830/2006
Správní trestání a pokuta za porušení cenových předpisů
Ej 607/2004
Správní trestání: pokuta za porušení cenových předpisů
k § 17 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách
Cenový kontrolní orgán nemá na uvážení, zda pokutu podle § 17 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, uloží ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu [písm. a)], nebo zda ji uloží do výše jednoho milionu korun [písm. b)]. Jestliže neoprávněně získaný majetkový prospěch vznikne a přitom je možno stanovit jeho výši, nemůže cenový kontrolní orgán uložit pokutu podle § 17 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, ale je povinen provést dokazování, zjistit rozsah neoprávněně získaného majetkového prospěchu a jedině v takto stanovené výši uložit pokutu. Je přitom bez významu, že cenový delikt spočívá v nedodržení podmínky, na kterou bylo omezeno uplatnění maximální ceny.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2004, čj. 6 A 104/2000-72)
Věc:
Akciová společnost I. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty za porušení cenových předpisů.Finanční ředitelství v Praze rozhodnutím ze dne 22. 5. 2000 uložilo žalobci podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách pokutu ve výši 340 000 Kč za porušení § 15 odst. 1 písm. b) tohoto zákona tím, že žalobce při prodeji dovážených léčebných přípravků nesplnil podmínku podle § 5 zákona o cenách, na kterou cenové orgány omezily uplatnění této ceny.
Ministerstvo financí žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 9. 2000 odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo. V důvodech konstatovalo, že žalobce u dováženého výrobku se stanovenou maximální cenou nedodržel závazný postup při propočtu ceny dovozu, neboť jako základnu pro výpočet přirážky použil jinou hodnotu, než stanoví regulační pravidlo, tj. nepoužil cenu uvedenou na dokladu zahraničního dodavatele. Pokuta byla uložena ve výši 340 000 Kč podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, neboť výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu nebylo možno přesně vyčíslit.
V žalobě žalobce namítal, že za porušení § 15 odst. 1 písm. b) zákona o cenách mu byla uložena pokuta podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, podle něhož lze pokutu uložit tehdy, jestliže neoprávněný majetkový prospěch nevznikl nebo jej nelze vyčíslit. Žalovaný uložení pokuty podle tohoto ustanovení odůvodnil nemožností vyčíslení neoprávněného majetkového prospěchu; správní orgán I. stupně je neodůvodnil vůbec, avšak pokutu uložil na základě zcela přesného vyčíslení rozdílů mezi propočtenou cenou dovozu a prodejní cenou realizovanou na tuzemském trhu. Jestliže tedy žalovaný neuložil pokutu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách, ačkoliv provedl propočet pokuty ve výši odpovídající cenovému rozdílu, znamená to, že existenci a výši neoprávněného majetkového prospěchu ve výši uložené pokuty neprokázal.
Žalovaný v rámci svého vyjádření konstatoval, že skutečně neprokazoval existenci a výši neoprávněného majetkového prospěchu. Takového prokazování nebylo zapotřebí, neboť pokuta byla uložena pouze za nedodržení podmínky, na kterou je omezeno uplatnění maximální ceny ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, nikoliv za překročení ceny a získání neoprávněného majetkového prospěchu.
Ze správního spisu soud zjistil, že ve dnech 22. 11. 1999 až 13. 3. 2000 se u žalobce uskutečnila cenová kontrola, jejímž předmětem bylo dodržování pravidel cenové regulace při výrobě a distribuci zboží zařazeného do kategorie věcně usměrňovaných a maximálních cen podle výměrů Ministerstva financí č. 01/98 a č. 01/99, a to včetně léčivých přípravků z dovozu. Kontrolováno bylo období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1999. Namátkovou kontrolou dodržování regulačního pravidla obsaženého ve výměru Ministerstva financí č. 01/99, část I, oddíl A, položka 3, odst. 5 písm. d), týkajícího se maximálních cen - podle něhož se u dovážených výrobků sjednává přirážka k ceně uvedené na faktuře nebo na jiném obdobném dokladu (např. dodací list, účet), nejvýše však k ceně skutečně vyúčtované zahraničním dodavatelem přepočtené kurzem devizového trhu, resp. přepočítacím poměrem pro měny zemí Evropské unie, vyhlášeným Českou národní bankou platným v den vystavení faktury nebo jiného obdobného dokladu zahraničním dodavatelem, doprovázejícího zboží přes hranice do České republiky, případně vynásobeným koeficientem 1,0164 - bylo zjištěno, že žalobce u dováženého výrobku se stanovenou maximální cenou nevycházel z cen uvedených na dokladech zahraničního dodavatele: na výrobek F., dodaný společností P. dne 10. 3. 1999, byla žalobci poskytnuta sleva 50 %, tj. dodací cena činila 0,36 USD namísto 0,71 USD. Žalobce tak mohl prodávat výrobek nejvýše za cenu 12,80 Kč, avšak prodejní cenu stanovil ve výši 21,30 Kč. Cenový kontrolní orgán potom v tabulce v rubrice "dodané a prodané množství" uvádí počet 40 000 kusů, tj. množství přesně odpovídající tomu, kolik kusů zboží bylo podle dodacího listu ze dne 10. 3. 1999 dodáno. Doklady o tom, zda veškeré toto zboží bylo i prodáno a zda za ně byla žalobci uhrazena prodejní cena, však v protokolu o kontrole - ani jinde ve správním spisu - obsaženy nebyly.
