3520/2017
Zbraně a střelivo: povinnosti držitele zbrojní licence
Zbraně a střelivo: povinnosti držitele zbrojní licence
k § 39 odst. 1 písm. k) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních)*), ve znění zákonů č. 484/2008 Sb. a č. 148/2010 Sb.
Držitel zbrojní licence je podle § 39 odst. 1 písm. k) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, povinen požádat o vydání nové zbrojní licence též v případě vzniku další provozovny, v níž provádí činnost dle živnostenského oprávnění, na jehož základě obdržel zbrojní licenci. To platí i tehdy, pokud v této provozovně nejsou uloženy zbraně ani střelivo.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2016, čj. 29 A 94/2014-27)
Věc:
Společnost s ručením omezeným SECURITY MONIT proti Policii České republiky, Policejnímu prezidiu České republiky, o uložení pokuty.Dne 24. 11. 2003 požádala žalobkyně Policii České republiky (dále jen "policie") o vydání zbrojní licence v rozsahu oprávnění skupiny G - Zajišťování ostrahy majetku a osob, jako provozovnu pro výkon živnosti označila adresu v Brně. Posléze žalobkyně ohlásila živnostenskému úřadu novou (další) provozovnu pro výkon koncesované živnosti "
Ostraha majetku a osob
" s adresou v Třebíči a datem zahájení provozu dne 1. 10. 2005. Na základě této změny (vzniku) nové provozovny žalobkyně nepožádala policii o vydání nové zbrojní licence, ani ji jinak policii neoznámila.Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje (správní orgán prvního stupně) shledala rozhodnutím ze dne 8. 7. 2014 žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 76d odst. 1 písm. h) zákona o zbraních, kterého se měla dopustit tím, že jako držitelka zbrojní licence skupiny G nepožádala ve smyslu § 39 odst. 1 písm. k) tohoto zákona příslušný útvar policie o vydání nové zbrojní licence nebo průkazu zbraně z důvodu změny provozovny. Za spáchaný delikt byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014 zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí zdůraznila, že dle textu § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních zákonodárce rozlišoval mezi sídlem právnické osoby, místem uložení zbraní a provozovnou. Umístění provozoven je podle § 75 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních zásadní pro určení působnosti orgánů policie a místní příslušnosti k provedení kontrolní akce dozoru. Je přitom nepodstatné, zda jsou v té které provozovně uloženy zbraně či nikoli. Kontrole podléhají všechny, a proto musí být policii oznámeny.
Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž označila výklad zákona aplikovaný správními orgány za extenzivní a odporující záměru zákonodárce. Úmysl zákonodárce je zřejmý z celkového posouzení znění zákona o zbraních. Při podání žádosti o vydání zbrojní licence je žadatel povinen doložit pouze adresu místa výroby, přechovávání, skladování, používání nebo ničení zbraně nebo střeliva, nikoliv tedy adresu všech svých provozoven. Zákonodárce zamýšlel uložit pouze povinnosti týkající se míst, kde jsou zbraně a střelivo fyzicky přechovávány. Provozovna, ohledně níž žalobkyně nepožádala o vydání nové zbrojní licence, neslouží k přechovávání zbraní či střeliva, a nepodléhá tedy režimu zákona o zbraních. Dle zásad správního práva je nutno ukládat povinnosti pouze v tom rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu zákona. Extenzivním výkladem by bylo uloženo mimořádně velké penzum povinností spojených se zabezpečením a další úpravou prostor, které jsou sice provozovnami, ale neslouží k přechovávání zbraní a střeliva.
