Vydání 1/2003

Číslo: 1/2003 · Ročník: I

41/2003

Vady stavebního řízení

Vady stavebního řízení
k § 59 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 43/1994 Sb. a zákona č. 83/2002
Zákonnost stavebního řízení (§ 59 a násl. stavebního zákona) jako celku není zpochybněna tím, že správní orgán o ústním jednání sepsal zápis a nikoliv protokol podle § 22 spr. ř. a že do tohoto zápisu nesprávně pojal informace o úkonech provedených až po datu konání ústního jednání, jestliže uvedené vady řízení byly v dalším průběhu správního řízení řádným procesním postupem napraveny.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2003, čj. 5 A 17/2002-33)
Věc:
Ludmila D. v T. proti Ministerstvu dopravy a spojů o vydání stavebního povolení.
Drážní úřad vydal dne 25. 7. 2001 stavební povolení pro stavbu ze souboru staveb týkající se modernizace úseku tratě Studénka - Ostrava. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný 30. 11. 2001 tak, že je zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
V následně podané žalobě žalobkyně poukazuje na porušení jak stavebního zákona, tak správního řádu. Samotné správní řízení nebylo zahájeno zákonným způsobem. Ač mělo být oznámeno veřejnou vyhláškou dne 12. 3. 2001, žalobkyně vyhlášku na úřední desce obce J. nenalezla. O správním řízení se dozvěděla zcela náhodně, a neměla tak dostatek času na přípravu a prostudování spisu před ústním jednáním, jež se konalo dne 19. 4. 2001. Při tomto jednání pak žalobkyně vznesla námitky týkající se otázky hlučnosti, vibrací a otřesů nad rámec stanovených norem. V této souvislosti však nebyla seznámena s žádnou projektovou studií, která by tyto otázky řešila. Zápis o jednání byl vypracován až později, nikoli při samotném ústním jednání. Navíc na základě námitek žalobkyně se v zápise objevila informace o rozhodnutí ze dne 10. 5. 2001. Z toho dovodila, že zápis zahrnuje skutečnosti později zjištěné, ke kterým se nemohla vyjádřit, a jde tedy o porušení § 33 spr. ř. Žalobkyně dále mj. namítla, že v předmětném správním řízení byla porušována její další procesní práva, a to např. v doručování rozhodnutí a písemností.
Žalovaný ve svém vyjádření vyvrací žalobní námitky, zejména uvádí, že oznámení zahájení stavebního řízení veřejnou vyhláškou ze dne 12. 3. 2001 s nařízením ústního jednání spojeného s místním šetřením na den 19. 4. 2001 bylo na úřední desce obce J. vyvěšeno dne 15. 3. 2001 a sejmuto dne 3. 4. 2001, což je řádně doloženo. Dále žalovaný připouští, že z ústního jednání dne 19. 4. 2001 správní orgán I. stupně pořídil chybně namísto protokolu zápis, do kterého navíc nesprávně vložil i některé informace datované později. Toto pochybení prý však není takového charakteru, aby zakládalo důvod pro změnu nebo zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to především proto, že žádnému účastníkovi řízení tímto postupem nebyla způsobena újma. Žalobkyně na základě svých připomínek pak byla pozvána na jednání za účelem dosažení dohody účastníků stavebního řízení (§ 137 odst. 1 stavebního zákona), kde byly námitky projednány, a o jednání byl pořízen řádný protokol dle § 22 spr. ř.
Žalovaný nesouhlasí s námitkou o nedoručeném oznámení stavebního řízení ze dne 21. 1. 2001, jelikož správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 10. 5. 2001 rozdělil projednávanou stavbu na čtyři soubory staveb; stavební řízení, týkající se prvního souboru staveb (úsek stavby, který žalobkyně napadá) přerušil, což bylo oznámeno veřejnou vyhláškou a rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 17. 5. 2001.
Ze správního spisu vyplynulo, že žalobní námitky v podstatě opakují námitky obsažené v odvolání žalobkyně ze dne 7. 8. 2001 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přičemž žalovaný se těmito námitkami velmi podrobně a přesvědčivě zabýval a vypořádal se s nimi již v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Z odůvodnění:
Žalobkyně tvrdí, že předmětné správní řízení nebylo zahájeno zákonným způsobem, jelikož mělo být oznámeno veřejnou vyhláškou. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle ustanovení § 61 odst. 1, 4 stavebního zákona stavební úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením. U liniových staveb nebo v odůvodněných případech též u staveb zvlášť rozsáhlých, s velkým počtem účastníků řízení, vyrozumí stavební úřad účastníky veřejnou vyhláškou, a to nejméně patnáct dní před konáním příslušného jednání.
