Vydání 5/2004

Číslo: 5/2004 · Ročník: II

191/2004

Zeměměřictví a relevantní doba konání odborné praxe

Ej 69/2003
Zeměměřictví: relevantní doba vykonání odborné praxe
k § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění účinném k 30. 6. 2001 (v textu též „zákon č. 200/1994 Sb.“ či „zeměměřický zákon“)
Podmínku vykonání nejméně pěti let odborné praxe v činnostech, pro které žádá občan o udělení úředního oprávnění, stanovenou v § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, v jeho znění k 30. 6. 2001, může žadatel splnit teprve po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2003, čj. 7 A 118/2001-47)
Věc:
Ing. Bc. Eva G. v S. proti Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu o udělení úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností.
Český úřad zeměměřický a katastrální dne 24. 8. 2001 neudělil žalobkyni úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností s odůvodněním, že žalobkyní doložená odborná praxe byla získána ještě před ukončením vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru v r. 2001, v důsledku čehož žalobkyně nesplnila podmínku obsaženou v § 14 odst. 1 písm. b) zeměměřického zákona.
Rozklad žalobkyně zamítl předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního dne 18. 9. 2001 a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně dovozovala, že požaduje-li zákon pro ověřování výsledků zeměměřických činností vysokoškolské vzdělání a výkon odborné praxe, lze do této praxe zahrnout i praxi vykonávanou před získáním akademického vzdělání, neboť zákonodárce nespecifikoval, že praxe musí být vykonána až osobou vysokoškolsky vzdělanou.
Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2000, a proto v souladu s ustanovením § 132 s. ř. s. věc převzal k dokončení Nejvyšší správní soud. Ten žalobu posoudil jako nedůvodnou a postupem dle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.*)
Z odůvodnění:
Zákon č. 200/1994 Sb. vymezuje zeměměřické činnosti a upravuje práva a povinnosti při jejich výkonu, ověřování výsledků zeměměřických činností, geodetické referenční systémy a státní mapová díla. Zeměměřické činnosti vykonávané jako podnikání jsou podřízeny živnostenskému zákonu, který obsahuje jednoznačné podmínky k získání živnostenského oprávnění. Mimo rámec živnostenského zákona je upraveno ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných ve veřejném zájmu. Toto ověřování může provádět pouze fyzická osoba, které bylo uděleno úřední oprávnění. Udělení úředního oprávnění upravuje zákon č. 200/1994 Sb. v § 14. Soud v tomto případě vycházel z tohoto ustanovení v jeho znění k 30. 6. 2001, přestože o žádosti žalobkyně rozhodl orgán I. stupně dne 24. 8. 2001 a žalovaný dne 18. 9. 2001, a to vzhledem k ustanovení čl. II odst. 2 zákona č. 186/2001 Sb., podle něhož se řízení o udělení a odnětí úředního oprávnění zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle předpisů platných v době jejich zahájení.
Zákon č. 186/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., a zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších přepisů, nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001 s výjimkou čl. I bodu 17, pokud se týká § 14 odst. 4, který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
Podle obsahu správního spisu předloženého žalovaným podala žalobkyně osobně žádost u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v O. dne 26. 6. 2001 a tento orgán ji zaslal Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, kterému došla dne 28. 6. 2001. Žádost tedy žalobkyně podala u příslušného orgánu stanoveného v § 14 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1994 Sb., v jeho znění k 30. 6. 2001 [nyní § 14 odst. 7 písm. a) cit. zákona]. Vzhledem k ustanovení § 19 zákona č. 200/1994 Sb. se zde užije § 18 odst. 1 a 2 věty prvé správního řádu, podle níž platí, že je-li řízení zahájeno na návrh účastníka řízení, pak je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Řízení ve věci žádosti žalobkyně o udělení úředního oprávnění podle zákona č. 200/1994 Sb. bylo zahájeno před 1. 7. 2001.
Podle § 14 odst. 1 zákona č. 200/1994 Sb., v jeho znění k 30. 6. 2001, se úřední oprávnění udělí fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže a) je občanem České republiky, je plně způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná, b) má ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonala nejméně 5 let odborné praxe v činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění, z toho 3 roky ve výstavbě, jestliže žádá o udělení úředního oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. c). Podle cit. ustanovení odst. 2 věty prvé uděluje úřední oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. a) až c) Český úřad zeměměřický a katastrální.
Podle obsahu správního spisu podala žalobkyně žádost o udělení úředního oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. a), b) a c). K žádosti doložila mj. vysvědčení o maturitní zkoušce na Gymnáziu v B. ze dne 15. 9. 1975, vysvědčení o maturitní zkoušce na Střední průmyslové škole stavební v O., studijního oboru geodézie, ze dne 17. 6. 1977 a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce na Vysoké škole báňské, Technické univerzitě v O., Hornicko-geologické fakultě ze dne 30. 5. 2001 a diplom Vysoké školy báňské - Technické univerzity v O. ze dne 30. 5. 2001 o tom, že získala vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru inženýrská geodézie na Hornicko-geologické fakultě a získala akademický titul „inženýr“ ve zkratce „Ing.“, a potvrzení Ing. Marie J., úředně oprávněného zeměměřického inženýra, ze dne 13. 6. 2001 o tom, že žalobkyně je zkušeným vyhotovitelem geometrických plánů a vytyčovatelem vlastnických hranic pozemků, že tyto práce vykonává od září 1994 a celkem jich vyhotovila 1740 a v rámci těchto zakázek pracovala i s body podrobného polohového pole.