Ve vyjádření k žalobě žalovaná předně uvedla, že zákon o zbraních zřetelně rozlišuje pojmy "
místo uložení zbraní
" a "provozovna
". U provozoven je tudíž irelevantní, zda v nich jsou uloženy zbraně. Například zbrojíř se přitom ustanovuje jak pro místo uložení zbraní, tak pro každou provozovnu. V žádosti o vydání zbrojní licence se sice uvádí pouze adresa ve smyslu § 32 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, nejedná se ovšem o legislativní zkratku. Dnem vydání zbrojní licence vznikají jejímu držiteli povinnosti, mimo jiné požádat o novou zbrojní licenci, pokud dojde ke změně provozovny. Policie musí mít přehled o všech provozovnách držitele zbrojní licence, čemuž přizpůsobuje kontrolní činnost. Umístění a počet provozoven je též významné pro určení příslušného kontrolního orgánu. K námitce nepřiměřených povinností žalovaná konstatovala, že žalobkyně směšuje dvě rozdílné povinnosti, a to povinnost ohlásit změnu provozovny a povinnost zajistit zabezpečení zbraní nebo střeliva proti zneužití, ztrátě a odcizení.Žalobkyně v replice konstatovala, že argumentace žalované je vnitřně rozporná. Žalobkyně nesměšovala rozdílné povinnosti; naopak, tyto jsou fakticky nerozlučně spjaty. Zákonodárce zamýšlel evidovat především místa skutečného uložení zbraní a tyto od ostatních prostor držitele zbrojní licence odlišovat. Při přísně formálním výkladu by pak důvodem žádosti o vydání nové zbrojní licence měla být pouze změna provozovny, nikoli tedy ohlášení nové provozovny či její zánik. Zde však žalovaná tak formální nebyla.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci soudem
(...) [8] Předmětem sporu žalobkyně nečinila otázky skutkové, nýbrž otázku právní, zda byla coby držitelka zbrojní licence skupiny G povinna požádat příslušný orgán policie o vydání nové zbrojní licence z důvodu vzniku nové provozovny, ve které ovšem dle ní nejsou uloženy zbraně ani střelivo.
in concreto
[9] Pro názornost je v daném případě nezbytné zrekapitulovat právní úpravu dopadající na danou věc, tedy některá ustanovení zákona o zbraních, ve znění účinném ke dni rozhodování žalované (vzhledem k trvající povaze deliktu bylo rozhodným znění účinné v době projednávání správního deliktu).
[10] Podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních vydává zbrojní licenci "
příslušný útvar policie na základě žádosti podané fyzickou osobou nebo právnickou osobou na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Obsahem žádosti musí být
[mimo jiné] adresa místa výroby, přechovávání, skladování, používání nebo ničení zbraně nebo střeliva
."[11] Dle § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních je držitel zbrojní licence skupiny A až J "
povinen požádat příslušný útvar policie o vydání nové zbrojní licence nebo průkazu zbraně v případech, kdy došlo ke změně názvu nebo sídla právnické osoby, jména, příjmení nebo místa pobytu fyzické osoby, místa uložení zbraně nebo změny provozovny; žádost musí být podána do 10 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a původní doklad musí být připojen
".[12] Podle § 76d odst. 1 písm. j) [do 30. 6. 2014 se jednalo o písm. h)] zákona o zbraních se držitel zbrojní licence skupiny A až J dopustí správního deliktu tím, že "
nepožádá o vydání nové zbrojní licence nebo průkazu zbraně podle § 39 odst. 1 písm. k)
". Za tento správní delikt se uloží pokuta do 500 000 Kč [§ 76d odst. 10 písm. b) téhož zákona].[13] Soud se v dané věci ztotožnil s právním hodnocením žalované. Přesto je nutno v prvé řadě uvést, že argumentace žalobkyně měla poměrně racionální základ. Aplikovaná právní úprava v daném ohledu vskutku trpí legislativně-technickými nedostatky. Není zejména dostatečně zřejmý důvod neprovázanosti mezi § 32 odst. 1 písm. c) a § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních. Na první pohled tak není zcela jasné, proč zákonodárce používá pojmy, jejichž obsah se překrývá pouze částečně [např. činnosti specifikované v § 32 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních může držitel zbrojní licence zajisté fakticky provádět i mimo svoji provozovnu, naopak ovšem může mít provozovnu, v níž teoreticky nemusí provádět žádnou z nich]; lze dodat, že tento nedostatek byl odstraněn novelou zákona o zbraních provedenou zákonem č. 229/2016 Sb., a to s účinností od 1. 8. 2017. Tyto nedostatky však nedosahují takové intenzity, která by měla mít za následek nezákonnost vydaných rozhodnutí správních orgánů.
