Vydání 8/2004

Žalobce především namítal, že opožděné nebo nepřípustné odvolání je podnětem a v případě opožděnosti má být pokládáno za podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Pokud by tak žalovaný učinil, musel by zcela jednoznačně dospět k závěru, že původní správní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem (tak, jak je dovozováno v předchozí části žaloby), a rozhodnutí by musel zrušit.

Nejvyšší správní soud o věci uvážil:

S ohledem na vazbu ustanovení § 60 a § 65 správního řádu se soud v prvé řadě zabýval otázkou charakteru podnětu k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, a to v případech, kdy tento podnět nebyl shledán důvodným. Jak již bylo opakovaně uvedeno v konstantní judikatuře, takový podnět je prostředkem tzv. dozorčího práva. Na výkon tohoto dozorčího práva a užití jeho prostředků ve smyslu ustanovení § 65 správního řádu nemají účastníci řízení právní nárok. Odložením podnětu jako nedůvodného, a tedy nezrušením rozhodnutí, proti kterému podnět směřuje, nezasahuje dozorčí úřad nijak do sféry subjektivních práv účastníka řízení; ta zůstávají takovýmto negativním výsledkem přezkumu naprosto nedotčena. Správní akt, kterým je výsledek takového přezkumu sdělen účastníkovi řízení, nelze napadnout správní žalobou. Proto žalobu v takovém případě soud odmítne podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť ta směřuje proti správnímu aktu, který není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. (podle úpravy účinné k 31. 12. 2002 soud zastavil řízení o takovéto žalobě podle ustanovení § 104 odst. 1, § 244 a § 247 odst. 1 o. s. ř.).

Charakter výkonu dozorčího práva má i závěr správního orgánu, že neshledal důvody pro zrušení či změnu rozhodnutí napadeného opožděným odvoláním (§ 60 správního řádu). Ani na výkon tohoto práva nemají účastníci správního řízení právní nárok, a nelze dovodit, že by neshledáním důvodu k postupu podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu byl příslušný účastník řízení na svých právech zkrácen.

Vzhledem k souvislosti obou těchto ustanovení správního řádu se soud dále zabýval otázkou, zda v daném případě přichází v úvahu odmítnutí žaloby (usnesením) nebo zamítnutí žaloby rozsudkem.

Rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. je úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti určitého subjektu. Procesně legitimován k žalobě je ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu (rozhodnutím). Hmotněprávně je pak legitimována osoba, která byla na svých právech skutečně zkrácena.

Soud pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení odmítne žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 65 odst. 1 s. ř. s. v případech, kdy se nejedná o rozhodnutí. Proto, že návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], soud odmítne žalobu tehdy, pokud je – obvykle již ze samotné žaloby – seznatelné, že žalobce vůbec pojmově nemůže být nositelem práva, jehož zkrácení tvrdí.

Rozhodnutí podle § 60 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.; k podání žaloby proti němu je legitimován účastník, jehož odvolání (rozklad) správní orgán zamítnul. Tak bezesporu obstojí žaloba, ve které účastník důvodně namítá, že závěr správního orgánu o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, není důvodný. K podání žaloby naopak není legitimován jiný (tímto rozhodnutím nedotčený) účastník správního řízení. Jeho žaloba by musela být podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnuta.

Protože, jak bylo uvedeno, nemůže obstát tvrzení o zkrácení na právech v důsledku nevyužití dozorčího práva v případě ustanovení § 60 správního řádu, soud žalobu zamítl. Pro úplnost je nutno konstatovat, že žalobce v žalobě ani v odvolání ve správním řízení netvrdil, že by byly dány důvody obnovy řízení.