Žalovaný žádosti žalobkyně nevyhověl s odůvodněním, že nesplnila podmínku stanovenou v § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., v jeho znění k 30. 6. 2001, totiž že po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr nevykonala nejméně 5 let odborné praxe v činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění. Žalobkyně nepopírá to, že po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr nevykonala nejméně 5 let odborné praxe, ale namítá, že tuto odbornou praxi vykonala již dříve, a má za to, že citované ustanovení zákona nepožaduje výkon nejméně 5 let odborné praxe až po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr. Podstatou sporu mezi účastníky tedy je, zda žalobkyně podmínku vykonání nejméně 5 let odborné praxe stanovenou v § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., v jeho znění do 30. 6. 2001, mohla splnit až po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr, nebo i před ukončením takového vysokoškolského vzdělání.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, upravuje podmínky živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním a výkon zeměměřických činností zahrnuje do vázané živnosti s tím, že odborná způsobilost je upravena zvláštními předpisy uvedenými v příloze č. 2 zákona nebo stanovena touto přílohou (§ 24). V příloze č. 2 zákona je pro výkon zeměměřických činností stanoveno jako průkaz způsobilosti a) úplné střední odborné vzdělání na střední odborné škole zeměměřického směru zakončené maturitní zkouškou a 5 let odborné praxe nebo b) vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru a 3 roky odborné praxe.
Soud nemá pochyby o tom, že stanovená doba odborné praxe ve shora citovaném písm. a) a b) mohla být vykonána až po ukončení středního odborného vzdělání na střední odborné škole zeměměřického směru završeného maturitou nebo po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru. Zákon č. 200/1994 Sb., ve znění k 30. 6. 2001, vymezuje zeměměřické činnosti a upravuje práva a povinnosti při jejich výkonu, ověřování výsledků zeměměřických činností, geodetické referenční systémy a státní mapová díla a stanoví mj., co jsou zeměměřické činnosti i zeměměřické činnosti ve veřejném zájmu. V § 3 odst. 3 a 4 stanoví, že zeměměřické činnosti jsou oprávněny vykonávat pouze odborně způsobilé osoby, a za odborně způsobilou osobu k výkonu těchto činností považuje fyzickou osobu s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním zeměměřického směru. V oddílu čtvrtém upravuje ověřování výsledků zeměměřických činností a ustanovení § 14 upravuje udělení úředního oprávnění fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti a stanoví podmínky. Podle odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení platí, že úřední oprávnění se udělí fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže má ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonala nejméně 5 let odborné praxe v činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění, z toho 3 roky ve výstavbě, jestliže žádá o udělení úředního oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. c).
Pro udělení úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností stanoví zákon č. 200/1994 Sb. jiné podmínky, než je průkaz způsobilosti pro výkon zeměměřických činností podle zákona č. 455/1991 Sb. Podle oddílu čtvrtého zákona č. 200/1994 Sb. jde již o ověřování výsledků zeměměřických činností, tedy o vyšší stupeň činnosti než výkon zeměměřických činností. Jestliže pro tento vyšší stupeň činnosti zákon č. 200/1994 Sb. požaduje ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonání nejméně 5 let odborné praxe v činnostech, pro které se žádá o udělení úředního oprávnění, pak je třeba vycházet z toho, že 5 let odborné praxe může žádající fyzická osoba splnit teprve po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr. Opak by vedl k potření rozdílu mezi průkazem způsobilosti k výkonu zeměměřické činnosti podle zákona č. 455/1991 Sb. a kvalifikačními požadavky pro udělení úředního oprávnění k ověření výsledků zeměměřických činností podle oddílu čtvrtého zákona č. 200/1994 Sb. Takový záměr zákonodárce určitě neměl.
Pro závěr soudu svědčí i gramatický výklad ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., ve znění k 30. 6. 2001, které na prvém místě požaduje ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr a (souřadná spojka) vykonání nejméně 5 let odborné praxe. Uvedený požadavek praxe se vztahuje k předtím uvedenému kvalifikačnímu požadavku. Pro výše zaujatý názor soudu svědčí i § 15 odst. 2 vyhlášky č. 31/1995 Sb., ve znění účinném v době podání žádosti žalobkyně, podle něhož se k žádosti (o udělení úředního oprávnění) připojuje b) ověřený opis (kopie) dokladu o ukončeném vysokoškolském vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr, c) potvrzení o odborné praxi žadatele vystavené úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, pod jehož vedením žadatel ve stanovené době získal odborné znalosti a zkušenosti pro samostatný výkon příslušných zeměměřických činností a pro ověřování jejich výsledků.
Prováděcí předpis skutečně nepožaduje (jak tvrdí žalovaný) předložení ověřeného opisu dokladu o ukončení středoškolského vzdělání zeměměřického směru s maturitou. Pokud v citovaném písm. c) poukazuje na znalosti a zkušenosti pro samostatný výkon příslušných zeměměřických činností a pro ověřování jejich výsledků potvrzený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, pak půjde o výkon činností, pro které zákon č. 200/1994 Sb. stanoví v oddílu čtvrtém povinnost ověřování, a to buď jako samostatnou činnost nebo jako samostatnou činnost pro ověřování výsledků, vždy však za splnění podmínek pro udělení úředního oprávnění stanovených v § 14 odst. 1 [včetně písm. b)] tohoto zákona.
(ale)
*) Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu napadla žalobkyně ústavní stížností, kterou Ústavní soud zamítl nálezem ze dne 25. 11. 2003 pod sp.zn. I. ÚS 504/03, v němž výklad jednoduchého práva provedený Nejvyšším správním soudem v daném případě označil za ústavně konformní.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.