815/2006
Státní občanství a děti bývalých československých státních občanů
Ejk 52/2006
Státní občanství: děti bývalých československých státních občanů
§ 2 odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů
Jestliže rodičům bylo uděleno státní občanství České republiky podle zákona č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství, jejich nezletilé děti, které nebyly v minulosti občany, nemají možnost státní občanství získat, a to na rozdíl od dětí, které byly zahrnuty do prohlášení podle zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. Na udělení státního občanství není právní nárok; záleží na samotném státu, jakým způsobem stanoví podmínky, za kterých mohou fyzické osoby jeho občanství nabývat. Nelze tedy považovat za porušení zákona ani ústavně zaručených práv a svobod, jestliže podmínky pro nabývání státního občanství dětí bývalých státních občanů republiky, které v předcházející době takové státní občanství ani nenabyly, byly upraveny odlišně.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, čj. 6 Ca 233/2003-56)
Věc:
a) Jitka K. a b) Daniel K. proti Magistrátu hlavního města Prahy o prohlášení o státním občanství.Žalobkyně Jitka K. učinila dne 23. 5. 2002 prohlášení o státním občanství České republiky podle § 1 odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů (dále jen "zákon č. 193/1999 Sb."), a do tohoto prohlášení podle § 2 odst. 1 téhož zákona zahrnula tehdy nezletilého syna Daniela K. Správní orgán při řízení o tomto prohlášení zjistil, že žalobkyně spolu se svým manželem Jiřím K. nabyla státní občanství České republiky udělením dne 23. 5. 1991 podle zákona č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství (dále jen "zákon č. 88/1990 Sb."). Na základě tohoto zjištění bylo prohlášení žalobkyně dne 3. 9. 2002 odmítnuto rozhodnutím odboru matričního Úřadu městské části Praha 3 s odůvodněním, že žalobkyně je státním občankou České republiky od 23. 5. 1991 a syn Daniel K. státní občanství České republiky nikdy nenabyl a ani nepozbyl.
Žalovaný dne 12. 12. 2002 zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí o odmítnutí prohlášení o státním občanství České republiky potvrdil. Nabytí státního občanství České republiky fyzickou osobou mladší 18 let, která nesplňuje podmínky zákona č. 193/1999 Sb. a je zahrnuta do prohlášení o státním občanství České republiky, je podmíněno nabytím státního občanství České republiky bývalým československým státním občanem, který prohlášení o státním občanství činí. Žalobkyně však již nemůže nabýt státní občanství České republiky na základě prohlášení o státním občanství České republiky podle zákona č. 193/1999 Sb., neboť české státní občanství nabyla dne 23. 5. 1991 udělením podle zákona č. 88/1990 Sb. K namítaným rozdílům mezi právní úpravou stanovenou zákonem č. 88/1990 Sb., kdy nebylo možno do žádosti o udělení státního občanství zahrnout i nezletilého syna, a zákonem č. 193/1999 Sb. a z toho vyplývající nerovnosti, odvolací orgán uvedl, že může pouze konstatovat, že s vývojem právní úpravy došlo v tomto ohledu k nerovnosti mezi bývalými československými občany. Správní orgán je však při vydávání rozhodnutí platnou právní úpravou vázán.
Žalobci proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobou, ve které zopakovali, že žalobkyně učinila dne 23. 5. 2002 prohlášení o státním občanství České republiky podle § 1 odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb. a do tohoto prohlášení podle § 2 odst. 1 téhož zákona zahrnula tehdy nezletilého syna Daniela K. Žalobci vyslovili nesouhlas s odmítnutím tohoto prohlášení a namítali, že zákon č. 193/1999 Sb. je nedokonalý, neboť neumožňuje získání státního občanství České republiky synovi Danielovi narozenému ve Švýcarsku proto, že rodiče získali zpět toto občanství podle předcházejícího zákona č. 88/1990 Sb. V tomto zákoně přitom možnost získat občanství i pro děti narozené již v cizině upravena nebyla. Dochází tak k nerovnosti dopadající na jejich syna, který se hlásí k českému původu.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že je vázán platnou právní úpravou, byť mezi zákonem č. 88/1990 Sb. a zákonem č. 193/1999 Sb. je dána určitá nerovnost. V daném případě postupoval v souladu s platným zákonem, námitky žalobců se ostatně ani netýkají porušení hmotněprávních či procesních ustanovení, spíše by bylo možné je považovat za formu iniciování legislativních změn.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 1 odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb. fyzická osoba, která pozbyla státní občanství Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky v období od 25. února 1948 do 28. března 1990 propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního občanství jiného státu, s nímž měla nebo má Česká republika uzavřenu smlouvu upravující otázku zamezení vzniku dvojího státního občanství (dále jen "bývalý občan"), může nabýt státního občanství České republiky na základě prohlášení o státním občanství České republiky (dále jen "prohlášení"), pokud uvedená mezinárodní smlouva nestanoví jinak.
Podle § 2 odst. 1 téhož zákona bývalý občan může do prohlášení učiněného podle § 1 zahrnout i fyzickou osobu mladší 18 let (dále jen "dítě"), i když se nejedná o bývalého občana.
Podle § 4 zákona č. 193/1999 Sb. úřad ověří, zda jsou splněny podmínky stanovené tímto zákonem pro prohlášení; jsou-li tyto podmínky splněny, vydá osvědčení o nabytí státního občanství České republiky. V opačném případě úřad prohlášení rozhodnutím odmítne.
Z dokladů založených ve správním spise vyplývá, že v době podání prohlášení žalobkyně byla již opětovně českou státní občankou, neboť státní občanství České republiky nabyla udělením dne 23. 5. 1991 podle zákona č. 88/1990 Sb. Žalovaný tedy nepochybil, jestliže prohlášení ze dne 23. 5. 2002 odmítl, neboť bylo učiněno fyzickou osobou, která byla v době učinění prohlášení státním občanem České republiky. Proti tomuto závěru ostatně žaloba ani nebrojí. Žalobci pouze vyslovují nesouhlas a namítají porušení svých práv v souvislosti s tím, že předcházející právní úprava provedená zákonem č. 88/1990 Sb. neumožňovala rodičům (bývalým státním příslušníkům) žádat o udělení státního občanství i pro tehdy nezletilé děti, které se státními občany republiky ani nestaly. Jestliže tedy rodičům bylo uděleno státní občanství České republiky podle zákona č. 88/1990 Sb., jejich nezletilé děti, které se nestaly bývalými občany, nemají možnost státní občanství získat, na rozdíl od dětí, které byly zahrnuty do prohlášení podle zákona č. 193/1999 Sb. K tomu soud považuje za potřebné poukázat zejména na to, že předmětem tohoto řízení je přezkoumání napadeného rozhodnutí. Jak bylo již uvedeno shora, toto bylo vydáno v souladu s příslušnými ustanoveními zákona. K otázce státního občanství je pak možno uvést, že na udělení státního občanství není právní nárok. Záleží na samotném státu, jakým způsobem stanoví podmínky, za kterých mohou fyzické osoby jeho občanství nabývat. Nelze tedy považovat za porušení zákona ani ústavně zaručených práv a svobod, jestliže podmínky pro nabývání státního občanství dětí bývalých státních občanů republiky, které v předcházející době takové státní občanství ani nenabyly, byly upraveny odlišně.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.