Vydání 12/2004

Číslo: 12/2004 · Ročník: II

404/2004

Vada správního řízení s vlivem na zákonnost

Ej 470/2004
Řízení před soudem: vada správního řízení s vlivem na zákonnost
k § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního
Za vadu řízení před správním orgánem spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, jež mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a tedy za důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., je třeba považovat určení dne vzniku invalidity u stěžovatele trpícího hebefrenní schizofrenií dnem, kdy byla tato nemoc u stěžovatele diagnostikována, ačkoliv vzhledem k plíživému charakteru tohoto onemocnění není možné vyloučit, že stěžovatelův nepříznivý zdravotní stav vznikl již před datem diagnostikování choroby lékařským vyšetřením; to platí tím spíše za situace, kdy stěžovatel udával zdravotní obtíže odpovídající uvedenému onemocnění již několik let před jeho diagnostikováním.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2004, čj. 3 Ads 6/2004-47)
Věc:
Lubomír V. v Z. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2002 zamítla Česká správa sociálního zabezpečení žalobcovu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 40 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že nárok na plný invalidní důchod žalobci nevznikl, protože nebyl pojištěn po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod ve smyslu uvedeného ustanovení, která činí u pojištěnce ve věku do 28 let čtyři roky a zjišťuje se z posledních deseti roků počítaných zpět od vzniku plné invalidity. Podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve Znojmě (dále jen "OSSZ") se žalobce sice stal plně invalidním podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., a to od 15. 10. 2001, avšak v rozhodném období (v případě žalobce počítaném od 15. 10. 1991 do 14. 10. 2001) získal pouze dva roky a 131 dní pojištění, a proto musela být jeho žádost zamítnuta.
Ve včas podaném opravném prostředku (po 1. 1. 2003 posuzovaném jako žaloba) proti tomuto rozhodnutí vyjádřil žalobce nesouhlas se zamítnutím žádosti o plný invalidní důchod a poukázal na svůj nepříznivý zdravotní stav; Krajský soud v Brně však jeho žalobu zamítl rozsudkem ze dne 1. 12. 2003. Dospěl k závěru, že žalobce vzdor tomu, že byl uznán plně invalidním (neboť míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něj činila podle posudku lékaře OSSZ ve Znojmě a posudkové komise MPSV v Brně 70 %), nesplnil podmínku potřebné doby pojištění před vznikem plné invalidity (před datem 15. 10. 2001) a nesplnil ji ani následně po přičtení doby pojištění získané po vzniku invalidity.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále "stěžovatel") kasační stížnost, v níž krajskému soudu vytýká, že nevzal dostatečně v úvahu skutečnosti, jež mohly mít vliv na rozhodnutí, a to již ve fázi správního řízení. Stěžovatel především namítá, že trpí hebefrenní schizofrenií s plíživým vývojem nemoci; není tedy podle jeho názoru možné jednoznačně určit vznik choroby k určitému datu, a to i přesto, že žalobce začal chodit k lékaři až na podzim roku 2001. Žalobce poukazuje na to, že jeho problémy v zaměstnání v minulosti byly zřejmě vyvolány jeho chorobou; nemohl soustavně pracovat, takže nemá z toho důvodu k datu určenému posudkovým lékařem i komisí jako datum vzniku invalidity potřebnou dobu pojištění. Podle subjektivních pocitů udává žalobce jako dobu vzniku invalidity rok 1996. Z uvedeného důvodu žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby byla znovu posouzena doba vzniku invalidity.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou; napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; poukázal přitom na to, že správní orgán nezjistil zcela skutečný stav věci, neboť se spokojil s určením invalidity stěžovatele na dobu diagnostikování jeho nemoci a nevzal v úvahu, že nemoc s ohledem na svůj plíživý charakter trvala zřejmě několik let před diagnostikováním. Krajský soud pak rozhodnutí žalované nezrušil, ani dokazováním uvedenou vadu neodstranil.
Kasační stížnost je důvodná.
Krajský soud rozhodl o věci především na základě listinných důkazů, tj. obsahu posudku lékaře OSSZ ve Znojmě, podle něhož je stěžovatel plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, podmíněný hebefrenní schizofrenií s dlouhodobým plíživým rozvojem, poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o více než 66 % (uznáno celkem 70 %). Závěr tohoto posudku odpovídá závěru posudku posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 20. 8. 2003, jímž byl stěžovatel rovněž uznán plně invalidním s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 70 %. Datum vzniku plné invalidity bylo stanoveno pouze s ohledem na diagnostikování choroby při hospitalizaci stěžovatele na den 15. 10. 2001. Přestože posudková komise sama uvádí, že se v případě stěžovatele jedná o dlouholetý plíživý rozvoj nemoci od doby adolescence, krajský soud si od posudkové komise nevyžádal doplnění posudku ohledně plíživého charakteru onemocnění stěžovatele v souvislosti se vznikem invalidity.
Nejvyšší správní soud má za to, že vzhledem k plíživému charakteru stěžovatelova onemocnění nelze vyloučit, že jeho nepříznivý zdravotní stav vznikl již před uvedenou dobou psychologického vyšetření, neboť stěžovatelem udávané zdravotní obtíže v předchozích letech korespondují s jeho námitkami, že z důvodu nemoci nemohl najít vhodné zaměstnání, resp. je soustavně vykonávat. Uvedené pochybnosti ohledně doby vzniku stěžovatelova nepříznivého zdravotního stavu je třeba spolehlivě odstranit tím, že si krajský soud vyžádá doplnění posudku posudkové komise ohledně data vzniku invalidity zejména s ohledem na to, že datum diagnostikování nemoci, resp. hospitalizace související se zdravotními obtížemi touto nemocí vyvolanými, je skutečností nahodilou. Teprve po doplnění dokazování získá krajský soud potřebný skutkový základ pro posouzení podmínky potřebné doby stěžovatelova pojištění pro nárok na plný (či částečný) invalidní důchod.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně podle ustanovení § 110 odst. 1 části první věty před středníkem s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
(ouč)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.