[14] V nyní souzené věci má totiž soud za to, že povinnost uložená držiteli zbrojní licence v § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních je vyjádřena poměrně jednoznačně. Podle tohoto ustanovení je tedy držitel příslušné zbrojní licence povinen požádat o vydání nové zbrojní licence vždy, pokud došlo ke změně místa uložení zbraně nebo provozovny. Na tom sám o sobě ničeho nemění fakt, že v žádosti o vydání zbrojní licence se uvádí pouze adresa místa výroby, přechovávání, skladování, používání nebo ničení zbraně nebo střeliva. V předmětném ustanovení, ale i na jiných místech přitom zákon o zbraních rozlišuje mezi "
místem uložení zbraní
" a "provozovnou
" [viz např. § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních]. Lze jednoznačně dovodit, že "provozovnou
" pro účely zákona o zbraních je jakákoli provozovna ve smyslu § 17 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, v níž je uskutečňován předmět podnikatelské činnosti, nikoliv pouze taková, v níž jsou uloženy zbraně nebo střelivo. Zbraně pak mohou být uloženy i mimo provozovnu.[15] Ukládá-li proto zákon o zbraních držiteli zbrojní licence povinnost požádat o vydání nové zbrojní licence mimo jiné v případě změny provozovny, míní se tím změna týkající se kterékoli provozovny dotčeného držitele zbrojní licence, nikoliv pouze těch, v nichž jsou uloženy zbraně nebo střelivo. Onou změnou provozovny pak nutno chápat i vznik nové, další provozovny.
[16] Jak plyne ze správního spisu, žalobkyně byla držitelkou tří živnostenských oprávnění -
Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob
, Ostraha majetku a osob
a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
(obchodní živnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej). Novou provozovnu v Třebíči žalobkyně živnostenskému úřadu ohlásila pouze k provozování prvých dvou živností. Jestliže se předmět činnosti žalobkyně vykonávaný na této provozovně týkal živnostenského oprávnění, na jehož podkladě žalobkyně získala zbrojní licenci, měla zcela nepochybně v souladu s § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních požádat o vydání nové zbrojní licence, přestože žalobkyně na této provozovně nehodlala jakkoliv nakládat se zbraněmi či střelivem, či tam zbraně přechovávat a skladovat (ve správním řízení žalobkyně uvedla, že se jedná o pouhé obchodní zastoupení a technické středisko).[17] Podstatným je v této souvislosti a vzhledem k nutnosti přísné regulace a kontroly nakládání se zbraněmi a střelivem též potřeba dozorových či kontrolních orgánů mít vědomost o všech provozovnách (tedy místech, kde provádějí svoji činnost) subjektů podléhajících kontrole. Dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních je navíc umístění a počet provozoven zásadním prvkem pro určení příslušného kontrolního orgánu (policejní prezidium nebo krajské ředitelství policie).
[18] Poukázala-li pak žalobkyně obecně na " však tyto povinnosti nemá tam, kde zbraně ani střelivo nejsou. Pokud tedy v nově zřízené provozovně žalobkyně zbraně ani střelivo neskladuje, není zde povinna přijímat např. zabezpečovací opatření, a není tak ani stižena zásadně větším množstvím uložených povinností.
penzum povinností
" souvisejících s ohlášením nové provozovny, nelze jí přisvědčit. Ze zákona o zbraních totiž výslovně plyne v zásadě pouze povinnost ustanovit pro každou provozovnu zbrojíře [§ 39 odst. 1 písm. a)]. Ostatní povinnosti má držitel zbrojní licence všude tam, kde se zbraně a střelivo nacházejí, tedy i v neohlášené provozovně (viz např. povinnost zabezpečit zbraně a střelivo proti zneužití, ztrátě nebo odcizení dle § 58 zákona o zbraních). A contrario
*) S účinností od 1. 8. 2017 změněn zákonem č. 229/2016 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.