593/2005
Vada řízení před správním orgánem jako důvod kasační stížnosti
Ej 124/2004
Vada řízení před správním orgánem jako důvod kasační stížnosti
k § 51 odst. 1 a § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního
Za vadu řízení před správním orgánem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nelze považovat skutečnost, že pracovník azylového zařízení stěžovatelce v průběhu řízení před soudem – podle stěžovatelčina mínění – nepřesně interpretoval obsah výzvy krajského soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, čj. 3 Azs 40/2003-43)
Věc:
Olha D. a nezletilý Pavel D. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobců.Ministerstvo vnitra dne 5. 6. 2002 rozhodlo, že se žalobkyni – jednající jménem svým i jménem svého nezletilého syna – neuděluje azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. (dále jen „zákon o azylu“), s odůvodněním, že žalobkyní uváděné ekonomické problémy a problémy se soukromými osobami (věřiteli) nejsou zákonnými důvody pro udělení azylu v České republice, a současně nebyl shledán ani důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu; zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 18. 9. 2003 žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti především namítala nesprávný postup správního orgánu v dané věci, k němuž údajně došlo nekvalifikovaným přístupem pracovníka azylového zařízení v S., kam byla stěžovatelce doručena výzva Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. týkající se souhlasu s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Stěžovatelka česky nerozumí natolik, aby byla schopná psanému textu porozumět, a proto požádala sociálního pracovníka uvedeného azylového zařízení o sdělení jejího obsahu; ten jí oznámil, že se jedná o výzvu soudu a že záleží na žalobkyni, jak s ní naloží. Nesprávným výkladem obsahu této výzvy, která byla vyhotovena v jazyce, jemuž stěžovatelka nerozuměla, pak byla stěžovatelka podle svého sdělení připravena o účast na jednání před krajským soudem i o zastoupení advokátem při tomto jednání. Stěžovatelka v jednání správního orgánu spatřovala porušení příslušných ustanovení soudního řádu správního i čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Kasační stížnost byla podána z důvodu vymezeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
V souzené věci je však zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této námitce však Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady; tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení stěžovatelky v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán měl pro rozhodnutí dostatek podkladů, s nimiž měla stěžovatelka možnost se seznámit a vyjádřit se k nim. Rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a jako takové je žalovaný správní orgán řádně odůvodnil: v rozhodnutí bylo v souladu s ustanovením § 47 odst. 3 správního řádu uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Námitkou stěžovatelky proti nesprávnému postupu správního orgánu, který spočíval v tom, že jí pracovník azylového zařízení nesprávně interpretoval výzvu krajského soudu týkající se souhlasu stěžovatelky s postupem soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť nesměřovala k postupu žalovaného správního orgánu v souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí, nýbrž k stěžovatelkou tvrzené nesprávné informaci blíže neidentifikovaného pracovníka azylového zařízení v průběhu soudního řízení. Jelikož nebylo namítáno ani případné pochybení krajského soudu, Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
(ouč)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.