatřuje provozování činnosti, která je předmětem živnosti „technická činnost v dopravě – provozování parkovišť“. Stejně tak není případná námitka, že tuto činnost neprovozuje žalobkyně, ale Pavel F. (žalobkyně v žalobě poukazuje na to, že tuto činnost sama provozuje pouze nepřímo, a dovozuje tak, že předmětem její činnosti není tato činnost sama, ale pouze smluvní vztah s jiným subjektem). Podstatné však není, zda žalobkyně činnost provozuje přímo či nepřímo, ale že ji provozuje. Žalobkyně pověřila Pavla F. pouze výkonem jednotlivé části činnosti, která je předmětem živnosti, ale ve svém souhrnu stále žalobkyně tuto činnost kontroluje a řídí, a proto ji i provozuje. Tímto způsobem žalovaný hodnotil důkazy (výpověď Pavla F. ohledně předávání peněz, směrnice č. 11 žalobkyně) a z takto provedeného dokazování, které odpovídá pravidlům logického vyvozování, žalovaný zjištěný skutkový stav přiléhavě právně posoudil (§ 34 odst. 5 správního řádu).