Vydání 8/2004

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění procesních náležitostí podaného návrhu a v tomto směru zjistil, že návrh byl podán včas (§ 23 odst. 4, § 56 zákona č. 62/2003 Sb.) a že byl podán aktivně legitimovaným subjektem (§ 56 cit. zákona), neboť soudní řád správní v ustanovení § 89 odst. 3 sice právo aktivní legitimace v tomto typu řízení výslovně nezmiňuje, činí tak však v ustanovení § 56 zákon č. 62/2003 Sb., který je nutno v těchto případech v souladu s ustálenými výkladovými metodami použít přednostně.

Proto soud přistoupil k meritornímu projednání a rozhodnutí návrhu.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že Z. podala dne 6. 4. 2004 kandidátní listinu pro volby do Evropského parlamentu, obsahující seznam celkem 32 kandidátů, na jejímž 9. místě byl uveden MUDr. Jiří A., na 11. místě Arnošt J. a na 21. místě Jaroslav L.

Přípisem ze dne 13. 4. 2004 vyzvalo Ministerstvo vnitra koalici k odstranění závad na této kandidátní listině, týkajících se celkem 13 kandidátů; u shora jmenovaných kandidátů výslovně uvedlo, že u nich není přiložen doklad o státním občanství ČR. Součástí této výzvy bylo poučení o tom, že podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, se státní občanství prokazuje občanským průkazem, cestovním dokladem, osvědčením (potvrzením) o státním občanství ČR a vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství. Vidimaci občanského průkazu nebo cestovního dokladu mohou provádět pouze notáři, a to do 30. 4. 2004, přičemž je rovněž možno předložit originál občanského průkazu či cestovního dokladu přímo Ministerstvu vnitra, které pořídí jeho kopii se záznamem o ověření požadovaných skutečností. Dále ministerstvo poučilo koalici o tom, kde se vydává (příp. ověřuje) osvědčení o státním občanství ČR. Ministerstvo konečně konstatovalo, že uvedené nedostatky je nutno odstranit do 22. 4. 2004 (16:00 hod.).

zaslala přípisem ze dne 8. 4. 2004, doručeným ministerstvu dne 13. 4. 2004, notářsky ověřené doklady o státním občanství čtyř kandidátů, přičemž v případě Jaroslava L. se jednalo toliko o fotokopii jeho občanského průkazu s úředně ověřeným podpisem prokazujícím, že kopii občanského průkazu nelze vidimovat.

Dalším přípisem ze dne 14. 4. 2004 vyzvalo Ministerstvo vnitra koalici k odstranění závad na kandidátní listině, neboť shledalo, že u kandidáta Jaroslava L. neprokazuje předložený doklad státní občanství, nýbrž pouze ověření podpisu na prohlášení kandidáta, kde je připojena kopie občanského průkazu.

Nejvyšší správní soud zejména konstatuje, že mezi účastníky nejsou sporné skutkové okolnosti věci, nýbrž její právní posouzení. Jinými slovy vyjádřeno, mezi účastníky řízení panuje shoda v tom, že v případě třech jmenovaných kandidátů ke kandidátní listině skutečně nepřiložila doklad o jejich státním občanství, přičemž však namítá, že řada notářů odmítá tyto fotokopie pořizovat, a jejich neznalost zákona tak znemožňuje předložit kandidátní listinu zcela souladnou se zákonem.

K tomu je nutno především uvést, že požadavek přiložení dokladu o státním občanství kandidáta ke kandidátní listině je obsažen v ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 62/2003 Sb., přičemž ministerstvo podle ustanovení § 23 odst. 2 písm. c) stejného zákona – pokud kandidující subjekt ve stanovené lhůtě neodstraní závady – rozhodne o škrtnutí kandidáta, který nepředloží doklad o státním občanství.

V projednávané věci soud shledal, že Ministerstvo vnitra postupovalo v souladu se zákonem, jestliže koalici nejprve vyzvalo k odstranění shora uvedených závad kandidátní listiny a teprve poté, co některé z těchto závad i přes výzvu odstraněny nebyly, rozhodlo o škrtnutí jmenovaných kandidátů z kandidátní listiny. V tomto směru je nutno vycházet zejména z citovaného obsahu přípisu ministerstva ze dne 13. 4. 2004, který koalici vyčerpávajícím způsobem poučil o možnostech doložení státního občanství u příslušných kandidátů v souladu se zákonem č. 40/1993 Sb. a na který soud z důvodu stručnosti odkazuje. I pokud by tedy někteří notáři skutečně odmítali provést v rozporu se zákonem vidimaci kopií občanských průkazů, je zjevné, že jmenovaní kandidáti mohli využít další možnosti doložení existence státního občanství, o nichž byli řádně poučeni, a pokud tak neučinili, není možno tuto jejich nedůslednost a pochybení přičítat – v konečném důsledku – na vrub správního orgánu.

Soud ve svých úvahách vycházel rovněž ze skutečnosti, že volební zákonodárství upravuje jednotlivé na sebe navazující fáze volebního procesu. Realizace ústavně zaručeného volebního práva (viz zejména čl. 21 Listiny základních práv a svobod) tak představuje procesní právo , přičemž existující procesní omezení slouží toliko k omezení entropie ve společenských (resp. politických) vztazích a nemohou být zneužívána k případnému odepírání samotného tohoto ústavně zaručeného základního práva. O takový případ se však v daném případě zjevně nejedná, protože správní orgán postupoval zcela v intencích zákonné úpravy, která splňuje atributy dostupnosti, jasnosti a předvídatelnosti následků. Ministerstvo vnitra proto napadenými rozhodnutími nezasáhlo do svobodné soutěže politických sil, a to ani ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu ve věcech volebních (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 275/96, IV. ÚS 275/96, IV. ÚS 276/96, I. ÚS 277/96, II. ÚS 276/96, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, str. 243 a násl.), podle níž demokratická a právní povaha České republiky nevyhnutelně předpokládá i sociální a politickou odpovědnost jednotlivců, politických stran, společnosti i státu, a to i ve volebním procesu.

V daném případě tak Nejvyšší správní soud neshledal v postupu a v rozhodnutích Ministerstva vnitra formálně pozitivistický přístup, jestliže ministerstvo koalici vyzvalo k odstranění závad kandidátní listiny jejím doplněním o zákonem stanovenou náležitost a v tomto smyslu ji řádně poučilo. Předmětnou náležitost je přitom nutno označit za základní, protože dokládá existenci samotného pasivního volebního práva jednotlivých kandidátů (§ 6 odst. 1 zákona č. 62/2003 Sb.).