Vydání 5/2010

Žalovaný dne 29. 5. 2007 ve zkráceném přezkumném řízení změnil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „Fond“) ze dne 2. 8. 2006 tak, že žádost žalobce o zařazení do programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. se zamítá, neboť žalobce byl do programu zařazen jako skupina výrobců zajišťujících společný odbyt zemědělské komodity přesto, že se jednalo o obchodní společnost s jedním společníkem.

Ministr zemědělství dne 27. 9. 2007 zamítl rozklad, který žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného podal.

Toto rozhodnutí ministra zemědělství napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 3. 9. 2009 zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud zdůraznil, že pro účely aplikovaného nařízení vlády se rozumí skupinou výrobců obchodní společnost nebo družstvo, jejichž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity. Smyslem je poskytnout paušální podporu na usnadnění zřizování a správního provozu seskupení producentů, kteří mají za cíl a) přizpůsobit produkci a výstup producentů, kteří jsou členy těchto seskupení požadavkům trhu, b) společně uvádět zboží na trh, c) stanovit společná pravidla pro informace o produkci se zvláštním ohledem na sklizeň a dostupnost (čl. 33 odst. 1 a 2 nařízení Rady ES č. 1257/1999). Podstatou sporu v dané věci označil soud otázku, zdali jednočlenná obchodní společnost smí a nebo nesmí být zařazena do programu. Dospěl k závěru, že má-li být podporována činnost společností, jež mají za cíl společný odbyt zemědělské komodity, tedy činnost seskupení producentů, jež společně uvádí zboží na trh, pak jednočlenná společnost tento požadavek nesplňuje. Zařadil-li Fond žalobce do programu s tím, že splnil podmínky dle nařízení vlády č. 655/2004 Sb., pak porušil zákon; zařadil do programu jednočlennou společnost, která nemůže naplnit podmínku skupiny výrobců, jejímž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu zemědělské komodity. K námitce žalobce, že ještě v říjnu roku 2006 se stal vícečlennou společností, soud uvedl, že námitka je ve vztahu k projednávané věci irelevantní, neboť soud posuzuje vždy stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2007 přezkoumával rozhodnutí Fondu ze dne 2. 8. 2006. Stal-li se žalobce v říjnu 2006 skutečně vícečlennou společností, měl v zápětí podat Fondu novou žádost jako nový subjekt o zařazení do příslušného programu.

Žalobce (stěžovatel) napadl uvedený rozsudek městského soudu kasační stížností, Zdůraznil, že soud nesprávně vyložil příslušná ustanovení nařízení vlády č. 655/2004 Sb. Předně nevzal v úvahu odlišnost právní povahy dvou fází řízení; první fází je řízení o žádosti o zařazení do programu dotací, další fází je řízení o žádosti o poskytnutí . Samotné zařazení jednočlenné společnosti do programu není v rozporu s právem, neboť se nejedná dosud o poskytování podpory vyhrazené vícečlenným seskupením. Soud dostatečně nerozlišil mezi účelem právní úpravy a jeho opatřeními k jejímu naplnění. Účelem nařízení vlády je poskytování podpory seskupením producentů pro jejich společný odbyt. Tento účel však musí být šetřen až při vlastním poskytování . Skutečnost, kolik členů měla společnost při podání žádosti do přípravného programu je z tohoto pohledu irelevantní. Vždyť měla-li by společnost při podání žádosti o zařazení do programu více členů, avšak při podání žádosti o poskytnutí by již byla jednočlennou společností, musel by poskytovatel tuto skutečnost zohlednit; dotaci by pro nesplnění podmínek nemohl poskytnout přes to, že v době žádosti žadatel veškeré podmínky splňoval. Právo na poskytnutí podpory jednočlenné společnosti žalobce nikdy neuplatňoval; naopak, požádal sice o zařazení do programu jako společnost jednočlenná, avšak vědom si další podmínky pro poskytnutí , již v říjnu 2006 se stal vícečlennou společností a podmínky pro poskytnutí tak již splnil. Soud dále přičlenil žádosti podle § 4 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. větší význam, než ve skutečnosti má. Nezákonnost rozhodnutí správního orgánu prvého stupně měla spočívat v tom, že listina přiložená k žádosti trpěla vadou. Vládní nařízení však upravuje zvláště podmínky pro zařazení do programu (§ 3) a zvláště pak formální náležitosti žádosti (§ 4). O nezákonnosti rozhodnutí však nelze rozhodnout pouze na základě zjištění formální vady přílohy žádosti. Pokud tak soud činí a nehodnotí, zdali materiální podmínky pro zařazení do programu stanovené v § 3 vládního nařízení byly splněny, pak je jeho rozhodnutí projevem pouhého formalismu. Rovněž závěr, že společenská smlouva je jednou z náležitostí, jež musí být součástí žádosti, je nesprávný. Postačuje zcela jistě i předložení zakladatelské listiny. Vždyť výraz „společenská smlouva“ je legislativní zkratkou i pro zakladatelskou listinu. Kdyby zákonodárce nehodlal vpustit jednočlennou společnost do programu, pak by to jistě uměl vyjádřit výslovně v rámci vymezení podmínek zařazení do programu. Jestliže to neučinil, nemůže to učinit soud. Doslovný výklad citované normy je vyloučen již jen proto, že do programu by nemohla být zařazena nejen jednočlenná obchodní společnost, ale ani žádná akciová společnost, neboť její zakladatelský dokument se nazývá zakladatelská smlouva, což by rovněž odporovalo § 4 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb. Žalobce trvá na tom, že soud posoudil nesprávně i postup správního orgánu, který ve zkráceném přezkumném řízení změnil rozhodnutí, kterým byl žalobce zařazen do programu. Žalobce se již tímto rozhodnutím ocitl v dobré víře (§ 94 odst. 4 správního řádu), že splňuje podmínky zařazení do programu. Domníval se tedy, že ještě v době této „přípravné“ fáze může být společnost jednočlenná. Vícečlennou společností se stal v době, kdy již o dotaci žádal; byl si totiž vědom, že může být poskytnuta pouze takové společnosti. Žalobce trvá na názoru, že postupu podle § 98 (zkrácené řízení) bránila zejména žalobcova dobrá víra. Nesprávný je rovněž závěr soudu, že pokud se žalobce skutečně stal v říjnu roku 2006 vícečlennou společností, měl podat novou žádost jako nový právní subjekt o zařazení do příslušného programu. Vždyť změna počtu společníků se vůbec nedotýká právní subjektivity obchodní společnosti.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.