Vydání 12/2022

(…) [13] Hlavní námitkou stěžovatele bylo nesprávné posouzení právní otázky povahy přestupku jako trvajícího. Pokud by přestupek byl vyhodnocen jako dokonaný dne 1. 11. 2016, jak navrhuje stěžovatel, řízení o přestupku by muselo být zastaveno pro zánik odpovědnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, čj. 3 As 57/2004-39, č. 845/2006 Sb. NSS). Krajský soud v napadeném rozsudku posoudil povahu přestupku jako přestupek trvající a svou argumentaci podpořil i vhodnou judikaturou. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s posouzením, že přestupek podle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel je přestupkem trvajícím. Podle tohoto ustanovení . Podle § 8 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona . Jednání, které je kvalifikováno jako přestupek, tedy v daném případě spočívá v tom, že ten, kdo má povinnost podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla, tak neučiní ve lhůtě 10 dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

[14] Otázkou je, zda „jádro“ jednání definovaného jako přestupek spočívá v tom, že příslušná žádost není podána v 10denní pořádkové lhůtě (tj. objektem přestupku je zájem na včasném podání žádosti), anebo zda spočívá v podílu na vyvolání protiprávního stavu spočívajícího v tom, že silniční vozidlo je i poté, co došlo k převodu vlastnického práva k němu na jinou osobu a marně uplynula lhůta k podání žádosti o zápis změny vlastníka, v registru vozidel evidováno jako vozidlo původního vlastníka (tj. objektem přestupku je zájem na zachování souladu veřejnoprávní evidence vlastnických práv k silničnímu vozidlu s právním stavem v oblasti soukromého práva). Je zřejmé, že smysl a účel evidence vlastnických práv k silničním vozidlům v registru vozidel je, aby odpovídal skutečnosti a aby neprodleně poté, co vlastnická práva k němu doznají změny, se tato změna promítla i v registru. Z tohoto pohledu se tedy je třeba přiklonit k výkladu, že objektem popsaného přestupku je zejména zájem na zachování souladu veřejnoprávní evidence vlastnických práv k silničnímu vozidlu s právním stavem v oblasti soukromého práva. Dodržení pořádkové lhůty k podání žádosti o zápis změny vlastníka je toliko nástrojem k dosažení výše popsaného základního smyslu a účelu veřejnoprávní evidence vlastnických práv k silničnímu vozidlu. Ten, kdo nepodá v 10denní lhůtě ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu žádost o zápis změny vlastníka tohoto vozidla, tedy vyvolá protiprávní stav spočívající v tom, že neučinil, co podle zákona učinit měl k tomu, aby v registru vozidel byl na základě úředního úkonu, jehož iniciační podmínkou je žádost, evidován skutečný stav vlastnického práva k vozidlu.

[15] Protiprávním stavem je zde situace, že nebyla podána v zákonem stanovené lhůtě žádost, kterou byla určitá osoba podle zákona povinna podat, je-li podání žádosti důležitým (byť nikoli nezbytným, viz § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel) předpokladem pro zachování souladu evidence vlastnických práv k silničním vozidlům s právním stavem v oblasti soukromého práva. Jednání vyvolávající protiprávní stav je jednání omisivní (nekonání v situaci, kdy byl dotyčný povinen konat – podat žádost).

[16] Podle § 8 zákona o odpovědnosti za přestupky . K tomu, aby šlo o přestupek trvající, musí pachatel protiprávní stav nejen vyvolat, ale také udržovat. Znamená to mimo jiné, že musí mít možnost svým vlastním jednáním existenci protiprávního stavu „jednoduše“ ukončit. „Jednoduchost“ ukončení je nutno posuzovat v souvislostech konkrétní situace. Zejména je nutno posuzovat, nakolik návrat do stavu v souladu s právem je převážně v moci toho, kdo protiprávní stav vyvolal. V případě stěžovatele bylo takovéto „jednoduché“ ukončení protiprávního stavu velmi dobře možné a spočívalo prakticky výlučně v jeho jednání. Pokud by konal a i dodatečně žádost podal, protiprávní nesoulad evidence vlastnických práv k silničním vozidlům se stavem v oblasti soukromého práva by příslušný správní orgán rychle napravil zápisem změny vlastníka silničního vozidla.

[17] Lze tedy shrnout, že přestupek podle § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel je přestupkem trvajícím, neboť jednání, jež postihuje, spočívá v tom, že osoba, která je žádost povinna podat, tak neučiní, ačkoli trvají důvody pro podání. Jednání by tedy bylo ukončeno buď dodatečným podáním žádosti, nebo odpadnutím takového nesouladu evidence vlastnických práv k silničním vozidlům se stavem v oblasti soukromého práva, jehož nápravu může žadatel podáním žádosti iniciovat.

[18] Námitka nesprávné aplikace právního předpisu, která úzce souvisí s posouzením přestupku jako trvajícího, je také nedůvodná. Jde-li o přestupek trvající, nebyl dokonán dne 1. 11. 2016 (marným uplynutím 10denní lhůty k podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla), jak se domnívá stěžovatel, takže „přetrval“ až do odstranění protiprávního stavu a aplikuje se na něj zákon účinný v době tohoto odstranění, jak plyne z § 2 odst. 4 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky a z § 112 odst. 1 téhož zákona.

[19] Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje ani námitce nesprávného posouzení odpovědnosti za přestupek pro absenci zavinění jako subjektivní stránky přestupku. Krajský soud správně usoudil, že udělením plné moci zmocněnci (zde nový vlastník vozidla) se zmocnitel (zde stěžovatel jako původní vlastník) nezbavuje odpovědnosti za přestupek spočívající v určité povinnosti, kterou měl zmocněnec dle udělené plné moci vykonat. Jinak řečeno, je věcí zmocnitele, aby ověřil, že zmocněnec jednal na jeho pokyn tak, jak měl, ví-li zmocnitel, že má veřejnoprávní povinnost, která musí být splněna (a to ví, neboť právě k jejímu splnění plnou moc udělil). Neučiní-li tak, jedná za běžných okolností přinejmenším nevědomě nedbale. Lze si jistě teoreticky představit například situaci, kdy by zmocněnec zmocniteli věrohodně lhal o tom, že svůj úkol splnil, a za takových okolností by byla úvaha o možné absenci zavinění na místě. Nic takového však z okolností věci neplyne a stěžovatelem není ani tvrzeno.

[20] V principu podobnou právní otázku, byť v řízení o kontrole ústavnosti § 8a odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel, řešil ve výsledku stejně i nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, Pl. ÚS 114/20-1, č. 470/2021 Sb., podle něhož neposkytnutí dostatečné součinnosti není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel.