Vydání 2/2023

[4] Návrh není důvodný. Ministerstvo sice nemělo vyzývat kandidáta k tomu, aby dodatečně předložil další podpisy senátorů, ale samotným odmítnutím jeho kandidátní listiny nepochybilo.

[5] Kandidát podal svou kandidátní listinu (přesněji řečeno doručil ministerstvu návrhy dvou senátorů podávajících jeho kandidátní listinu) včas, ale nikoli bezvadně. Sám tvrdí, že při podání kandidátní listiny dne 7. 11. byl ústně upozorněn na některé vady: jednak na chybějící údaj o zmocněnci (který prý mohl doplnit dodatečně, do 24. 11.), jednak na nedostatečný počet podpisů senátorů (tam byl poučen, že podpisy musejí být kompletní do následujícího dne, tedy do 8. 11.). Kandidát dodává, že dne 18. 11. volal na ministerstvo a ptal se, zda by přece jen nemohl oslovit další senátory; dostalo se mu ale stejné odpovědi jako předtím. Až 21. 11. mu telefonoval úředník z ministerstva a omlouval se mu: prý se předtím spletli a podpisy lze sbírat i v dodatečné lhůtě, konkrétně do 24. 11. (K tomu kandidát zaslal soudu zvukový záznam.) To ale pro kandidáta bylo bohužel už pozdě.

[6] Ministerstvo se nijak nevyjádřilo k tomu, zda tento kandidátův popis odpovídá skutečnosti. Soudu to však v právním posouzení nebrání, protože všechny podstatné okolnosti registračního řízení jsou zachyceny ve spisu.

[7] Z něj plyne, že kandidátní listina skutečně trpěla třemi vadami: nebyl zde uveden zmocněnec; na prohlášení kandidáta chyběla obec trvalého pobytu; a především nebylo na kandidátní listině uvedeno jméno, příjmení a podpis nejméně deseti navrhujících senátorů. Ministerstvo proto vyzvalo kandidáta k odstranění těchto tří vad ve lhůtě do 24. 11.; mj. tak dalo najevo, že kandidát může a má do tohoto data doplnit i chybějící podpisy (resp. návrhy) senátorů. Výzva byla jednak zaslána kandidátovi (doručena mu byla dne 22. 11.), jednak vyvěšena na úřední desce ministerstva (dne 16. 11.). Za doručenou se výzva považuje dnem vyvěšení (§ 26 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky).

[8] Kandidátovi se tedy nestala žádná újma. S účinky k 16. 11. (tedy 58 dní přede dnem volby prezidenta, jak to žádá právě zmíněný § 26 odst. 1) byl písemnou výzvou informován o tom, že je třeba (jak to on sám formuluje) „“. Je bez právního významu, kdy se kandidát skutečně seznámil s obsahem výzvy (a že se tak možná stalo až dne 22. 11., kdy mu byla doručena listovní zásilka). Pro právní účinky výzvy je dále nepodstatné, co případně ministerští úředníci řekli kandidátovi osobně či telefonicky (proto soud nepokládal za potřebné provádět důkaz zvukovým záznamem, který mu kandidát zaslal). Kandidát by teoreticky mohl být zkrácen na svých právech jen tehdy, pokud by mu ministerstvo nedalo příležitost napravit to, co považovalo za odstranitelnou vadu – tedy včas by jej nevyzvalo k jejímu odstranění a pak by jeho kandidátní listinu odmítlo. To se nestalo. Ministerstvo kandidátovi ve výzvě z 16. 11. sdělilo, co má dělat, ovšem nápravy se nedočkalo. Soud nyní ponechává stranou otázkou, zda výzva tohoto obsahu vůbec měla být vydána. Vydána byla – a zůstala bez reakce. Kandidáta tedy nenavrhlo minimálně deset senátorů, a proto musela být kandidátní listina odmítnuta.

[9] Jinou otázkou ale je, zda kandidát skutečně měl být vyzván i k doplnění chybějících senátorů jako navrhovatelů. Soud je přesvědčen, že nikoli.

