Vydání 10/2023

(…) [20] Sporu je v nyní posuzované věci o to, zda žalobce byl při podání návrhu na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) povinen složit kauci ve smyslu § 255 odst. 1 věty první ZZVZ, tj. ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele (jak tvrdí žalobce), či ve smyslu § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ, tj. ve výši 100 000 Kč, neboť žalobce podal do zadávacího řízení ryze formální nabídku (obsahující jen formálně uvedenou nabídkovou cenu), z níž při podání návrhu na zahájení správního řízení byla vypočtena v nejnižší možné zákonné výši, což je postup představující zjevné zneužití práva směřující k popření účelu , pročež uvedenou nabídkovou cenu nelze pro účely stanovení podle § 255 odst. 1 ZZVZ akceptovat (jak tvrdí žalovaný).

[21] Nesporné je přitom mezi žalobcem a žalovaným to, že žalobce podal do zadávacího řízení nabídku, čímž se stal účastníkem zadávacího řízení; jako nabídkovou cenu přitom stanovil částku 5 000 000 Kč. Nesporné je i to, že žalobce podal návrh na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) k žalovanému a zároveň na jeho bankovní účet složil kauci 50 000 Kč. Nesporné je konečně i to, že žalovaný správní řízení zastavil, neboť dle jeho názoru v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele (žalobce) nedošlo ke složení v zákonem stanovené výši, tj. ve výši 100 000 Kč, přitom složení ve výši 50 000 Kč bylo podle žalovaného v kontextu žalobcem podané nabídky výsledkem zneužití práva ze strany žalobce.

[22] Podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ je navrhovatel . Podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ .

[23] V nyní posuzované věci vyvstává otázka, zda je žalovaný pro účely výpočtu podle § 255 odst. 1 ZZVZ povinen bez dalšího („slepě“ a „vždy“) akceptovat nabídkovou cenu uvedenou navrhovatelem v jím podané nabídce, anebo zda je přípustné, aby za určitých skutkových okolností podrobil navrhovatelem podanou nabídku (nabídkovou cenu) posouzení a v návaznosti na jeho výsledek teprve dospěl k závěru o (správné) výši podle § 255 odst. 1 ZZVZ. Bude-li odpovědí na uvedenou otázku závěr, že žalovaný je k takovému posouzení za určitých skutkových okolností oprávněn, vyvstane otázka navazující, tedy zda byl žalovaný v tomto konkrétním případě (za skutkových poměrů nyní posuzované věci) oprávněn konstatovat, že žalobce byl povinen složit kauci nikoli podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ (ve výši 1 % z nabídkové ceny, tj. 50 000 Kč), nýbrž podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ (ve výši 100 000 Kč).

[24] Ačkoli v ZZVZ není pojem „nabídková cena“ konkrétně definován, nabídkovou cenou (i pro účely výpočtu ve smyslu § 255 ZZVZ) je – jednoduše řečeno – cena, za kterou se dodavatel zavázal realizovat předmět plnění veřejné zakázky (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2020, čj. 30 Af 63/2018-93). Podá-li přitom dodavatel nabídku, ve které stanoví nabídkovou cenu (je-li nabídková cena kritériem hodnocení nabídek), vyjadřuje tím jasně úmysl stát se účastníkem zadávacího řízení ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) ZZVZ a zároveň úmysl být svojí nabídkou (tj. i nabídkovou cenou) pro účely zadávacího řízení na konkrétní veřejnou zakázku vázán; dodavatel tedy podáním nabídky navrhuje, že bude veřejnou zakázku realizovat za podmínek a v rozsahu stanoveném zadávací dokumentací za cenu, kterou uvedl v nabídce (je-li nabídková cena kritériem hodnocení nabídek, tj. měl-li podle zadávací dokumentace nabídkovou cenu ve své nabídce uvést). Je-li s účastí dodavatele v zadávacím řízení spojen úmysl být vázán nabídkou, včetně nabídkové ceny, je zřejmé, že nabídka podaná ryze formálně (účelově), v sobě takovýto úmysl nenese, neboť není motivována zájmem dodavatele uspět v zadávacím řízení, nýbrž zájmem zcela odlišným (např. získání práv účastníka řízení, umělé snížení pro podání návrhu apod.).

