Vydání 3/2004

Podle § 58 odst. 1 a 2 stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., podává stavebník u stavebního úřadu žádost o stavební povolení spolu s předepsanou dokumentací. Stavebník musí prokázat, že je vlastníkem pozemku nebo stavby, popřípadě že má k pozemku či stavbě jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu, provést změnu stavby anebo udržovací práce na ní. Potřebné náležitosti, jež musí žádost o stavební povolení obsahovat, stanoví § 16 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Podle § 70 stavebního zákona platí, že stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. V souladu s výkladovým ustanovením § 139 písm. d) stavebního zákona, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., se "stavebníkem" rozumí též investor a objednatel stavby.

Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že z předložené smlouvy o dílo na provedení technologické části malé vodní elektrárny ze dne 10. 8. 1998 nevyplývá, že právní nástupnictví stavebníka přešlo z akciové společnosti M. na žalobce. Smlouvy o dílo ze dne 28. 4. 1998 a 10. 8. 1998 nevykazují žádné nedostatky z hlediska právní úpravy týkající se smlouvy o dílo obsažené v obchodním zákoníku. Smluvní strany využily možnost odchylného ujednání, pokud se jedná o ustanovení § 542 obchodního zákoníku, pojednávající o nabývání vlastnického práva k zhotovovanému dílu, zcela v souladu s ustanovením § 263 obchodního zákoníku. S ohledem na toto zjištění soud dospěl k závěru, že došlo k právnímu nástupnictví, tj. nabytí práva, které jiný pozbyl. V daném případě právní nástupnictví spočívalo ve změně subjektu vlastnického práva k malé vodní elektrárně; novým vlastníkem se dnem sepsání zápisu o předání a převzetí díla stal žalobce. V návaznosti na tuto skutečnost pak podle § 70 stavebního zákona platí, že stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení jeho platnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. V souladu s tímto ustanovením je plně opodstatněný žalobcův názor, že při změně vlastníka stavby není třeba měnit existující stavební povolení či dokonce vydávat povolení nové se jménem nového vlastníka - stavebníka.

Dále je třeba zdůraznit, že otázkou vlastnických práv k dotčené stavbě se již zabýval Okresní soud v Chomutově, přičemž soudní řízení skončilo pravomocným rozhodnutím o schválení smíru, podle něhož se dne 6. 9. 2000 stal vlastníkem stavby malé vodní elektrárny při jezu v D. žalobce. Nutné je poznamenat, že okamžikem namontování se technologická část stala součástí stavby malé vodní elektrárny ve smyslu ustanovení § 120 občanského zákoníku, který stanoví, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Žalovaný tak zásadně pochybil, když jakožto správní orgán ve správním řízení nerespektoval žalobcem řádně předložené pravomocné usnesení soudu o schválení smíru, které s konečnou platností řeší otázku vlastnictví. Svým postupem žalovaný porušil ustanovení § 40 odst. 1 správního řádu. Podle § 140 stavebního zákona se na stavební řízení aplikují obecné předpisy zákona o správním řízení, není-li stanoveno jinak, a podle § 40 odst. 1 správního řádu platí, že vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán.

Ani závěr žalovaného, že k nabytí vlastnického práva k malé vodní elektrárně je zapotřebí vkladu do katastru nemovitostí, není správný. Podle § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb., se v katastru nemovitostí evidují pozemky v podobě parcel, budovy spojené se zemí pevným základem, byty a nebytové prostory, rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory se zde blíže uvedenými podmínkami a stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis. V daném případě je takovým zvláštním předpisem zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který v § 55 odst. 1 písm. g) charakterizuje stavbu k využití vodní energie a energetického potenciálu, tj. v daném případě malou vodní elektrárnu, jako vodní dílo, přičemž dle jeho § 8 odst. 1 písm. a) je k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, tj. např. k jejich vzdouvání, případně k akumulaci či k využívání jejich energetického potenciálu, zapotřebí povolení vodoprávního úřadu. V tomto předpise však nikde není uvedeno, že by se jednalo o takovou stavbu, která by podléhala zápisu do katastru nemovitostí ve smyslu § 2 katastrálního zákona. V daném případě tak k nabytí vlastnického práva k malé vodní elektrárně nedochází vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, ale postačuje takový právní úkon, jaký byl popsán shora.