[10] Podle § 26 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky platí, že . V § 21 se stanoví, kdy lze kandidátní listinu podat a že tak může učinit nejméně deset senátorů, nejméně dvacet poslanců nebo občan, který připojí petici podpořenou nejméně 50 000 občany. Ustanovení § 25 odst. 1 vypočítává údaje, které musí kandidátní listina obsahovat, § 25 odst. 2 pak upravuje náležitosti prohlášení kandidáta.

[11] Z úřední činnosti je soudu známo, že ministerstvo před nadcházející volbou prezidenta republiky odmítlo kandidátní listiny i několika dalších kandidátů buď proto, že je ke kandidatuře nenavrhl dostatečný počet poslanců či senátorů, nebo proto, že návrh občana nebyl podpořen dostatečným počtem občanů na připojené petici (§ 21 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky). Kandidáti z první skupiny byli vyzýváni k tomu, aby v dodatečné lhůtě napravili vadu spočívající v nedostatečném počtu podepsaných poslanců či senátorů. Naproti tomu kandidátům z druhé skupiny ministerstvo v rozhodnutích psalo, že podpisy občanů dodatečně doplňovat nelze; k tomu je odkazovalo na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012, čj. Vol 8/2012-28, , a ze dne 7. 12. 2017, čj. Vol 85/2017-78, .

[12] V těchto usneseních se Nejvyšší správní soud zabýval rozdílem mezi náležitostmi kandidátní listiny (§ 21 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky) a náležitostmi petice s podpisy občanů, která je její přílohou (§ 21 odst. 3 tohoto zákona). Dospěl k závěru, že povinnost ministerstva vyzvat k odstranění vad se vztahuje jen na akt podání samotné listiny, ale nevztahuje se k její příloze. Takové rozlišení má význam pro to, aby vůbec mohla řádně proběhnout časově náročná kontrola petice s nejméně 50 000 podpisy. Pokud by ministerstvo mělo vyzývat k odstranění vady spočívající v nepředložení petice nebo předložení petice s nedostatečným počtem podpisů, nebylo by v krátké zákonné lhůtě vůbec možné petici zkontrolovat a vydat rozhodnutí ve věci registrace (usnesení NSS ve věci , body 21 až 23). Nejvyšší správní soud se zmínil i o tom, že „“. To dále upřesnil: vyzvat k odstranění vady by bylo třeba, pokud by navrhující poslanci, senátoři či navrhující občan nerespektovali, že mohou podat jen jednu kandidátní listinu (§ 21 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky) a podali jich více (usnesení NSS ve věci , body 21 a 24, a také usnesení NSS ze dne 13. 12. 2017, čj. Vol 84/2017-175, , č. 3716/2016 Sb. NSS, body 80 a 85).

[13] Je pravda, že při úvahách o tom, zda je možno po podání kandidátní listiny dodatečně napravovat určité vady, se usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci omezilo jen na dva argumenty. Především poukázalo na formální rozdíl mezi kandidátní listinou a její přílohou (které jsou v zákoně upraveny v samostatných odstavcích). Krom toho zdůraznilo, že stihnout kontrolu podpisů občanů, pokud by mohly být dodatečně doplňovány, je nemožné. Tato argumentace ale vědomě nebyla komplexní: reagovala jen na tehdy řešený dílčí problém a na úmysl tehdejšího kandidáta sbírat (další) podpisy občanů i po uplynutí lhůty k podání kandidátní listiny.

[14] Nyní před soudem leží otázka, zda lze dodatečně doplňovat další navrhovatele z řad senátorů (poslanců). Bylo by zjednodušující a nesprávné odpovídat na ni argumentem opaku k úvahám formulovaným v usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci . (Třeba takto: jestliže nelze dodatečně odstraňovat vady přílohy ke kandidátní listině, ale vady samotné listiny ano, platí, že vadu spočívající v nedostatečném počtu navrhujících senátorů odstraňovat lze, protože jména, příjmení a podpisy senátorů jsou vlastní součástí kandidátní listiny. A jestliže je zapovězeno dodatečně doplňovat podpisy občanů, protože při jejich velkém počtu by je nebylo možné včas zkontrolovat, nic naopak nebrání doplňování podpory zákonodárců, protože spočíst deset či dvacet jmen je věcí okamžiku.) Místo toho je třeba zaměřit se na zvláštní postavení kvalifikovaných navrhovatelů, jimiž zákonodárci jsou, a na význam senátorských či poslaneckých návrhů kandidátů na funkci prezidenta republiky.

