Vydání 6/2004

Kasační stížností je uplatněn důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel spatřuje nezákonnost rozhodnutí v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Důvod kasační stížnosti uplatněný stěžovatelem se týká nezákonnosti, které se měl dopustit krajský soud při výkladu pojmu „veřejný zájem“ v řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Veřejný zájem je pojmem, který právním řádem České republiky není výslovně obsahově vymezen, nicméně který se vyskytuje v celé řadě právních předpisů. Jde o tzv. neurčitý právní pojem. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze s úspěchem zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce tak vytváří správnímu orgánu prostor, aby posoudil, zda konkrétní případ patří do rozsahu neurčitého pojmu či nikoli. Mnohdy mu dává vodítko tím, že se snaží uvést co nejvíce charakteristických znaků věcí nebo jevů, které má neurčitý právní pojem zahrnovat. Stejně tomu je i v § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, podle nějž stavební úřad nařídí vlastníku stavby odstranění stavby postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Uvedené ustanovení umožňuje stavebnímu úřadu nenařídit odstranění stavby, respektive stavbu dodatečně povolit, v případě, že je tato stavba v souladu s veřejným zájmem. Z povahy věci lze dovodit, že se jedná o takový zájem, který lze označit za obecný či veřejně prospěšný, případně za zájem společnosti jako celku. Takový zájem nemůže být v rozporu s platnými právními předpisy. V daném případě však zákonodárce dává správnímu orgánu vodítko tím, že demonstrativně vyjmenovává, s čím musí být daná stavba v souladu, aby bylo možno ji posoudit jako stavbu v souladu s veřejným zájmem: je vyžadován soulad stavby s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a dále je nutné, aby stavebník v řízení o odstranění stavby podal žádost o její dodatečné povolení a předložil podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Pokud stavebník splní všechny shora uvedené podmínky a není zde žádná jiná okolnost, která by soulad s veřejným zájmem vylučovala, stavební úřad stavbu dodatečně povolí. Nelze tak souhlasit se stěžovatelem v tom, že dodatečně povolit je možno jen stavbu výjimečnou, originální či stavbu společenského významu a že v daném případě přichází v úvahu pouze odstranění stavby. Stejně tak na soulad stavby s veřejným zájmem nemá vliv skutečnost, zda je v obci již několik staveb stejného určení (v tomto případě hostinských zařízení) či nikoli. V daném případě tak obec Č. jako stavebník splnila všechny zákonem požadované podmínky pro to, aby stavba byla dodatečně povolena.

Co se týče sankčního charakteru odstranění stavby, Nejvyšší správní soud je téhož názoru jako žalovaný, že totiž samotné odstranění stavby nemá mít sankční charakter. Ukládání sankcí za porušení ustanovení stavebního zákona je obsaženo v jeho části třetí. Danou situaci přímo řeší § 106 odst. 3 písm. a), podle kterého stavební úřad uloží pokutu do 1 000 000 Kč právnické osobě, která provádí stavbu bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním. Řízení o uložení pokuty je však samostatným správním řízením, které není předmětem tohoto soudního přezkumu. Skutečné odstranění stavby je na místě tam, kde by stavbu vůbec nebylo možné povolit.

Prof. MUDr. Karel M., , ve svém vyjádření vznesl řadu námitek proti napadenému rozhodnutí a celému řízení. Jako osoba zúčastněná má podle § 34 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. právo předložit písemné vyjádření. Rozsah přezkumu napadeného soudního rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti je ovšem vymezen rozsahem podané kasační stížnosti a v ní uplatněnými námitkami. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je omezeno i vyjádření zúčastněných osob. Nejvyšší správní soud nemůže hodnotit zákonnost napadeného rozsudku krajského soudu nad rámec námitek kasační stížnosti a stejně tak se nad tento rámec nemůže zabývat ani vadami správního řízení a rozhodnutí. Pokud zúčastněná osoba ve vyjádření vznesla řadu dalších samostatných námitek, Nejvyšší správní soud se jimi zabývat nemohl, neboť v rámci vyjádření k věci se zúčastněná osoba nemůže domáhat projednání vlastních námitek stěžovatelem neuplatněných. Není přitom rozhodné, uvede-li osoba zúčastněná ve svém vyjádření, že se ke kasační stížnosti stěžovatele připojuje. Kasační stížnost mohl podat každý z účastníků soudního řízení včetně osoby zúčastněné (§ 102 s. ř. s.) v zákonné lhůtě. Pokud tak někdo neučinil, nemůže dosáhnout projednání svých samostatných námitek proti rozhodnutí krajského soudu v postavení osoby zúčastněné. Nejvyšší správní soud je při přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu vázán jen důvody v kasační stížnosti uplatněnými (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). V daném případě se tedy mohl zabývat jen námitkou nesprávného právního posouzení veřejného zájmu při dodatečném povolení stavby. Z tohoto hlediska vyjádření zúčastněné osoby nevyžaduje jiné argumentace než výše uvedené.

Pokud Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl z důvodu, že byly naplněny zákonné podmínky pro to, aby stavba byla dodatečně povolena, neboť stavebník v řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona prokázal, že dodatečné povolení stavby postavené bez stavebního povolení je v souladu s veřejným zájmem, odpovídá jeho rozhodnutí zákonu.