V souzené věci je však ze správního spisu zřejmé, že oznámení zahájení stavebního řízení veřejnou vyhláškou ze dne 12. 3. 2001 bylo provedeno vyvěšením této vyhlášky - mimo jiné - na úřední desce obce J. (v místě bydliště žalobkyně), a to ve dnech od 15. 3. 2001 do 3. 4. 2001. Součástí této vyhlášky byla rovněž informace o konání ústního jednání spojeného s místním šetřením dne 19. 4. 2001 na blíže specifikovaném místě s náležitým poučením účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že tato námitka žalobkyně není důvodná, neboť správní řízení bylo zahájeno v souladu s citovanou zákonnou úpravou při respektování předepsané lhůty a formy, na čemž nemůže nic změnit ani subjektivní tvrzení žalobkyně o nedostatku času na přípravu a prostudování spisu před ústním jednáním a o nenalezení vyhlášky na úřední desce. Navíc z přípisu žalobkyně ze dne 10. 4. 2001 vyplývá, že žalobkyně se o zahájení stavebního řízení dozvěděla již dne 5. 4. 2001, tedy s dostatečným předstihem před konáním ústního jednání, jež se uskutečnilo dne 19. 4. 2001. Při jednání na Obecním úřadu J. dne 2. 5. 2001, tj. poté, co žalobkyni ze strany obce J. byly zodpovězeny dotazy a námitky týkající se způsobu vyvěšení předmětné vyhlášky, žalobkyně výslovně od námitky týkající se doby vyvěšení veřejné vyhlášky upustila.
Žalobkyně dále namítá porušení ustanovení § 33 spr. ř., podle něhož má účastník řízení právo navrhovat důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním ohledání. Správní orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.
K tomu Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně skutečně v rámci správního řízení dne 19. 4. 2001 vznesla námitky týkající se hlučnosti a vibrací spojených s plánovanou stavbou. Přestože správní orgán I. stupně do zápisu z jednání ze dne 19. 4. 2001 nesprávně pojal informace o úkonech provedených až po uvedeném datu (jak mu to ostatně již vytkl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí), je nutno vycházet z toho, že tyto námitky byly i předmětem jednání uskutečněného dne 2. 5. 2001 na Obecním úřadě J., kterého se zúčastnila žalobkyně i stavebník a v jehož rámci byly její námitky projednány a zaprotokolovány v souladu s § 22 spr. ř. Rovněž tato žalobní námitka je tedy nedůvodná, neboť správní orgán I. stupně respektoval zákonem stanovený procesní postup (§ 22, 33 spr. ř.) - byť se shora uvedenou výhradou ohledně záznamu z jednání ze dne 19. 4. 2001, která však zjevně nemůže zpochybnit zákonnost stavebního řízení jako celku.
Žalobkyně brojí rovněž proti tomu, že jí nebylo doručeno oznámení zahájení stavebního řízení ze dne 21. 1. 2001 a nebyla zveřejněna změna žádosti stavebníka ze dne 3. 5. 2001. Také v tomto směru Nejvyšší správní soud konstatuje, že se s touto námitkou již dostatečně vypořádal žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že správní orgán I. stupně v návaznosti na průběh stavebního řízení přerušil stavební řízení o první stavbě souboru staveb, zahrnující úsek situovaný převážně v k. ú. S. a J. Jak vyplývá z předmětného rozhodnutí ze dne 10. 5. 2001, správní orgán tak učinil na základě žádosti stavebníka ze dne 3. 5. 2001 právě z důvodu uplatněných námitek žalobkyně a rozhodnutí v řízení o občanskoprávní námitce, které žalobkyně zahájila ve smyslu ustanovení § 137 odst. 2 spr. ř. Citované rozhodnutí ze dne 10. 5. 2001, oznámené formou veřejné vyhlášky na úřední desce obce J. ve dnech 17. 5. 2001 až 8. 6. 2001 a doručené žalobkyni dne 17. 5. 2001, se navíc již z povahy věci nikterak nedotklo práv účastníků řízení, jak správně konstatoval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť jeho vydání bylo motivováno zahájením stavby v bezrozporově projednaných částech a stavební řízení o první stavbě souboru staveb bylo dokončeno teprve po vyřešení námitek žalobkyně.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho rozhodnutí odpovídá zákonu. Žalobkyně ve skutečnosti pouze nesouhlasí s výsledkem správního řízení. Proto Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.), přičemž tak učinil se souhlasem účastníků řízení bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
(ček)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.