[15] Senátoři (či poslanci) totiž nejsou jen nějakou vyšší kastou prezidentské kandidatury, jejichž postavení (byť privilegované) by bylo srovnatelné s podporovateli petice tzv. občanského kandidáta, tedy s oněmi nejméně 50 000 občany. (Ačkoli to tak někdy chápe nejen veřejnost, ale i zákonodárci a také samotní kandidáti: ostatně kandidát v této věci nadepsal připojené listiny s podpisy dvou senátorů jako „“.) Naopak senátoři či poslanci mají postavení , kteří svým podpisem pro určitého kandidáta dávají najevo své dlouhodobé politické (či obecněji hodnotové) postoje a i touto formou reprezentují své voliče (usnesení NSS ve věci , bod 92).

[16] Zvláštností senátorského či poslaneckého návrhu je jeho kolektivní povaha. Právo navrhnout prezidentského kandidáta svědčí každému jednotlivému zákonodárci; aby však zákonodárce mohl toto své právo uplatnit, musí je vykonat společně s ostatními (usnesení NSS ve věci , body 85 a 89). Tato podmínka má svůj věcný i časový aspekt. Kandidátní listina tak nejen že musí obsahovat nejméně deset (dvacet) jmen, příjmení a podpisů, ale také tam musejí být všechny. Podpisy zde nejsou projevem podpory návrhu jiné osoby, ale představují projev vůle podepsaných zákonodárců stát se sami navrhovateli. Protože návrhové právo se před shromážděním projevů vůle minimálně deseti (dvaceti) zákonodárců vůbec neaktivuje, musí být návrh v tomto ohledu bezvadný, a to již při podání kandidátní listiny. Je-li návrh podán méně než deseti senátory, znamená to, že kandidátní listina bude nevyhnutelně odmítnuta. Lhůta k uplatnění návrhového práva marně uplynula a to, co se nevykonalo dosud, už nelze dohnat.

[17] Platí, že obecně lze vady kandidátní listiny odstraňovat dodatečně, až do 50. dne přede dnem volby (§ 26 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky). Neznamená to ale, že lze takto doplnit z náležitostí vyjmenovaných v § 25 odst. 1 tohoto zákona. Výzva by měla typicky mířit na nedostatky typu formalit, které nejsou určující pro totožnost osoby – upřesňující údaje o kandidátovi (pohlaví, věk, zaměstnání, pobyt, politická příslušnost) či o navrhujícím občanovi (datum narození, pobyt). Doplňovat lze i datum, kdy bylo poprvé možné podepsat petici (u občanského kandidáta). Stejně tak je možné doplňovat veškeré údaje o zmocněnci – zde i včetně jména a příjmení, protože zmocněnec má v registračním řízení jen pomocnou procesní roli a ani bez něj není průběh řízení ohrožen. Naproti tomu už v okamžiku podání kandidátní listiny musí být zřejmá totožnost jak kandidáta, tak jeho navrhovatelů. Neoznačit některého z navrhovatelů (tedy neoznačit jmenovitě ty, kterých je k podání návrhu třeba) je stejně neodčinitelnou vadou jako neuvést jméno a příjmení kandidáta.

[18] Neprojeví-li potřebný počet senátorů či poslanců svou vůli navrhnout pro volbu prezidenta určitou osobu, musí registrační řízení skončit odmítnutím kandidátní listiny. Tento následek bude zřejmý už z kandidátní listiny samotné a žádná výzva k odstraňování vad tu není namístě. Jednotliví senátoři (poslanci), kteří mají v úmyslu navrhnout svého kandidáta, se totiž nemohou teprve dodatečně, natožpak na výzvu, postupně trousit k podpisu návrhu do podatelny ministerstva – jako to dělají prostí občané, když přicházejí podepisovat petiční archy u předvolebních stánků prezidentských kandidátů. Kandidatura, kterou svým návrhem podpořili zákonodárci v předepsaném minimálním počtu, má být promyšleným a koordinovaným aktem (i proto zákon počítá s tím, že za zákonodárce bude v registračním řízení jednat zmocněnec). Je odpovědností navrhovatelů zajistit, aby k návrhu byly připojeny podpisy všech z nich. S ohledem na význam aktu lze na navrhovatele jistě klást požadavek, aby takto nízké množství podpisů správně spočetli už před podáním návrhu. Případně by podpisy zákonodárců mohl správně spočíst sám kandidát (pokud v této věci fakticky vystupuje jako jejich zmocněnec).