pro forma
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení podle § 132 s. ř. s., rozhodnutí Ministerstva financí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobci je třeba přisvědčit ohledně námitky, že za porušení § 15 odst. 1 písm. b) zákona o cenách mu byla nesprávně uložena pokuta ve výši 340 000 Kč podle § 17 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, podle něhož lze pokutu uložit jenom tehdy, jestliže neoprávněný majetkový prospěch nevznikl nebo jej nelze vyčíslit; stejně tak je zapotřebí dát za pravdu námitce, že žalovaný neprokázal existenci a výši neoprávněného majetkového prospěchu. To uznává i sám žalovaný, který ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že skutečně neprokazoval existenci a výši neoprávněného majetkového prospěchu, neboť takového prokazování prý nebylo zapotřebí. Tento závěr opíral o nesprávný právní názor, že pokuta byla uložena pouze za nedodržení podmínky, na kterou je omezeno uplatnění maximální ceny ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, a nikoliv za překročení ceny a získání neoprávněného majetkového prospěchu.
Posléze uvedený právní názor žalovaného však naprosto neodpovídá koncepci, na níž stojí § 17 odst. 1 zákona o cenách. Toto ustanovení upravuje ukládání pokut za porušení cenových předpisů podle § 15 téhož zákona. Podle § 17 odst. 1 písm. a) uloží cenové kontrolní orgány pokutu ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu za období, v němž byl získán, nejdéle však za tři roky zpět ode dne zjištění; podle písm. b) ji uloží do výše 1 000 000 Kč, a to za podmínky, že nelze neoprávněně získaný majetkový prospěch vyčíslit nebo jestliže neoprávněně získaný majetkový prospěch nevznikl. Právě z posléze uvedeného písmene b) se podává závěr, že cenový kontrolní orgán nemá na uvážení, zda uloží pokutu ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu nebo zda ji uloží do výše jednoho milionu korun s přihlédnutím k době trvání protiprávního jednání, míře zavinění a rozsahu poškození kupujících nebo prodávajících; cenový kontrolní orgán může pokutu v relativně neurčité výši do jednoho milionu korun českých uložit naopak toliko ve dvou taxativně stanovených případech: prvním je případ, kdy neoprávněně získaný majetkový prospěch nevznikl, tím druhým případ, kdy neoprávněně získaný majetkový prospěch sice vznikl, ale nelze jej vyčíslit. Jestliže neoprávněně získaný majetkový prospěch vznikne a přitom je možno stanovit jeho výši, nemůže cenový kontrolní orgán uložit pokutu podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, ale je povinen provést dokazování, zjistit rozsah neoprávněně získaného majetkového prospěchu a jedině v takto stanovené výši uložit pokutu. Je přitom bez významu, zda pokuta byla uložena za nedodržení podmínky, na kterou bylo omezeno uplatnění maximální ceny, neboť získal-li žalobce takovýmto jednáním neoprávněně majetkový prospěch, jehož výši bylo možno zjistit, byl cenový kontrolní orgán povinen postupovat tak, jak bylo popsáno shora.
V souzeném případě je nepochybné, že bylo možno výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu určit. Žalovaný správně propočetl, o kolik žalobce překročil úředně stanovenou cenu. Měl proto přistoupit k dokazování skutečnosti, za kolik kusů výrobku F. mu již tuzemští odběratelé zaplatili nesprávně stanovenou kupní cenu (§ 8 odst. 1 a 9 vyhlášky č. 580/1990 Sb.). Žalovaný však vyšel z nesprávného právního názoru na aplikaci § 17 odst. 1 zákona o cenách, tedy nesprávně posoudil hmotněprávní otázku, v důsledku čehož neprovedl uvedené dokazování; nezjistil tedy přesně, spolehlivě a úplně skutečný stav věci, a řízení tak zatížil vadou, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, tj. na zákonnost výše uložené pokuty.
Postup Finančního ředitelství v Praze je o to více zarážející, že přestože (nezákonně) uložilo pokutu podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, uložilo ji ve výši, která přesně odpovídala částce, o niž byly veškeré dodané výrobky F. předraženy (8,50 Kč x 40 000 kusů), tedy ve výši 340 000 Kč. Z protokolu o kontrole se přitom podává, že finanční ředitelství považovalo bez dalšího uvedené množství zboží, které žalobce koupil od společnosti P., za prodané, neboť v rubrice "dodané a prodané množství" uvádí právě 40 000 kusů. Jak již ale bylo řečeno výše, ohledně toho, zda toto veškeré zboží bylo skutečně prodáno, a především ohledně faktu, zda za veškeré zboží byla také skutečně žalobci zaplacena kupní cena (připsáním na účet, doručením poštou nebo v hotovosti), neprovedl cenový kontrolní orgán žádné dokazování.
Žalovaný pak v žalobou napadeném rozhodnutí posvětil nesprávný postup cenového kontrolního orgánu: konstatuje, že při přezkumu rozhodnutí správního orgánu I. se zabýval i výší uložené pokuty z hledisek uvedených v § 17 odst. 2 zákona o cenách a že přihlédl k délce protiprávního jednání, k tomu, že porušení cenových předpisů zavinil výhradně sám účastník, jakož i k tomu, že jednáním účastníka řízení došlo k poškození kupujících, přičemž pokutu uloženou v jedné třetině možného rozsahu považuje za přiměřenou. Takové konstatování lze s ohledem na shora uvedené skutečnosti sotva považovat za pravdivé a přesvědčivé. Beze vší pochybnosti je však nesprávné, neboť pokuta mohla být v souzené věci žalobci uložena jedině podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.