Vydání 5/2004

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na správnosti svého rozhodnutí, neboť z dokladů založených ve spise správního orgánu I. stupně je prokázáno, že žalobce uzavřel se svými zaměstnankyněmi dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Podle § 60a zákoníku práce mají tyto zaměstnankyně nárok na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Tvrzení žalobce, že dohody o rozvázání pracovního poměru byly uzavřeny kvůli pochybení externí spolupracovnice a že uvedeným zaměstnankyním odstupné nenáleží, neboť u nich došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele (na V., spol. s r. o., se sídlem v B.), nemohl žalovaný akceptovat, neboť kontrolou provedenou úřadem práce bylo zjištěno, že zaměstnankyně uzavřely s novým zaměstnavatelem nové pracovní smlouvy na dobu neurčitou se stanoveným dnem nástupu od 1. 3. 2000 a se zkušební dobou tři měsíce, což svědčí o skutečnosti, že se jednalo o nový pracovněprávní vztah, a nikoli o přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele ve smyslu § 60c zákoníku práce, jak tvrdí žalobce. Tuto skutečnost poté potvrdil svým vyjádřením i nový zaměstnavatel. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

K projednání věci bylo nařízeno jednání, při kterém žalobce poukázal na důvody uvedené v žalobě a rozvedl jednotlivé námitky. K námitce shora zmíněné uvedl, že úřad práce nebyl oprávněn k rozhodnutí, neboť spor o odstupné je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, který přísluší rozhodovat soudu. Úřad práce si nemohl učinit sám úsudek o tom, že vznikl nárok na odstupné, a z toho vyvozovat závěry. Věcně nedošlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť u zaměstnankyň se jednalo o přechod práv a povinností.

Pověřená pracovnice žalovaného proti tomu přednesla, že úřad práce má zákonnou pravomoc kontrolovat dodržování pracovněprávních předpisů, kontrolní zjištění je oprávněn zhodnotit a uložit pokutu za zjištěné nedostatky. V daném případě nejde o spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o výplatu odstupného, ale o porušení zákonné povinnosti zaměstnavatele vyplatit odstupné.

Žaloba není důvodná.

V dané věci šlo o uložení pokuty žalobci Úřadem práce ve Znojmě, a to za porušení § 60a zákoníku práce, jelikož žalobce nevyplatil svým bývalým zaměstnankyním odstupné při skončení pracovního poměru dohodou uzavřenou z důvodů § 46 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Úřad práce tak žádný spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem neřešil, nýbrž při výkonu kontroly dodržování pracovněprávních předpisů u žalobce zjistil porušení ustanovení zákoníku práce. Toto porušení nebylo ve stanovené lhůtě odstraněno; proto úřad práce uložil žalobci pokutu. Oprávnění ke kontrolní činnosti je upraveno v § 26 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, tak, že kontrolní činnost podle tohoto zákona jsou oprávněny vykonávat státní orgány práce, o nichž to stanoví zákon. Činnost orgánů kontroly se zaměřuje na dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů a v jejich organizačních jednotkách, s výjimkou pracovních podmínek vyplývajících z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Pro účely kontrolní činnosti se za pracovněprávní předpisy mimo jiné považuje zákoník práce. Z ustanovení § 8 odst. 3 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, je zřejmé, že zjistí-li orgán kontroly porušení povinností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat, je zaměstnanec orgánu kontroly povinen vyžadovat na zaměstnavateli odstranění zjištěných nedostatků ve lhůtě k tomu určené a od zaměstnavatele je oprávněn vyžadovat si písemné podání zprávy o přijatých opatřeních. Oprávnění úřadu práce vykonávat kontrolní činnost včetně ukládání pokut je upraveno v § 12 odst. 1 písm. g) citovaného zákona. Podle ustanovení § 9 odst. 1 a 2 cit. zákona je orgán kontroly oprávněn ukládat zaměstnavatelům za zaviněné porušení povinností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat, pokuty až do částky 250 000 Kč a při opětovném porušení povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, až do částky 1 000 000 Kč. Pokutu lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se orgán kontroly dozvěděl o porušení povinností podle věty první, nejpozději však do tří let ode dne, kdy je zaměstnavatel porušil. Při ukládání pokuty podle odstavce 1 se přihlíží k závažnosti porušení, k míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo. Z uvedené právní úpravy je zřejmé, že Úřad práce ve Znojmě byl oprávněn kontrolovat, zda u žalobce nedošlo k porušení pracovněprávních předpisů, a rovněž tak byl oprávněn uložit pokutu za zaviněné porušení těchto předpisů.