Vydání 5/2004

Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu aktivně žalobně legitimován ten, kdo byl – alespoň podle svého tvrzení – zkrácen na svých právech (přímo nebo v důsledku porušení svých procesních práv) úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle odst. 2 téhož zákona může žalobu podat také účastník řízení před správním orgánem, který není legitimován podle odst. 1, pokud tvrdí, že byl postupem správního orgánu zkrácen na svých právech, která mu příslušejí, a to takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 66 a § 67 s. ř. s. pak stanoví zvláštní žalobní legitimaci k ochraně veřejného zájmu, resp. ve věcech samosprávy.

Napadeným rozhodnutím nedošlo k založení, změně, zrušení ani závaznému určení práv nebo povinností žalobce, jak vyžaduje § 65 odst. 1 s. ř. s.

Žalobce také nebyl účastníkem správního řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo (§ 65 odst. 2 s. ř. s.). Na této skutečnosti nic nemění, že s ním žalovaný a příslušný okresní úřad po celou dobu řízení jako s účastníkem jednali. účastníka a z toho plynoucí soubor práv a povinností totiž náleží tomu, koho za účastníka správního řízení stanoví zákon, nikoliv správní orgán. V posuzovaném případě, v němž šlo o řízení o povolení užívání stavby – vodohospodářského díla, jsou účastníky tohoto řízení stavebník, vlastník stavby, uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno, a v případě, že stavební úřad s kolaudačním řízením sloučí řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, jsou účastníky řízení i ti účastníci stavebního řízení, jichž by se změna mohla dotknout (§ 78 odst. 1 a 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 95/2000 Sb. a zákona č. 59/2001 Sb.), a dále obec (§ 14 odst. 4 zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona č. 23/1992 Sb.), případně subjekty oprávněné podle zvláštních zákonů (např. § 70 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Žalobce není v předmětné věci žádným z těchto subjektů, a proto nebyl žádný důvod s ním jako s účastníkem řízení jednat.

Ustanovení § 66 a § 67 na posuzovaný případ rovněž nedopadají, jelikož žalovaný zejména není nadán oprávněním ze zvláštního zákona podat žalobu dle § 66 odst. 1 s. ř. s.

Nutno dodat, že ani podle dřívější právní úpravy, platné ke dni podání žaloby, by aktivní žalobní legitimace žalobce nebyla dána, neboť podle ustanovení § 250 odst. 2 o. s. ř., ve znění platném k 31. 12. 2002, byla žalobcem fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdila, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podat žalobu mohla i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem řízení, ač s ní jako s účastníkem jednáno být mělo.

S ohledem na shora vyslovené nebyla založena aktivní legitimace ani podle dosavadní právní úpravy. Ovšem ani práva na příznivé životní prostředí se nelze domáhat jinak nežli v mezích zákonem vytyčených. Není-li tedy možno dovodit existenci práv, která by žalobci příslušela, nepřichází v úvahu aktivní legitimace ani dle § 65 odst. 2 s. ř. s.