3378/2016
Stavební řízení: prodloužení platnosti stavebního povolení; lhůta k uplatnění námitek
Stavební řízení: prodloužení platnosti stavebního povolení; lhůta k uplatnění námitek
k § 112 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
k § 4 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Určuje-li stavební úřad lhůtu k uplatnění námitek podle § 112 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, je povinen dbát na to, aby délka stanovené lhůty účastníkům umožnila v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu z roku 2004 uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, čj. 46 A 103/2013-42)
1) Věc:
Společnost s ručením omezeným Jezero Kopa proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o prodloužení platnosti stavebního povolení.Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 8. 11. 2010 rozhodnutí, kterým byla městu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „stavebník“) povolena stavba „Dům seniorů“. Dne 12. 12. 2012 požádal stavebník o prodloužení platnosti stavebního povolení. V oznámení o zahájení řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 14. 12. 2012 stavební úřad uvedl, že účastníci mohou uplatnit své námitky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž k později uplatněným námitkám nebude přihlédnuto. Žalobkyni bylo oznámení doručeno dne 18. 12. 2012. Na žádost žalobkyně o prodloužení této lhůty ze dne 21. 12. 2012 stavební úřad nereagoval.
Dne 4. 4. 2013 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým byla stavebníkovi platnost stavebního povolení prodloužena o dva roky. V odůvodnění svého rozhodnutí stavební úřad uvedl, že žalobkyně měla možnost pro seznámení se s podklady využít i dobu mimo úřední hodiny stavebního úřadu, a to po telefonickém či osobním sjednání termínu nahlížení do spisu. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 31. 7. 2013 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze postoupil žalobu Krajskému soudu v Praze.
Žalobkyně především namítala, že jí stavební úřad svým postupem neumožnil podat námitky, neboť lhůtu stanovil tak, že z 10 dnů byl pouze jeden úředním dnem stavebního úřadu, pročež nemohla nahlédnout do spisu. Dále uvedla, že realizaci stavebního záměru znemožňuje výskyt kriticky ohroženého druhu pavouka,
Dipoena erythropus
– snovačky červenonohé, na stavebním pozemku. Rovněž upozornila, že od vydání stavebního povolení na předmětném pozemku zatím vznikla pěšina, kterou podle ustanovení § 63 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nelze zrušit bez předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody; ten v projednávané věci nebyl dán. Konečně namítla, že stavba bude mít významné dopady na volnočasové aktivity místních obyvatel a omezí výhled do krajiny.Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že stavební úřad nemohl účastníkům sdělit, že k pozdě podaným námitkám nebude přihlížet, jelikož zákon koncentrační zásadu neobsahuje. Rovněž uvedl, že od oznámení zahájení řízení do vydání rozhodnutí stavebního úřadu uplynula doba čtyři a půl měsíce, a žalobkyně měla tudíž dost času, aby si domluvila návštěvu na stavebním úřadě. K dalším námitkám uvedl, že řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení není pokračováním řízení o povolení stavby, a proto nelze k námitkám žalobkyně přihlédnout.
Krajský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobkyně předně namítla, že jí postupem stavebního úřadu bylo znemožněno podat v řízení námitky. Tato námitka je důvodná. Podle ustanovení § 112 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 „[o]
d ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Upustí-li od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 10 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlédnuto
.“ V projednávané věci je nesporné, že stavební úřad stanovil k uplatnění námitek lhůtu 10 dní, a to ve svém oznámení o zahájení řízení ze dne 14. 12. 2012. Žalobkyně však namítla, že tato lhůta nebyla s ohledem na specifické okolnosti (vánoční svátky, nutnost předchozího nahlédnutí do spisu) přiměřená, a soud s tímto názorem souhlasí. Podle ustanovení § 4 odst. 4 správního řádu „[s]právní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy
“. Soud k tomu dodává, že dotčené osoby musí mít možnost své zájmy uplatňovat nejen formálně, ale i prakticky. Pro posouzení této otázky pokládá soud za klíčový charakter období, ve kterém mohla žalobkyně své námitky uplatnit. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobkyni doručeno dne 18. 12. 2012 a následujícího dne tak začala běžet lhůta pro uplatnění námitek. Vzhledem ke specifickému období, kterým konec měsíce prosince je, však z této lhůty připadala plná polovina na dny pracovního klidu (období 22.–26. 12.). I zbývající dny jsou vzhledem k blízkosti vánočních svátků dny, ve kterých je činnost jak fyzických či právnických osob, tak správních orgánů obecně spíše utlumena. V projednávané věci tak zůstal žalobkyni k dispozici pouze jeden úřední den – a to hned den následující po dni doručení. Žalobkyně tak měla vzhledem k okolnostem podstatně ztíženu možnost svá práva efektivně uplatnit. Výše uvedenému problému přitom nebylo obtížné se vyhnout, a to prodloužením lhůty, o které žalobkyně podáním, doručeným stavebnímu úřadu dne 21. 12. 2012, také požádala. Její žádost však zůstala bez odpovědi. Krajský soud tak konstatuje, že lhůta poskytnutá stavebním úřadem účastníkům pro uplatnění námitek nebyla v projednávané věci přiměřená a žalobkyně tak byla zkrácena na svých právech, neboť nemohla v řízení před stavebním úřadem své námitky uplatnit. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace žalovaného, který poukazuje na velkou časovou prodlevu mezi uplynutím lhůty pro uplatnění námitek a vydáním rozhodnutí stavebního úřadu. Vzhledem k tomu, že stavební úřad v oznámení o zahájení řízení výslovně uvedl, že k námitkám podaným po lhůtě nebude přihlédnuto, nemělo by jejich pozdější podání pro žalobkyni žádného významu a nelze jí tak přičítat k tíži, že tento krok (tedy pozdní podání námitek) neučinila. (...)1)
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, čj. 4 As 232/2015-46.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.