[25] Účelem (smyslem) institutu je dle ustálené soudní praxe snaha zamezit zneužívání nástrojů ochrany (obrany) ze strany účastníků zadávacího řízení. Stanovení má zjevně účelové a bezdůvodné návrhy, jejichž cílem je pouhé blokování dalšího průběhu zadávacího řízení. Praktickým důsledkem je poté omezení množství podaných návrhů k žalovanému takovým způsobem, aby se mohl zaměřovat pouze na závažné (významné) případy porušení zadávacího řízení (srov. např. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2017, čj. 29 Af 17/2016-183, a ze dne 12. 1. 2012, čj. 62 Af 42/2010-131, č. 2846/2013 Sb. NSS). složená na účet žalovaného tedy v podstatě slouží jako „jistina“ za vážnost podaného návrhu k žalovanému, která je navrhovateli vrácena, je-li jeho návrh shledán důvodným (v opačném případě propadá). Takto vyjádřený účel a smysl může být šetřen pouze v případě, kdy podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ bude stanovena z nabídkové ceny, která je myšlena vážně, je motivována zájmem dodavatele v zadávacím řízení o veřejnou zakázku uspět, a kterou má dodavatel úmysl být za podmínek uvedených v zadávací dokumentaci vázán, tj. je připraven předmět plnění realizovat; pouze takto stanovená fakticky reflektuje hodnotu, jakou má pro navrhovatele jeho účast v zadávacím řízení.

[26] Aplikoval-li by se výklad opačný – dovozovaný žalobcem – byl by žalovaný povinen za všech okolností (bez výjimky) zcela nekriticky („slepě“) přijmout kauci vypočtenou z nabídkové ceny uvedené v nabídce, a to i za situace, kdy by ze skutkových okolností bylo zcela zjevné, že nabídka byla podána ryze formálně (účelově), pročež nelze mít pochyb o tom, že jedinou motivací navrhovatele bylo snížit kauci pro podání návrhu na zahájení správního řízení na její zákonné minimum či na částku se k němu blížící. Takovýto přístup by ovšem nepřiléhavě oslaboval význam a míru pravomocí žalovaného v oblasti kontroly a dohledu nad procesem zadávání veřejných zakázek, neboť by musel tzv. „zavírat oči“ před zjevným obcházením zákonné úpravy a jejím zneužíváním v případech, kdy z daných skutkových poměrů jasně plyne, že k takovému zneužití práva ze strany účastníků zadávacího řízení fakticky dochází. Takový výklad by byl ovšem zjevně v rozporu se smyslem a účelem dozoru ze strany žalovaného nad procesem zadávání veřejných zakázek podle ZZVZ.

[27] Žalobce v tomto směru dovozuje, že by potvrzením napadeného rozhodnutí došlo ke vzniku nežádoucího precedentu, podle něhož by byl žalovaný povinen u každého jednotlivého případu zkoumat, zda nabídky podané dodavateli byly projevem jejich vážné vůle účastnit se zadávacího řízení, či nikoli. Ačkoli lze se žalobcem v obecné rovině souhlasit stran vzniku precedentu pro budoucí rozhodovací praxi žalovaného, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce přezkum nabídky a nabídkové ceny pro účely výpočtu vnímá odtrženě od kontextu nyní posuzované věci, kdy se žalovaný žalobcově nabídce podrobněji věnoval v důsledku řady vzájemně propojených skutečností, ze kterých mu vznikly pochybnosti o skutečném účelu žalobcem podané nabídky. Krajský soud vnímá, že by obecným (bezbřehým) otevřením možnosti přezkumu nabídky a nabídkové ceny pro účely stanovení výše podle § 255 odst. 1 ZZVZ mohlo dojít k nežádoucí situaci, kdy by byl žalovaný oprávněn zkoumat účel každé podané nabídky, což by zajisté nebylo vhodné ani účelné, pročež zdůrazňuje, že jistě nemůže jít o zcela běžný (standardní) postup (nástroj) žalovaného v rámci jeho dozoru nad procesem zadávání veřejných zakázek. Oprávnění takto přistupovat k podaným nabídkám (a v nich obsaženým nabídkovým cenám) by mělo být dáno jen za specifických skutkových poměrů. Přezkum nabídky (a nabídkové ceny) v souvislosti s výší při podání návrhu na zahájení správního řízení podle § 255 odst. 1 ZZVZ lze dle krajského soudu připustit pouze tehdy, kdy ze skutkových poměrů konkrétního případu žalovanému vznikne důvodná pochybnost o pravém účelu podání nabídky (nabídkové ceny) navrhovatelem.

[28] Krajský soud tedy nesdílí pohled žalobce, že oprávnění k přezkumu nabídky (a nabídkové ceny) pro účely stanovení výše by – v případě potvrzení napadeného rozhodnutí – mělo být využitelné obecně, tj. na každý případ bez rozdílu (vždy), a v případě zrušení napadeného rozhodnutí by to znamenalo, že takové oprávnění nemá žalovaný vůbec (nikdy). Smysl a účel dozorových pravomocí žalovaného nad procesem zadávání veřejných zakázek bude totiž dobře naplněn tehdy, bude-li žalovaný k přezkumu nabídky (a nabídkové ceny) v souvislosti s výší podle § 255 odst. 1 ZZVZ oprávněn u zjevných (a nejzávažnějších) případů zneužití institutu , tj. bude-li se mu v konkrétních skutkových poměrech posuzované věci jevit jako velmi pravděpodobné (prakticky jisté), že nabídka (nabídková cena) navrhovatele byla podána ryze účelově (formálně).

[29] K postupu, jaký žalovaný v nyní posuzované věci zvolil, tedy žalovaný podle krajského soudu obecně oprávněn je. Posouzení oprávněnosti žalovaného k takovému postupu a k vyslovení závěru o potřebě stanovit kauci podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ konkrétně v nyní posuzované věci je pak otázkou samostatnou.

[30] Žalobce podal v zadávacím řízení nabídku, čímž se stal ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) ZZVZ účastníkem zadávacího řízení. Podle žalovaného byla tato nabídka neúplná v takové míře, že mu vznikly pochybnosti o vážně míněné účasti žalobce v zadávacím řízení. Dodavatelé měli dle zadávací dokumentace jako součást svých nabídek předložit minimálně krycí list nabídky, údaje o formě případné spolupráce dodavatelů v případě společné nabídky, doklad o výši jistoty, smlouvu o dílo včetně předepsaných příloh (platební formulář, seznam poddodavatelů, vymezení obchodního tajemství, tabulka pro účely hodnocení v rámci hodnotícího kritéria č. 2) a doklady ke splnění vyžadované kvalifikace (bod 6. a násl. zadávací dokumentace). Žalobce v rámci podané nabídky předložil smlouvu o dílo, výpis z obchodního rejstříku a výpis ze živnostenského rejstříku; ostatní požadované přílohy nedoložil.

