269/2004
Zahraniční obchod s vojenským materiálem a nepřezkoumatelnost
Ej 402/2003
Zahraniční obchod s vojenským materiálem
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
k § 2 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (v textu též „zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem“ nebo „zákon č. 38/1994 Sb.“)
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
I. Odůvodní-li správní orgán své rozhodnutí pouze tak, že práva a povinnosti vyplývající z posuzované dohody se týkají zahraničního obchodu s vojenským materiálem, není z toho zřejmé, pod jakou činnost definovanou v § 2 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem dohoda spadá; takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
II. Uvedení nesprávného identifikačního čísla v oznámení o zahájení správního řízení i v rozhodnutí správního orgánu I. stupně není porušením správního řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 7 A 104/2002-39)
Věc:
Akciová společnost Z. v B. proti Ministerstvu průmyslu a obchodu o uložení pokuty za porušení zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem.Ministr průmyslu a obchodu žalobou napadeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 250 000 Kč za porušení zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Deliktní jednání bylo spatřováno v tom, že žalobce uzavřel se švýcarskou společností O. dohodu o vývoji, marketingu a výrobě subkaliberní munice, aniž byl držitelem povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem.
V žalobních námitkách žalobce předně uváděl, že posuzovanou dohodu lze charakterizovat jako rámcovou dohodu o spolupráci na výrobě a vývoji zboží a o podmínkách, za kterých budou obě smluvní strany takto vyvinutý výrobek prodávat. Nejednalo se tedy o projev vůle směřující k uzavření smluv, jak předpokládá § 2 odst. 2 zákona č. 38/1994 Sb., v němž je definováno, co se považuje za obchod s vojenským materiálem. Dále žalobce vyslovil pochybnost, zda bylo předcházející správní řízení řádně zahájeno a zda bylo vůbec možno vydat v něm rozhodnutí, a to z toho důvodu, že žalobce byl označen nesprávným identifikačním číslem a toto nesprávné identifikační číslo bylo uvedeno i ve správním rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla podle § 132 s. ř. s., napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem může obchod s vojenským materiálem provádět pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky na základě povolení, které vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu po souhlasném vyjádření Ministerstva zahraničního obchodu a Ministerstva obrany, a to s přihlédnutím k obchodním zájmům České republiky. Obchodem s vojenským materiálem se podle § 2 odst. 1 a 2 citovaného zákona rozumí vývoz vojenského materiálu z České republiky, dovoz vojenského materiálu do České republiky, nakládání s vojenským materiálem v zahraničí osobami oprávněnými podle tohoto zákona, jakož i plnění závazků vůči zahraničním osobám a přijímání plnění od zahraničních osob, jejichž předmětem je vojenský materiál uvedený v § 5 odst. 3 tohoto zákona, osobami oprávněnými podle tohoto zákona. Za obchod s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona považuje také písemný projev vůle osob oprávněných podle tohoto zákona směřující k uzavření smluv, které upravují vztahy podle odstavce 1, jakož i s tím související přenos informací a reklama.
V daném případě má pro právní posouzení věci zásadní význam
interpretace
pojmu „zahraniční obchod s vojenským materiálem“ ve vztahu k dohodě uzavřené žalobcem, jehož legální definice je obsažena v § 2 odst. 1 a 2 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Žalovaný však uložení pokuty v podstatě odůvodnil jen tím, že práva a povinnosti žalobce vyplývající mu z předmětné dohody se týkají zahraničního obchodu s vojenským materiálem ve smyslu zákona č. 38/1994 Sb., z čehož není zřejmé, pod jakou činnost definovanou v § 2 citovaného zákona žalovaný podřadil jednání žalobce; v důsledku toho je napadené rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné.V dalším žalobním bodě žalobce vyslovil pochybnost, zda bylo správní řízení řádně zahájeno a zda bylo vůbec možno vydat v něm rozhodnutí, pokud byl žalobce označen nesprávným identifikačním číslem a toto nesprávné identifikační číslo bylo uvedeno i v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V tomto směru neshledal Nejvyšší správní soud nezákonnost, protože jednak správní řád neupravuje, jakým způsobem mají být účastníci správního řízení označováni, jednak ani žalobce neměl v průběhu správního řízení v tomto směru žádné pochybnosti, a v neposlední řadě tuto nesprávnost opravil správní orgán v souladu s § 47 odst. 6 správního řádu.
(ci)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.