Vydání 11/2019

[8] Jedinou žalobní námitkou žalobce bylo, že správní orgány nepostupovaly správně, když zahájily přezkumné řízení s odkazem na § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který připouští tříletou lhůtu pro zahájení přezkumného řízení. Podle názoru žalobce použití § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich namísto použití § 101 téhož zákona není možné pro vztah speciality a subsidiarity mezi nimi. Je tedy nevyhnutelné užít v případě žalobce šestiměsíční lhůtu (stanovenou § 101 uvedeného zákona) pro zahájení přezkumného řízení namísto lhůty tříleté.

[9] Podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich „[p]“.

[10] Podle § 100 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich „[v]yjdou-li najevo skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, zruší příslušný správní orgán rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení. Rozhodnutí o přestupku správní orgán zruší v přezkumném řízení též tehdy, pokud bylo vydáno přesto, že o totožném skutku již pravomocně rozhodl orgán činný v trestním řízení tak, že se nestal, nespáchal jej obviněný, spáchání skutku se nepodařilo obviněnému prokázat nebo že skutek je trestným činem, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „[p]řezkumné řízení podle odstavce se 1 zahájí a) do 3 měsíců ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení, a b) nejpozději do 3 let od zahájení trestního stíhání nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o tom, že se skutek nestal, skutek nespáchal obviněný, že spáchání skutku se nepodařilo obviněnému prokázat nebo že skutek je trestným činem, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého“. Podle odst. 3 „[p]řezkumné řízení podle odstavce 1 nelze zahájit po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o přestupku“.

[11] Podle § 101 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich „[p]“.

[12] Z výše uvedených zákonných ustanovení je tedy nutno vycházet při posouzení žalobní námitky žalobce, tedy toho, zda správní orgány postupovaly správně, když přezkumné řízení ve věci dopravní nehody ze dne 1. 11. 2016 řešené příkazem na místě žalobci bylo zahájeno s odkazem na § 100 téhož zákona. Dle názoru krajského soudu je nutné s ohledem na citované zákonné ustanovení § 5 tohoto zákona upozornit na subsidiaritu přestupků ve vztahu k trestným činům, proto i v § 100 odst. 2 a 3 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich jsou uvedeny speciální lhůty pro zahájení přezkumného řízení, vyjdou-li najevo skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, oproti lhůtám obecným uvedeným v § 96 odst. 1 správního řádu; oproti správnímu řádu je v těchto případech lhůta pro provedení přezkumného řízení prodloužena. Zákonodárce zde tedy upřednostnil nezbytnost respektovat zákaz dvojího trestání před zájmem na dřívějším dosažení materiálně nezměnitelného rozhodnutí o přestupku. Bez ohledu na to, kdy bylo trestní stíhání zahájeno nebo kdy nabylo rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení právní moci, musí být podle § 100 odst. 3 splněno také to, že přezkumné řízení podle § 100 odst. 1 nelze zahájit po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o přestupku. Stanoví se tak maximální délka této objektivní lhůty. Naopak v případě § 101 je lhůta pro zahájení přezkumného řízení o přestupku kratší než obecná lhůta podle správního řádu a je zde dána přednost dřívějšímu dosažení právní jistoty o konečnosti příkazu na místě (Jemelka, L, Vetešník, P. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017). S ohledem na formulace použité v § 100 je krajský soud toho názoru, že uvedená speciální lhůta (tříletá) pro zrušení rozhodnutí o přestupku platí i pro příkaz na místě, jestliže se týká případů podle § 100 odst. 1, což v nyní projednávané věci nastalo, neboť vyšly najevo skutečnosti, které odůvodňovaly závěr, že žalobce mohl spáchat přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Když by byl přezkoumáván příkaz na místě v jiných případech, než které jsou uvedeny v § 100 odst. 1, muselo by být přezkumné řízení zahájeno nejpozději do 6 měsíců od právní moci daného příkazu. Žalovaný tedy postupoval správně, když odmítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 29. 5. 2018, kterým bylo s odkazem na § 100 zákona č. 250/2016 Sb. zahájeno přezkumné řízení ve věci rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, dopravního inspektorátu vydaném v příkazním řízení na místě, jímž byla žalobci za přestupek, který spáchal dne 1. 11. 2016, uložena bloková pokuta ve výši 2 500 Kč.