[31] Z návrhu žalobce na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 4. 2. 2022 plyne, že žalobce brojil proti zadávacím podmínkám stran kritérií technické kvalifikace dodavatele (seznam stavebních prací poskytnutých dodavatelem za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení; osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným stavebním pracím – hlavní projektant, geodet; oprávnění dodavatele vydané výrobcem nebo autorizovaným prodejcem k pokládce nabízeného umělého polyuretanovaného povrchu), proti použití metody „Design & Build“ pro realizaci veřejné zakázky, proti délce lhůty pro podání nabídek a proti kritériím hodnocení nabídek. V nabídce žalobce chyběly doklady vztahující se k těmto zadávacím podmínkám, ale také (navíc) další doklady, vůči jejichž relevanci či zákonnosti žalobce v návrhu na zahájení správního řízení ničeho nenamítal, konkrétně jde o doklady k prokázání technické kvalifikace (osvědčení o odborné kvalifikaci – stavbyvedoucí; opatření dodavatele k zajištění kvality; opatření dodavatele v oblasti řízení z hlediska ochrany životního prostředí; vzorky, popisy nebo fotografie výrobků určených k dodání; doklady prokazující shodu požadovaného výrobku s požadovanou technickou normou nebo technickým dokumentem), doklad o poskytnutí jistoty a přílohy smlouvy o dílo. Za těchto skutkových východisek žalovanému pochybnosti stran žalobcovy nabídky (a nabídkové ceny) podle krajského soudu vznikly zcela oprávněně.

[32] ZZVZ je postaven na obecném principu, že má-li dodavatel o plnění veřejné zakázky vážně míněný zájem a splňuje-li podmínky stanovené zadávací dokumentací, podá ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) ZZVZ nabídku, čímž se stane účastníkem zadávacího řízení. Podá-li dodavatel nabídku neúplnou, má zadavatel možnost (nikoli však povinnost) jej ve smyslu § 46 odst. 1 ZZVZ vyzvat k jejímu doplnění, případně může daného dodavatele fakultativně podle § 48 odst. 2 ZZVZ, případně obligatorně podle § 48 odst. 8 ZZVZ ze zadávacího řízení vyloučit. Pro případ, že by dodavatel se zněním zadávacích podmínek nesouhlasil, neboť by je shledal nezákonnými, ZZVZ předjímá možnost dodavatele podat návrh na zahájení řízení o přezkumu úkonů zadavatele dle § 249 a násl. (po marném vyčerpání námitek k zadavateli). ZZVZ ovšem nikterak nestanoví povinnost dodavatele, který shledává zadávací podmínky nezákonnými, „vstoupit“ do zadávacího řízení s ryze formální (resp. mimořádně neúplnou) nabídkou. Naopak, soudní praxe konstantně dovozuje, že nesouhlasí-li dodavatel se zadávacími podmínkami, je oprávněn podat (a má podat) námitky proti zadávacím podmínkám, a neučiní-li tak, musí podat nabídku v souladu se zadávacími podmínkami (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2015, čj. 1 As 150/2014-64). Podání značně neúplné nabídky, nevyhovující zadávacím podmínkám (následně odůvodňované kupř. právě nesouhlasem se zadávacími podmínkami, eventuálně jejich nejasností), tudíž stěží může být důkazem skutečného zájmu o účast v zadávacím řízení, resp. o získání veřejné zakázky.

[33] Argumentuje-li tedy žalobce, že jeho motivací pro podání nabídky byla účast v zadávacím řízení, přičemž nedodání všech požadovaných dokladů nikterak neprokazuje, že by neměl vážný zájem se zadávacího řízení účastnit, nemůže tento argument proti závěrům žalovaného obstát za situace, kdy žalobce spolu s nabídkou předložil toliko tři dokumenty (smlouvu o dílo, výpis z obchodního rejstříku a výpis ze živnostenského rejstříku) z více než deseti požadovaných. Naopak lze za této situace plně sdílet závěr žalovaného, že jde o neúplnost nabídky vymykající se běžným poměrům, a tedy o neúplnost mimořádnou, která přinejmenším již sama o sobě (i bez posouzení ostatních skutkových okolností) vyvolává pochybnosti o vážně míněné účasti žalobce v zadávacím řízení, který si musel být vědom, že s nabídkou v takové míře neúplnou nemůže v zadávacím řízení (při toliko fakultativním oprávnění zadavatele jej k doplnění nabídky vyzvat podle § 46 odst. 1 ZZVZ) uspět. Neúplnost své nabídky ostatně žalobce v rámci správního řízení ani v řízení před krajským soudem vůbec nepopíral. Ze skutkových poměrů posuzované věci přitom nevyplývá, že by existovala objektivní skutečnost, pro kterou by byl žalobce nucen takto mimořádně neúplnou nabídku podat; možnost obrany proti domnělému nezákonnému postupu zadavatele by mu – jak již shora uvedeno – náležela i v případě, kdy by nabídku (pro nesouhlas se zadávacími podmínkami) v zadávacím řízení vůbec nepodal, pročež obava z nemožnosti takové obrany pro případ nepodání nabídky takovou objektivní skutečností být nemůže. Takovou objektivní skutečností nadto nemůže být ani obava, že by v mezidobí – bez podání nabídky – zadávací řízení proběhlo bez účasti žalobce a že by v mezidobí – bez podání nabídky, byť po podání námitek proti zadávacím podmínkám k zadavateli – byla na veřejnou zakázku (s jiným dodavatelem) uzavřena smlouva [tomu brání § 246 odst. 1 písm. b) ZZVZ a v případě nesouhlasu s rozhodnutím zadavatele o námitkách pak dále § 246 odst. 1 písm. c) a d) ZZVZ]. Takovou objektivní skutečností pak nemůže být ani obava žalobce, že by mu bez podání nabídky nesvědčila práva účastníka zadávacího řízení (žalobce při jednání soudu zmiňoval právo nahlédnout do zprávy o hodnocení nabídek), protože žalobce mohl být pro podání nekompletní nabídky kdykoli ze zadávacího řízení vyloučen [§ 48 odst. 1 a 2 písm. b) ZZVZ]. Ačkoli lze s žalobcem v obecné rovině souhlasit, že neúplnost nabídky sama o sobě nepostačí pro vyslovení závěru o její účelovosti (formálnosti), jde o skutečnost, která je významná v kontextu dalších skutkových okolností.

[34] Žalovaný opírá svůj závěr o účelovosti podané nabídky také o nabídkovou cenu, která byla součástí žalobcovy nabídky. Zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 39 050 000 Kč a do zadávacích podmínek ji také uvedl (bod 4. zadávací dokumentace). Žalobce v návrhu smlouvy o dílo, jež byla součástí jeho nabídky, uvedl, že smluvní cena byla stanovena na základě jím podané nabídky a představuje částku 5 000 000 Kč. U zbylých dvou nabídek dodavatelů, kteří se zadávacího řízení také účastnili, činila nabídková cena 33 223 620 Kč a 37 950 000 Kč. Žalovaný v rámci prvostupňového rozhodnutí poukázal dále na čtyři veřejné zakázky s obdobným předmětem plnění jako v nyní posuzované věci (rekonstrukce stadionu), u nichž byly na jejich realizaci uzavřeny smlouvy o dílo s konečnou cenou ve výši 47 200 000 Kč (zde jde o předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, neboť zadávací řízení bylo z důvodu časových průtahů zrušeno), 32 708 384 Kč, 29 957 855 Kč a 16 319 093,66 Kč. Tyto skutečnosti i podle krajského soudu závěr žalovaného o účelovosti podané nabídky podepírají.

[35] Tvrdí-li žalobce, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky (39 050 000 Kč) nemůže odpovídat jejímu skutečnému rozsahu, neboť ten bude s ohledem na zadavatelem stanovenou metodu „Design & Build“ (vybraný dodavatel sám zpracuje projektovou dokumentaci, zajistí stavební povolení a následně realizuje stavební práce; viz bod 3.1.2. zadávací dokumentace) znám až na základě vypracované a schválené projektové dokumentace, nadto podle žalobce není patrné, na základě jakých parametrů žalovaný zvolil veřejné zakázky s obdobným předmětem plnění, pročež je nelze ve vztahu k nyní projednávané veřejné zakázce považovat za , pak s ním krajský soud nesouhlasí. Předně správním spisem prochází dokument „Vyjádření k prohlášení Ing. arch. Lubomíra Korčáka, Ing. Pavla Krále ve věci projektové dokumentace veřejné zakázky ‚Reko AS Karlovy Vary 2021‘ včetně posouzení nabízené ceny společnosti VYSSPA Sports Technology s.r.o.“ Ing. Karla Srněnského, který byl doložen přílohou vyjádření zadavatele k návrhu na zahájení řízení o přezkumu úkonů zadavatele ze dne 17. 2. 2022. Ing. Karel Srněnský, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, se v rámci tohoto dokumentu v podrobnostech vyjadřuje k předpokládané hodnotě veřejné zakázky a výši nabídkové ceny předložené žalobcem, přičemž dochází k závěru, že „“. Zadavatel přitom ve svém vyjádření uvedl, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovil na základě výpočtu poskytnutého Ing. Karlem Srněnským, který k ní dospěl po uvážení s ohledem na ceny materiálů, služeb a stavebních prací na trhu, náklady na zpracování projektové dokumentace apod. Především však krajský soud zdůrazňuje, že zpochybňuje-li žalobce konstantně (ve správním řízení i nyní v řízení před krajským soudem) správnost předpokládané hodnoty veřejné zakázky, pak jednotlivé prvky, na jejichž základě byla vypočtena (např. ceny materiálů, náklady na zpracování projektové dokumentace apod.) jsou zadavatelem dostatečně konkretizovány, stejně tak proces jejich zohlednění, který se promítl ve výpočtu provedeném Ing. Karlem Srněnským. Žalobce přitom žádnými odlišnými konkrétními údaji (skutečnostmi), které by vzbuzovaly pochybnosti o správnosti výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky (jež by nadto měly oporu ve správním spisu), vůbec neargumentuje.

[36] Pakliže tedy byla předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovena na 39 050 000 Kč, což odpovídá skutkovým podkladům procházejícím správním spisem, a jí také řádově odpovídaly nabídky zbylých dvou dodavatelů, pak žalobcova nabídka (nabídková cena) se těmto údajům vskutku vymyká, a to zcela podstatně (řádově). Přistoupil-li žalovaný za této situace k rámcovému ověření ceny realizace veřejných zakázek s obdobným předmětem plnění, pak výsledek tohoto ověření jeho pochybnosti dále podepřel. Vycházel-li žalovaný z hodnot 47 200 000 Kč, 32 708 384 Kč, 29 957 855 Kč a 16 319 093,66 Kč, což v podrobnostech okomentoval v prvostupňovém rozhodnutí, přičemž především z tohoto rozhodnutí lze bezpečně seznat, v čem žalovaný shledával u jím vybraných veřejných zakázek podobnost s nyní poptávaným plněním (šlo o výstavby či rekonstrukce sportovních areálů, atletických drah, fotbalových hřišť apod.), pak pochybnosti v tom směru, že tyto veřejné zakázky vůbec neodpovídají (ani přibližně) předmětu nyní poptávaného plnění, z ničeho neplynou; žalobce, hodlal-li srovnatelnost zpochybnit, přitom nenavrhl žádné dokazování ani v průběhu správního řízení, ani v průběhu řízení před krajským soudem. Ze skutkových okolností nyní posuzované věci nadto nevyplývá žádná objektivní skutečnost, pro kterou by žalobce mohl důvodně předpokládat, že reálná (konečná) cena veřejné zakázky bude téměř osminásobně nižší, než jakou stanovil zadavatel předpokládanou hodnotu.

