Vydání 3/2004

Jelikož ze správního spisu nevyplynuly všechny skutečnosti, které žalovaný a okresní úřad ve svých rozhodnutích uvedly, musel Nejvyšší správní soud vycházet pouze ze skutečností uvedených současně i v podáních žalobce, resp. žalobcem v nich nezpochybňovaných. K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že Vrchní soud v Praze vyzval usnesením žalovaného (výzva mu byla doručena dne 25. 4. 2001), aby ve lhůtě do dvou měsíců od dne doručení předložil úplný originál správního spisu týkajícího se věci, včetně spisu správního orgánu I. stupně, a dokladů o doručení zásilek zasílaných poštou. Žalovaný na tuto výzvu ve stanovené lhůtě odpověděl přípisem, ve kterém uvedl, že zasílá úplný originál správního spisu věci se týkajícího a tento spis k přípisu přiložil. Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí, jakož i řízení předcházejícího jeho vydání, Nejvyšší správní soud zjistil, že se nejedná o úplný originál správního spisu, neboť podstatné údaje týkající se věci, na které se správní orgány v rozhodnutích odvolávají (např. rozhodnutí ze dne 15. 10. 1999, kterým se povolovala těžba dřeva; protokol pořízený při ohledání, které proběhlo dne 14. 6. 2000; předvolání žalobce k ohledání atd.), ve správním spisu chybí. Ačkoliv z rozhodnutí žalovaného, jakož i okresního úřadu, vyplývá, že došlo k porušení citovaných ustanovení lesního zákona, absence dokladů, resp. důkazů, ze kterých by toto porušení zákona nezpochybnitelně vyplývalo, nedovoluje Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout v této části ve prospěch žalovaného. Proto i na základě zásady rozhodl Nejvyšší správní soud o zrušení napadeného rozhodnutí.

Ostatně důvodem pro zrušující rozhodnutí je i porušení lesního zákona. Ustanovení § 54 odst. 2 písm. c) lesního zákona, podle kterého byla žalobci uložena pokuta, totiž stanoví, že orgán státní správy lesů uloží pokutu až do výše 100 000 Kč tomu, kdo provádí činnosti v lese zakázané. Ustanovení § 56 odst. 2 lesního zákona pak stanoví, že při stanovení výše pokuty se přihlédne k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Rozhodnutí Okresního úřadu, referátu životního prostředí, v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 6. 2000 (orgán státní správy lesů) však obsahuje pouze tvrzení, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 90 000 Kč za porušení ustanovení § 33 odst. 4 lesního zákona. Z rozhodnutí (jeho odůvodnění) není patrno, ke kterým skutečnostem okresní úřad při stanovení pokuty přihlédl. Přezkumem této skutečnosti se žalovaný nezabýval - pouze konstatoval, že došlo k porušení ustanovení § 33 odst. 4 a § 31 odst. 4 lesního zákona a potvrdil i výši pokuty. Výše pokuty za porušení lesního zákona vychází nepochybně ze správního uvážení. K takto zákonem určeným kritériím (viz výše), sloužícím pro určení výše pokuty, je však správní orgán povinen přihlédnout a ve svém rozhodnutí vymezit, které kritérium (či která kritéria) sloužilo pro stanovení výše pokuty, a bylo tedy oporou správního orgánu při stanovení pokuty právě v takové výši. Nepřihlédne-li správní orgán k zákonem stanoveným kritériím a stanoví výši pokuty, aniž by porovnal tato kritéria s konkrétním případem, dochází k porušení citovaného ustanovení lesního zákona a následně i ke zneužití správního uvážení. Z odůvodnění rozhodnutí, kterým se ukládá pokuta za porušení ustanovení § 54 odst. 2 písm. c) lesního zákona, proto musí být zřejmé, které okolnosti (v tomto případě závažnost, způsob, doba trvání či následky protiprávního jednání) vedly k uložení pokuty v takovéto výši.

Z důvodu neúplnosti správního spisu a z toho vznikajících pochybností, zda byl spolehlivě zjištěn skutečný stav věci, se Nejvyšší správní soud nevyjadřoval ke skutečnosti, zda k porušení lesního zákona žalobcem fakticky došlo, a přesouvá dokazování v této věci zpět na správní orgány.