168/2004
Zaměstnanost a běžné úkoly vyplývající z předmětu činnosti
Zaměstnanost: běžné úkoly vyplývající z předmětu činnosti
k § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb. (v textu též „zákon o zaměstnanosti“)*)
Zajišťuje-li osoba provozující cestovní kancelář včetně průvodcovské činnosti tuto průvodcovskou činnost jen osobami vykonávajícími činnost na základě živnostenského oprávnění, porušuje tímto jednáním § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, neboť se jedná o plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti cestovní kanceláře.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2003, čj. 5 A 39/2001-41)
Věc:
Ing. Jiří H. v O. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty pro porušení pracovněprávních předpisů.Úřad práce v Olomouci dne 5. 6. 2000 uložil podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb., žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč za porušení ustanovení § 8 odst. 2 a 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., a § 4 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 11. 12. 2000 zamítlo odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo.
V žalobních námitkách žalobce dovozoval nezákonnost naříkaného rozhodnutí: žalobce provozuje činnost cestovní kanceláře, k níž náleží i činnost průvodcovská, která je činností nárazovou a probíhá zejména v letním období a ve velmi malém rozsahu po zbytek roku; žalobce tedy nemá vytvořeny podmínky pro to, aby zaměstnával zaměstnance v pracovním poměru, neboť by jim nebyl schopen denně a pravidelně přidělovat práci. Rozhodnutí žalovaného se nevypořádalo se skutečností, že zaměstnavatel může zaměstnat zaměstnance v pracovním poměru pouze tehdy, pokud pro něho má pracovní náplň a je schopen plnit povinnosti vyplývající ze zákoníku práce, tedy přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, což předpokládá zejména pravidelnost. Jestliže tedy žalobce zaměstnal Radima M. a Pavlu L. toliko na dohodu o pracovní činnosti a později tyto dvě osoby konaly nárazovou a občasnou činnost na základě vlastního živnostenského listu, bylo to podle žalobcova sdělení právě z důvodu nepravidelného charakteru průvodcovské činnosti, a nemohlo tedy dojít k porušení ustanovení § 8 odst. 2 a 3 zákoníku práce.
Ze správního spisu vyplynulo, že při kontrole zahájené Úřadem práce v Olomouci dne 23. 11. 1998 bylo zjištěno, že Radim M. a Pavla L. vykonávali pro žalobce průvodcovskou činnost, a to nejprve na základě dohody o pracovní činnosti, později na základě vlastního živnostenského oprávnění. Jiné zaměstnance v pracovněprávním vztahu žalobce nezaměstnával.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal podle § 132 s. ř. s. k dokončení řízení, žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Z odůvodnění:
V případě působení Radima M. a Pavly L. žalobce porušil ustanovení § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti tím, že plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti zajišťoval fyzickými osobami samostatně výdělečně činnými na základě jejich živnostenských oprávnění, ačkoliv zde povinnost zaměstnavatele zaměstnávat občana v pracovněprávním vztahu koresponduje s právem zakotveným v ustanovení § 1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, podle něhož se právo občana na zaměstnání zabezpečuje především jeho uplatněním v pracovním vztahu. Podle citovaného ustanovení zákona o zaměstnanosti je právnická nebo fyzická osoba povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů anebo je-li plnění běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.
Z předložených listin vyplynulo, že Radim M. a Pavla L. byli u zaměstnavatele nejprve v pracovněprávním vztahu a teprve v době konání prací požádali o vydání živnostenských oprávnění. Tím, že žalobce zajišťoval plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti namísto osob v pracovněprávních vztazích osobami vykonávajícími činnost na základě živnostenského oprávnění, zprostil se plnění povinností vyplývajících pro něj ze zákoníku práce vůči zaměstnancům a vyloučil ochranu občanů v pracovněprávních vztazích.
(ouč)
*) Nyní srov. § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb. a zákona č. 369/2000 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.