[37] Pochybnosti ve vztahu k nabídkové ceně žalobce ve výši 5 000 000 Kč podle žalovaného vzbuzuje také skutečnost, že kromě toho, že byla stanovena nepřiměřeně nízko, přesně odpovídá zákonem minimálně stanovené výši pro podání návrhu na zahájení správního řízení podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ (1 % z nabídkové ceny navrhovatele), tj. částce ve výši 50 000 Kč, kterou žalobce při podání návrhu složil na účet žalovaného. Nepodal-li by žalobce do zadávacího řízení nabídku žádnou, byl by povinen složit na účet žalovaného kauci ve výši 100 000 Kč podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ. I v tomto ohledu krajský soud souhlasí se žalovaným. Argumentuje-li naproti tomu žalobce, že jej k podání nabídky motivoval zájem stát se účastníkem zadávacího řízení, pročež nabídku do zadávacího řízení podal, pak jde o tvrzení nepřípadné (již shora bylo dovozeno, že by v případě podání námitek proti zadávacím podmínkám bez podání nabídky nemohlo dojít k tomu, že by v mezidobí bylo zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy s jiným dodavatelem, přitom byly-li by námitky důvodné, popř. byl-li by následně důvodný návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, pak by se to – coby důsledek nápravného opatření – projevilo přinejmenším ve změně zadávacích podmínek, za nichž by nabídky teprve byly podávány) a nedůvěryhodné (podal-li žalobce do zadávacího řízení nabídku mimořádně neúplnou, což ani nezpochybňuje, stěží lze předpokládat, že důvodně očekával, že se stane vybraným dodavatelem). Tvrzení žalobce, že nemá potřebu institut jakkoli obcházet, neboť je se svými návrhy v řízení před žalovaným údajně vždy úspěšný, pročež je mu vracena, pak ničeho nevypovídá o nyní posuzované věci. Ani v těchto směrech tedy argumentace žalobce nezpochybňuje závěry žalovaného.

[38] Argumentace žalovaného stran tvrzeného „modu operandi“ žalobce, ze kterého má dle žalovaného plynout, že se žalobce obcházení institutu ve smyslu § 255 odst. 1 ZZVZ dopouští systematicky (opakovaně), je pak podle krajského soudu nepodstatná, neboť nikterak nevypovídá o skutkových poměrech nyní posuzované věci. Obecně však lze odmítnout pohled ve smyslu „dopustil-li se žalobce uvedeného chování v jiných případech, jistě se jej dopouští i nyní“. Na straně druhé je však podle krajského soudu stejně nepodstatná argumentace žalobce, že se v žádném ze žalovaným prezentovaných případů zneužití institutu nedopustil, neboť ani tato skutečnost nikterak nevypovídá o skutkových poměrech nyní posuzované věci. K této části polemiky mezi žalobcem a žalovaným, jež přesahuje okolnosti nyní posuzované věci, tedy krajský soud nepřihlížel (a ani k návrhu žalobce při jednání nedokazoval).

[39] Tvrdí-li dále žalobce, že – aby se mohl dopustit zneužití institutu – musel by už v době podání nabídky předpokládat, že jeho námitky budou zadavatelem odmítnuty, pročež bude nucen podat návrh na zahájení správního řízení k žalovanému, pak jde o úvahu, jež snad má toliko mást. Každé odmítnutí námitek totiž opravňuje jejich podatele (dodavatele) k uplatnění navazujících prostředků obrany dodavatele, tu tedy především návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a námitky jsou – s předpokladem uplatnění navazujících prostředků obrany – vždy nutně podávány s rizikem, že budou odmítnuty.

[40] Žalobce se na podporu svého názoru především dovolává závěrů správního řízení vedeného před žalovaným pod sp. zn. ÚOHS-S0218/2021/VZ, jehož účastníky byli žalobce a osoba zúčastněná na řízení, v němž žalobce podal nabídkovou cenu v totožné výši jako v nyní posuzované věci (tj. 5 000 000 Kč). Z dokazování při jednání krajského soudu vyplynulo, že v rámci uvedeného správního řízení byla mj. řešena otázka výpočtu při odstoupení navrhovatele (žalobce) ze zadávacího řízení před podáním návrhu na zahájení správního řízení, přičemž žalovaný dospěl k závěru, že se vypočítá z nabídkové ceny navrhovatele (žalobce). Z dokazování však též vyplynulo, že rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2021, čj. ÚOHS-33043/2021/500/AIv, bylo z procesních důvodů (zrušení zadávacího řízení zadavatelem) zrušeno rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 3. 12. 2021, čj. ÚOHS-39849/2021/161/ČBř, a správní řízení vedené pod. sp. zn. ÚOHS-S0218/2021/VZ bylo zastaveno. Žalobce se tedy dovolává závěrů obsažených toliko v posléze zrušeném prvostupňovém rozhodnutí žalovaného. Z takového rozhodnutí žalobci žádné legitimní očekávání stran budoucí rozhodovací praxe žalovaného nemohlo vzniknout.