[19] Situace v nyní projednávané věci a také veřejně známé okolnosti provázející jiná registrační řízení však ukazují, že některým kandidátům a zákonodárcům patrně příliš neleží na srdci nejen správné počítání do deseti či do dvaceti, ale ani vážnost aktu, jakým je kandidatura na funkci prezidenta republiky. Místo aby nominace senátorských či poslaneckých kandidátů byly podloženy důkladnou úvahou (k tomu opět usnesení NSS ve věci , bod 92), stávají se sídla zákonodárných sborů petičními stánky, u nichž se může podepsat každý právě přítomný, a to každému náhodně kolemjdoucímu.

[20] Nejvyšší správní soud se musí pozastavit nad postupem kandidáta na funkci prezidenta republiky, který se obrátil na soud v nynější věci. Kandidát měl po vyhlášení termínu prezidentské volby několik měsíců na to, aby si obstaral dostatečný počet navrhovatelů z řad zákonodárců pro svou kandidaturu. Za celou dobu však získal jen dva (druhá senátorka podepsala návrh v den, kdy byla kandidátní listina podána); navíc jejich návrh přinesl na ministerstvo až v době, kdy už jednomu z podepsaných senátorů zanikl . Nyní si před soudem stěžuje, že nedostal osm dní na to, aby sehnal zbývajících devět navrhovatelů; k tomu dodává, že telefonoval na ministerstvo ještě šest dní před koncem dodatečné lhůty a snažil se v tomto směru smlouvat. Soudu není jasné, proč kandidát – měl-li vážný úmysl kandidovat – nezískával pro tuto myšlenku potřebné navrhovatele, jak se zdá, s předstihem a systematicky. Nelze vyloučit, že kandidát vyvíjel potřebné úsilí dlouhodobě, a přesto neuspěl. Pak by ale možná bylo rozumnější realisticky zhodnotit své šance a smířit se s nezdarem. I pro společnost jako celek by bylo vhodnější, aby volba prezidenta a proces jí předcházející byly standardním soubojem veřejně aktivních osobností, které jsou voličům aspoň nějak známé, požívají podpory a důvěry svých spoluobčanů a nevyužívají možnosti kandidovat jen jako prostředku ke zviditelnění.

[21] Je samozřejmě právem každého, kdo touží kandidovat, aby se o kandidaturu ucházel i za pomoci návrhu zřetelně nedostatečného počtu zákonodárců. Nejvyšší správní soud zde však (jako už dříve v usnesení ve věci ) apeluje na senátory a poslance nadané návrhovým oprávněním. Zájemci o funkci prezidenta mohou sledovat kandidaturou i své soukromé cíle – ovšem zákonodárci, kteří jako navrhovatelé své podpisy rozdávají nikoli soukromě, nýbrž jako představitelé jedné ze státních mocí, by tak neměli činit lehkovážně (jako už zmínění občané na procházce, které někdo oslovil u petičního stánku), ale naopak uvážlivě: nejen v zájmu svých voličů, ale i ve snaze nesnižovat celkový význam volby hlavy státu.

[22] Soud neshledal podmínky pro to, aby zrušil rozhodnutí, jímž byla odmítnuta kandidátní listina Ing. Libora Hrančíka. Tento kandidát nesplnil zákonné podmínky kandidatury, i když mu ministerstvo (ani nikdo jiný) v jejich splnění nebránilo. Současně by je nemohl splnit ani dodatečně, protože odstraňování vad kandidátní listiny nemůže sloužit ke shánění návrhů zákonodárců na poslední chvíli. Proto soud návrh zamítl.