Vydání 1/2003

Číslo: 1/2003 · Ročník: I

32/2003

Územní samospráva a žalobní legitimace městské části hl.m.Prahy

Územní samospráva: žalobní legitimace městské části hlavního města Prahy
k 250 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002
k § 37 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
I. Pražská městská část nebyla a neměla být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle § 37 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), a nebyla proto legitimována k podání správní žaloby podle § 250 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002. Z tohoto důvodu přicházelo v úvahu zastavení řízení podle § 250d odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou k podání správní žaloby.
II. Nesouhlasí-li správní orgán nižšího stupně s právním názorem správního orgánu vyššího stupně, nemůže se podáním správní žaloby snažit o zvrácení rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2003, čj. 7 A 32/2002-23)
Prejudikatura:
Soudní
judikatura
ve věcech správních č. 891/2001, č. 1039/2002.
Věc:
Městská část Praha 7 proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o přeplatku na dávce státní sociální podpory.
Obvodní úřad Městské části Praha 7 uložil 9. 3. 2000 Jiřímu F. (pěstounovi Tomáše V.) povinnost vrátit přeplatek dávky státní sociální podpory, tj. příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který byl přiznán nezletilé oprávněné osobě Tomášovi V. Odvolání Jiřího F. proti tomuto rozhodnutí žalovaný 18. 5. 2000 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Po přezkoumání svého rozhodnutí ze dne 18. 5. 2000 mimo odvolací řízení však žalovaný dne 16. 11. 2001 toto rozhodnutí pro rozpor s § 62 zákona č. 117/1995 Sb. a s § 32 spr. ř. změnil tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil.
Správní orgán I. stupně, jehož rozhodnutí bylo žalovaným zrušeno, se pak jako žalobce domáhal přezkoumání zrušujícího rozhodnutí žalovaného podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu (ve znění účinném do konce roku 2002).
Nejvyšší správní soud žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 250 odst. 2 o. s. ř. žalobcem byla fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdila, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podat žalobu mohla i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem řízení, ač s ní jako s účastníkem jednáno být mělo.
Žalobce nebyl a neměl být účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí správní žalobou napadené (účastníkem řízení byl podle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. pouze příjemce dávky státní sociální podpory), a nebyl proto legitimován k podání správní žaloby podle ustanovení § 250 o. s. ř. Z tohoto důvodu přicházelo v úvahu zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř. pro podání žaloby zjevně neoprávněnou osobou. Zastavení řízení z uvedeného důvodu by bylo odůvodněno i tím, že pražská městská část není právnickou osobou, svým jménem aktivně legitimovanou k podání správní žaloby (takto uvážil Vrchní soud v Praze v několika svých rozhodnutích, např. ve věci sp. zn. 6 A 95/96).
V dané věci jde o případ, kdy správní orgán nižšího stupně nesouhlasí s právním názorem správního orgánu vyššího stupně a správní žalobou se snaží o zvrácení rozhodnutí správního orgánu vyššího stupně; takovýto postup je však zcela nepatřičný.
Jak již bylo výše uvedeno, správní žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a soud proto žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl.
Zbývá dodat, že i kdyby žalobce byl legitimován k podání správní žaloby, bylo by nutno žalobu odmítnout pro opožděnost [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Obecná lhůta k podání žaloby, která se počítá od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, činila podle § 250b odst. 1 o. s. ř. dva měsíce (a tak je tomu i nyní podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalobci, který nebyl účastníkem správního řízení, nebylo rozhodnutí správní žalobou napadené doručováno, nutno lhůtu k podání žaloby počítat od doručení napadeného rozhodnutí účastníkovi řízení. Ze zpátečního lístku, předloženého žalovaným, vyplývá, že rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí bylo účastníku řízení Jiřímu F. doručeno dne 30. 11. 2001; žalobce však žalobu podal na poště dne 15. 3. 2002, tedy zcela zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání.
(zdi)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.