164/2004
Stavební zákon a k místní působnosti prováděcích předpisů
Stavební zákon: k místní působnosti prováděcích předpisů
k § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
k § 143 odst. 5 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj, vydaná na základě zmocnění obsaženého v § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, vydaná na základě zmocňujícího ustanovení § 143 odst. 5 téhož zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: působnost vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj se vztahuje na území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy a působnost vyhlášky Národního výboru hlavního města Prahy dopadala naopak pouze na tuto obec.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2004, čj. 5 A 153/2000-81)
Věc:
MUDr. Zdeněk H., MUDr. Stanislava H. a Ondřej H. v P. proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti zúčastněných osob ing. Davida J., ing. Květy K. a Věry V. v P., o umístění stavby rodinného domu.Magistrát hlavního města Prahy dne 18. 5. 1999 ve správním řízení zahájeném k návrhu osoby zúčastněné na řízení ing. Davida J. rozhodl o stavbě rodinného domu a současně podle § 138a stavebního zákona a § 133 odst. 4 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, povolil „výjimku z ustanovení § 43 odst. 7 písm. a) cit. vyhlášky pro zastavěnou plochu nadzemním objektem, zvětšenou o 40 % plochy pozemku, a výjimku z ustanovení § 44 odst. 1 písm. e) cit. vyhlášky pro
deficit
jednoho parkovacího stání na vlastním pozemku“.Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci, jakož i někteří další účastníci správního řízení, odvolání.
Ministerstvo pro místní rozvoj dne 13. 10. 1999 změnilo odvoláním napadené rozhodnutí především tak, že počet podzemních podlaží rodinného domu ze tří změnilo na dvě.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2000 bylo toto rozhodnutí ministerstva zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Ministerstvo pro místní rozvoj dne 14. 8. 2000 rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnilo shodně jako v předchozím rozhodnutí ze dne 13. 10. 1999 s tím, že v ostatních částech rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdilo.
Posledně uvedené rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj napadli žalobci správní žalobou, v níž především žalovanému vytýkali, že stavbu posoudil pouze podle vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a nepřihlédl k vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V důsledku toho vydal rozhodnutí, které odporuje ustanovení § 46 správního řádu. Dle názoru žalobců bylo nutno v daném případě přihlédnout k ustanovení § 3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, které pro posouzení stavby jako rodinného domu stanoví kromě limitu nadzemních podlaží i limit počtu podlaží podzemních (jedno podzemní podlaží). Z důvodu chybějící úpravy ve vyhlášce č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, nelze dojít k výkladu, k němuž dospěl žalovaný. Takovýmto výkladem by navíc došlo k výrazným a neodůvodněným rozdílům při posuzování staveb v Praze a ve zbývajících částech České republiky, a tím i k neodůvodněným zásahům do rovnosti práv a povinností. Navíc 1. 1. 2000 nabyla účinnosti nová vyhláška hlavního města Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze č. 26/1999, která v čl. 9 odst. 1 písm. m) již rovněž stanoví limit jednoho podzemního podlaží při posuzování rodinného domu. Žalobci si však byli vědomi toho, že s ohledem na čl. 65 této vyhlášky ji nelze v daném případě aplikovat.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal podle § 132 s. ř. s. k dokončení řízení, žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Již v uvedeném rozsudku Vrchního soudu v Praze bylo mj. konstatováno, že ustanovení § 143 stavebního zákona, ve znění platném v době vydání vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, obsahovalo (mimo jiné) jednak zmocnění pro Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj k vydání obecně závazného právního předpisu, který upraví obecně technické požadavky na výstavbu [odst. 1 písm. k)], jednak zmocnění pro Národní výbor hlavního města Prahy k vydání obecně technických požadavků na výstavbu v tomto městě. Podobná zmocnění obsahuje toto ustanovení ve znění platném v současné době [zmocnění pro Ministerstvo pro místní rozvoj – odst. 1 písm. k) a zmocnění pro hlavní město Prahu k vydání nařízení v přenesené působností – odst. 3]. Stavební zákon tedy těmito zmocněními umožňoval a i nyní umožňuje, aby hlavní město Praha vlastním právním předpisem upravilo pro své území obecně technické požadavky na výstavbu, a to i odlišně od obecně technických požadavků stanovených vyhláškou příslušného ústředního orgánu státní správy. Nejedná se tedy o případ, jak dovozují žalobci, kdy vyhláška obce může upravovat pouze „podrobnosti“, neupravené nejen zákonem, ale ani vyhláškou příslušného ústředního orgánu státní správy. Odlišná úprava ve vyhlášce hlavního města Prahy a vyhlášce ministerstva (vyhlášce č. 137/1998 Sb.) včetně odlišného vymezení některých pojmů není tedy nepřípustným rozporem ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 ve spojení s § 16 odst. 2 zákona č. 267/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).
Tímto stanoviskem byl žalovaný v dalším řízení vázán. Ostatně i Nejvyšší správní soud je shodného názoru. Vyhláška ministerstva a vyhláška tehdejšího Národního výboru hlavního města Prahy, které byly vydány na základě zmocňujícího ustanovení § 143 stavebního zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: vyhláška ministerstva má působnost na území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy a vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy dopadala naopak pouze na tuto obec.
Zbývá posoudit, zda (se zřetelem k časové působnosti) není třeba, pokud se týká přípustného počtu podlaží, vedle vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP aplikovat i příslušné ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb., především proto, že vyhláška hlavního města Prahy obsahuje jen dílčí úpravu. Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, v původním znění, otázku počtu podlaží u rodinného domku blíže neupravovala, a to zřejmě i se zřetelem na úpravu obsaženou v ustanovení § 128 odst. 1 občanského zákoníku v tehdejším znění. Po zrušení (resp. změně) tohoto ustanovení občanského zákoníku novelou s účinností od 1. 1. 1992 bylo ustanovení § 44 odst. 1 vyhlášky č. 83/1976 Sb. novelou s účinností od 17. 7. 1992 změněno tak, že rodinný dům byl definován jako stavba, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je více než polovina podlahové plochy všech místností určena k bydlení s tím, že rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty a nejvíce dvě nadzemní podlaží a podkroví. Počet podzemních podlaží stanoven nebyl.
Vyhláška č. 5/1979 Sb. NVP po změně provedené vyhláškou hlavního města Prahy č. 1/1994 ve svém § 43 odst. 1 rovněž stanovila, že rodinný dům je stavba, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je více než polovina podlahové plochy všech místností určena k bydlení a že rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty a nejvýše dvě nadzemní podlaží a podkroví. Tato vyhláška hlavního města Prahy tedy obsahovala, pokud se týká počtu podlaží, samostatnou úpravu, byť shodnou s vyhláškou č. 83/1976 Sb., ve znění účinném od 17. 7. 1992. Již z tohoto důvodu tedy v této otázce nebylo na místě – byť i podpůrné – použití vyhlášky č. 83/1976 Sb. Vzhledem k výše uvedenému (především ohledně právní síly a místní působnosti) pak na této úpravě pro hlavní město Prahu nemohlo nic změnit samotné vydání vyhlášky č. 137/1998 Sb. [§ 3 písm. c)]. Žalobní námitka ohledně použití tohoto ustanovení tedy nemůže obstát.
(oda)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.