Vydání 8/2004

Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V daném případě žalobce žádal o přikázání věci podle § 9 odst. 1 s. ř. s. jinému krajskému soudu, protože podle jeho názoru lze mít zcela důvodnou pochybnost o nepodjatosti všech soudců Městského soudu v Praze. Spis byl předložen s vyjádřením soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze, z jejichž vyjádření nevyplývá poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům ani jiné okolnosti, které by mohly zakládat důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobce sice svou námitku podjatosti nekonkretizoval ve vztahu k jednotlivým soudcům, ale protože z jeho podání zcela jednoznačně plyne, že důvodem pro postup podle § 9 odst. 1 s. ř. s. a pochybnosti o nepodjatosti všech soudců Městského soudu v Praze je usnesení tohoto soudu ze dne 7. 4. 2003, čj. 38 Ca 606/2001-31, jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodl Nejvyšší správní soud o soudcích senátu 38 Ca, kteří jsou rozvrhem práce povoláni k rozhodnutí o této věci.

V projednávané věci nebyl zjištěn žádný z důvodů podjatosti výše uvedených soudců Městského soudu v Praze. Důvodem návrhu na vyloučení soudců Městského soudu v Praze je – jak vyplývá z podání ze dne 18. 4. 2003 – rozhodnutí tohoto soudu ze dne 7. 4. 2003, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o osvobození od soudních poplatků. S žalobcovými tvrzeními obsaženými v tomto podání nelze souhlasit. Především je nutno zdůraznit, že rozhodně nelze vycházet z toho, že žaloba byla zamítnuta. O žalobě podané žalobcem totiž rozhodnuto dosud nebylo. V dané věci bylo pouze rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s., podle jehož věty první a druhé platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Je-li tedy podle účinné právní úpravy zjevná neúspěšnost návrhu koncipována jako důvod pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, nelze považovat postup soudců, kteří svůj právní názor na věc vyjádřili v rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, za důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti. Zákonné ustanovení § 36 odst. 3 věty druhé s. ř. s. takový postup totiž umožňuje. Ostatně obdobná právní úprava je zakotvena i v ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu. Nutno tedy uzavřít, že žalobcem namítaný postup Městského soudu v Praze podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za důvod pochybovat o nepodjatosti soudců, kteří v této věci rozhodli, neboť jde o okolnost, která spočívá v postupu soudce v projednávané věci, který zákon v ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. umožňuje. Nutno tedy vycházet z toho, že podle platné právní úpravy nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, a to ani v případě, že by rozhodnutí tohoto soudce nebylo správné. K uvedenému nutno podotknout, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy mohl být soudce rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským) nebo může jít o vztah ekonomické závislosti. V daném případě však žádná z těchto skutečností nebyla zjištěna a žalobce ani žádnou z nich netvrdil. Jiný důvod podjatosti soudců Městského soudu v Praze žalobce nevznesl. Pokud pak žalobce namítal, že uvedeným postupem je založena jakási „neotřesitelná“ pozice soudce v soudním řízení vůči jeho účastníkům, nutno konstatovat, že ani s tímto tvrzením nelze souhlasit. Podle poučení obsaženého v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2003 lze podat proti tomuto usnesení kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze s tím, že o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Z obsahu spisu plyne, že žalobce této možnosti využil a podáním ze dne 28. 4. 2003 podal proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze kasační stížnost. Důvody podjatosti, které jsou v podstatě námitkami proti postupu soudu vyjádřenému v usnesení, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o osvobození od soudních poplatků, by žalobce mohl eventuálně uplatnit i v kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí ve věci (§ 102 s. ř. s.).

Pokud se týká návrhu na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle § 9 odst. 1 s. ř. s., platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Jde o tzv. delegaci nutnou, podmíněnou vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Jak vyplývá z výše uvedeného závěru, Nejvyšší správní soud neshledal zákonné důvody pro vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci podle § 8 odst. 1 s. ř. s., a nutná zde tedy nepřipadá v úvahu.

V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobcem tvrzené důvody nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti kteréhokoliv člena senátu 38 Ca Městského soudu v Praze, jenž má rozhodovat v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření, v kterých tito soudci potvrzují, že k věci ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedených soudců pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko žalobcovo obecné či subjektivní přesvědčení.