149/2004
Zaměstnanost a vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
Zaměstnanost: vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
k § 7 odst. 3 a § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb.
I když se žalobce ve stanovený den opomenul dostavit k úřadu práce, aniž se před tímto dnem nebo v tento den řádně omluvil, nelze z jeho následného jednání (telefonického a osobního rozhovoru, předložení dokladů o rizikovém těhotenství manželky a dokladů o uzavření manželství) vyvodit úmysl mařit součinnost s úřadem práce. Pro vyřazení žalobce z evidence uchazeče o zaměstnání tak nebyly splněny podmínky stanovené v § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a pro zánik nároku na poskytování hmotného zabezpečení nebyly splněny podmínky ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, čj. 7 A 93/2001-35)
Věc:
Petr D. v P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.Rozhodnutím Úřadu práce hlavního města Prahy, pobočky pro Prahu 7, ze dne 2. 1. 2001 byl žalobce ode dne 7. 11. 2000 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání (podle § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti) a od stejného data mu bylo odňato hmotné zabezpečení [podle § 14 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti], a to z důvodu úmyslného maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání.
O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 31. 5. 2001 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z toho, že žalobce se dne 7. 11. 2000 na úřad práce nedostavil ve stanovený termín návštěvy a svou neúčast včas a řádně neomluvil. Žalovaný přihlédl k tvrzení žalobce uvedenému v jeho odvolání a k jím předloženým dokladům a dospěl k závěru, že orgán I. stupně ve věci rozhodl správně. Žalobce byl poučen o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání. Na telefonickou omluvu žalobcovy manželky týkající se jeho absence na úřadu práce dne 7. 11. 2000 nelze brát ohled. Z lékařského potvrzení MUDr. S. ze dne 20. 11. 2000 není možné určit, zda se žalobce kvůli rizikovému těhotenství manželky nemohl dostavit na úřad práce, a tak splnit svoji povinnost vůči tomuto úřadu, nebo zda se nemohl omluvit sám telefonicky, když sám nemocen nebyl. Žalobce jako uchazeč o zaměstnání měl vůči úřadu práce povinnost prokázat důvody nepřítomnosti obdobně jako zaměstnanec vůči zaměstnavateli. Žalobce nedoložil žádné potvrzení, které by prokázalo existenci objektivní překážky - rizikový stav manželky a nezbytnost péče o ni ve stanovený den - pro kterou žalobce nesplnil svoji povinnost vůči úřadu práce. Ještě po doručení odvolání mohl žalobce potřebné doklady k omluvení své nepřítomnosti na den 7. 11. 2000 předložit, neboť případným doložením do pěti dnů po doručení výzvy úřadu práce ze dne 23. 1. 2001 mohla být provedena
autoremedura
rozhodnutí úřadu práce. Svým jednáním žalobce porušil povinnost podle § 7 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, neboť neposkytl úřadu práce na jeho vyzvání potřebnou součinnost.Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 26. 7. 2001 u Vrchního soudu v Praze žalobu, jíž se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Připustil, že se na úřad práce dne 7. 11. 2000 nedostavil, avšak v nejkratším možném čase se omluvil a uvedl důvody, které toho byly příčinou. Součinnost s úřadem práce úmyslně nemařil. Na úřad práce se nedostavil v době vysokého stupě rizikového těhotenství manželky, během nějž také opatroval jejího syna z prvního manželství. Přístup, který k němu úřednice úřadu práce zaujala, nebyl na místě a odporuje dobrým mravům.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, žalobu shledal důvodnou.
Z odůvodnění:
V právní věci účastníků jde o posouzení, zda žalobce tím, že se dne 7. 11. 2000 nedostavil na Úřad práce hlavního města Prahy, pobočku pro Prahu 7, úmyslně mařil součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti a zda z toho důvodu nemá nárok na poskytování hmotného zabezpečení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) citovaného zákona. Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti může být uchazeč o zaměstnání z evidence vyřazen, jestliže z vážných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání nebo jestliže úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání; v těchto případech bude znovu zařazen do evidence uchazečů zaměstnání nejdříve po uplynutí doby tří měsíců.
Žalobce podal písemnou žádost o zprostředkování zaměstnání dne 9. 5. 2000. V ní uvedl svoji adresu trvalého pobytu v Praze a v rubrice "rodinný stav" uvedl "rozvedený". Dne 7. 11. 2000 se nedostavil na úřad práce a před tímto dnem ani v tento den se neomluvil. Po tomto dni (zřejmě 10. 11. 2000) telefonicky sdělila manželka žalobce, že žalobce se nedostavil, protože o ni pečuje. Byla poučena o tom, že žalobce musí jednat s úřadem práce sám, a poté i žalobce osobně na úřad práce telefonoval a také se osobně dostavil dne 14. nebo 15. 11. 2000. Podle pokynu mu daného předložil úřadu práce i potvrzení o těhotenství své manželky (nikoliv v den následující po osobní návštěvě, ale později). Toto potvrzení ze dne 20. 11. 2000 se nachází ve správním spisu a vyplývá z něho, že Irena D. je gravidní a dochází pravidelně do rizikové ambulance a její manžel Petr D. se stará jak o ni, tak zejména v době ambulantních kontrol o jejího syna Tomáše. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce zaslal toto potvrzení úřadu práce dne 20. 11. 2000. Ve správním spisu se také nachází fotokopie oddacího listu, z něhož vyplývá, že žalobce uzavřel dne 2. 6. 2000 manželství s Irenou S. Fotokopie oddacího listu došla úřadu práce dne 16. 11. 2000. Po zahájení správního řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání napsal žalobce úřadu práce dne 27. 11. 2000 přípis, který byl adresátu doručen dne 28. 11. 2000. V něm žalobce popisuje, proč se dne 7. 11. 2000 na úřad práce nedostavil. Připustil, že pochybil, když nenahlásil změnu svého rodinného stavu; rovněž připustil, že z důvodů rodinných, zejména rizikového těhotenství manželky, zapomněl na jednání stanovené úřadem práce na den 7. 11. 2000. I když se žalobce dne 7. 11. 2000 nedostavil na úřad práce a před tímto dnem ani v tento den se řádně neomluvil, připustiv, že na stanovený den jednání zapomněl, nelze z následného jednání žalobce vyvodit úmysl mařit součinnost s uvedeným úřadem práce. Pro vyřazení žalobce z evidence uchazeče o zaměstnání tedy nebyly splněny podmínky stanovené v § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti a pro zánik nároku na poskytování hmotného zabezpečení nebyly splněny podmínky § 14 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.
Soud vyšel z toho, že správní orgány obou stupňů posoudily věc po právní stránce nesprávně; zrušil proto rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nezákonnost a vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
(ale)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.