[41] Pokud jde o žalobcův odkaz na rozsudek Krajského soudu v Brně čj. 62 Af 42/2010-131, a na rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2019, čj. S0295/2019/VZ-21197/2019/531/MKi, pak tato rozhodnutí byla založena na zcela odlišných skutkových poměrech. Jak je krajskému soudu známo z jeho úřední činnosti (ve vztahu k rozsudku čj. 62 Af 42/2010-131) a jak vyplynulo z dokazování při jednání soudu (ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2019), v tamních věcech především, odlišně od věci nyní posuzované, žalovanému nevznikly pochybnosti o skutečném záměru žalobcem podané nabídky, resp. nabídkové ceny. I těchto rozhodnutí se tudíž žalobce dovolává nedůvodně.

[42] S ohledem na shora uvedené krajský soud souhlasí se žalovaným, že se žalobce podáním ryze formální (účelové) nabídky v zadávacím řízení dopustil jednání, které je zjevně v rozporu se smyslem a účelem institutu podle § 255 ZZVZ. V tomto směru lze odkázat na soudy konstantně dovozovanou zásadu zákazu zneužití práva (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2019, čj. 6 Afs 376/2018-46); přestože není zákaz zneužití práva výslovně upraven v tuzemských právních předpisech, jde o právní princip, který plní funkci „záchranné brzdy“ pro případ, že by právní pravidla při svém doslovném uplatnění vedla k rozporu s materiální spravedlností, neboť by byla využita v rozporu se smyslem a účelem dané právní úpravy. Zákaz zneužití práva tedy představuje materiální korektiv formálního pojetí práva, který do právního řádu vnáší hledisko spravedlnosti (srov. také rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, čj. 8 Afs 87/2016-60). Podal-li žalobce do zadávacího řízení ryze formální (účelovou) nabídku, ačkoli si musel být vědom, že s ní – především pro její neúplnost – nemůže v zadávacím řízení uspět, pročež lze mít za to, že jejím jediným účelem bylo získat žalobci výhodu spočívající v možnosti složit při podání návrhu na zahájení správního řízení kauci v její zákonem nejnižší přípustné výši, dopustil se (ve vztahu k § 255 odst. 1 ZZVZ) zneužití práva, resp. obcházení zákonné úpravy, což nemůže podléhat právní ochraně, pročež žalobcem uvedenou nabídkovou cenu nelze akceptovat jako pro účely stanovení podle § 255 odst. 1 ZZVZ.

[43] Lze tedy shrnout, že pojem „nabídková cena“ uvedený v § 255 odst. 1 ZZVZ je třeba vykládat nikoli ve smyslu jakékoli nabídkové ceny, kterou navrhovatel stanovil (resp. jež byla obsažena v jakékoli jím v minulosti podané nabídce), nýbrž ve smyslu nabídkové ceny, která je myšlena vážně, motivována zájmem dodavatele v zadávacím řízení o veřejnou zakázku uspět a zároveň reflektuje úmysl dodavatele být jejím zněním za podmínek uvedených v zadávací dokumentaci vázán, tj. je připraven předmět plnění realizovat. Z jednotlivých skutkových souvislostí nyní posuzované věci však žádný takovýto úmysl žalobce neplyne, pročež procentní sazbu výše podle § 255 odst. 1 věty první ZZVZ nebylo možné aplikovat.

[44] Žalovaný tudíž podle krajského soudu rozhodl zákonně a věcně správně, zastavil-li správní řízení podle § 257 písm. c) ZZVZ, neboť nedošlo k připsaní správné výše podle § 255 odst. 1 věty druhé ZZVZ.