Vydání 8/2004

Číslo: 8/2004 · Ročník: II

283/2004

Správní soudnictví a vyloučení soudce

Ej 245/2003
Řízení před soudem: vyloučení soudce
k § 8 odst. 1 soudního řádu správního
Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou podle § 8 odst. 1 s. ř. s. okolnosti spočívající v postupu soudu podle § 36 odst. 3 věty druhé s. ř. s., který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná, a to ani v případě, že by takové rozhodnutí nebylo věcně správné.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47)
Věc:
Jiří K. v P. proti A) Finančnímu úřadu pro Prahu 3 a B) Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, o návrhu na vyloučení soudců správního úseku Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci.
Dne 28. 11. 2001podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal zrušení dvou rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2001 a dvou rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 4. 9. 2001 a dále toho, aby soud Finančnímu úřadu pro Prahu 3 uložil, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí doručil žalobci platební výměry ze dne 13. 9. 1999 a ze dne 2. 11. 1999. Současně s podáním žaloby požádal žalobce s ohledem na své majetkové poměry a s ohledem na skutečnost, že na jeho majetek byl dne 20. 10. 1998 prohlášen konkurs, o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 7. 4. 2003. V odůvodnění usnesení citoval ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s., podle něhož může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Po posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že žaloba je zjevně neúspěšná, a proto žádost o osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
Podáním ze dne 18. 4. 2003 vznesl žalobce námitku podjatosti Městského soudu v Praze a dne 28. 4. 2003 podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2003, kterým byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků.
V podání, jímž vznáší námitku podjatosti Městského soudu v Praze, žalobce zejména uvedl, že z odůvodnění usnesení ze dne 7. 4. 2003 zcela zřejmě vyplývá, že soud se jeho návrhem na osvobození od soudních poplatků nezabýval, dovodil-li, že se jedná o žalobu zjevně bezúspěšnou. Zdůraznil, že jestliže v předmětném řízení jde zejména o určení, zda má být po prohlášení konkursu v daňovém řízení doručováno pouze správci konkursní podstaty, a nikoliv úpadci, pak je důvod zamítnutí žádosti o osvobození poplatků z toho důvodu, že bylo doručeno právě správci konkursní podstaty, v rozporu se základními soudními principy, které by nepodjatý soud nikdy nemohl popřít. Jinými slovy, aniž bylo ve věci samé jednáno a rozhodováno, byla žaloba předem zamítnuta. Žalobce citoval ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. a dovozoval, že tato podmínka zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoliv pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže lze mít o této nepodjatosti pochybnost. Uvedl dále, že i když z citovaného ustanovení § 8 zároveň vyplývá, že soudcovu podjatost nelze dovozovat z okolností, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jiných věcech, pak se lze domnívat, že tato situace zakládá jakousi „neotřesitelnou“ pozici soudce v soudním řízení vůči jeho účastníkům. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby celá věc byla přikázána v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 s. ř. s. jinému krajskému soudu, protože lze mít zcela důvodnou pochybnost o nepodjatosti všech soudců Městského soudu v Praze.
Ke vznesené námitce podjatosti se vyjádřili soudci specializovaných senátů Městského soudu v Praze. Soudkyně JUDr. Karla Ch., JUDr. Blanka B., JUDr. Naděžda T. a JUDr. Jana N. ve svých vyjádřeních uvedly, že nemají žádný poměr k projednávané věci ani k účastníkům řízení. Nepodílely se na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu ani v předchozím soudním řízení.
Nejvyšší správní soud svým usnesením vyslovil, že výše jmenované soudkyně nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci.
Z odůvodnění:
Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V daném případě žalobce žádal o přikázání věci podle § 9 odst. 1 s. ř. s. jinému krajskému soudu, protože podle jeho názoru lze mít zcela důvodnou pochybnost o nepodjatosti všech soudců Městského soudu v Praze. Spis byl předložen s vyjádřením soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze, z jejichž vyjádření nevyplývá poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům ani jiné okolnosti, které by mohly zakládat důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobce sice svou námitku podjatosti nekonkretizoval ve vztahu k jednotlivým soudcům, ale protože z jeho podání zcela jednoznačně plyne, že důvodem pro postup podle § 9 odst. 1 s. ř. s. a pochybnosti o nepodjatosti všech soudců Městského soudu v Praze je usnesení tohoto soudu ze dne 7. 4. 2003, čj. 38 Ca 606/2001-31, jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, rozhodl Nejvyšší správní soud o soudcích senátu 38 Ca, kteří jsou rozvrhem práce povoláni k rozhodnutí o této věci.
V projednávané věci nebyl zjištěn žádný z důvodů podjatosti výše uvedených soudců Městského soudu v Praze. Důvodem návrhu na vyloučení soudců Městského soudu v Praze je – jak vyplývá z podání ze dne 18. 4. 2003 – rozhodnutí tohoto soudu ze dne 7. 4. 2003, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o osvobození od soudních poplatků. S žalobcovými tvrzeními obsaženými v tomto podání nelze souhlasit. Především je nutno zdůraznit, že rozhodně nelze vycházet z toho, že žaloba byla zamítnuta. O žalobě podané žalobcem totiž rozhodnuto dosud nebylo. V dané věci bylo pouze rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s., podle jehož věty první a druhé platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Je-li tedy podle účinné právní úpravy zjevná neúspěšnost návrhu koncipována jako důvod pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, nelze považovat postup soudců, kteří svůj právní názor na věc vyjádřili v rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, za důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti. Zákonné ustanovení § 36 odst. 3 věty druhé s. ř. s. takový postup totiž umožňuje. Ostatně obdobná právní úprava je zakotvena i v ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu. Nutno tedy uzavřít, že žalobcem namítaný postup Městského soudu v Praze podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za důvod pochybovat o nepodjatosti soudců, kteří v této věci rozhodli, neboť jde o okolnost, která spočívá v postupu soudce v projednávané věci, který zákon v ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. umožňuje. Nutno tedy vycházet z toho, že podle platné právní úpravy nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, a to ani v případě, že by rozhodnutí tohoto soudce nebylo správné. K uvedenému nutno podotknout, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy mohl být soudce rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským) nebo může jít o vztah ekonomické závislosti. V daném případě však žádná z těchto skutečností nebyla zjištěna a žalobce ani žádnou z nich netvrdil. Jiný důvod podjatosti soudců Městského soudu v Praze žalobce nevznesl. Pokud pak žalobce namítal, že uvedeným postupem je založena jakási „neotřesitelná“ pozice soudce v soudním řízení vůči jeho účastníkům, nutno konstatovat, že ani s tímto tvrzením nelze souhlasit. Podle poučení obsaženého v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2003 lze podat proti tomuto usnesení kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze s tím, že o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Z obsahu spisu plyne, že žalobce této možnosti využil a podáním ze dne 28. 4. 2003 podal proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze kasační stížnost. Důvody podjatosti, které jsou v podstatě námitkami proti postupu soudu vyjádřenému v usnesení, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o osvobození od soudních poplatků, by žalobce mohl eventuálně uplatnit i v kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí ve věci (§ 102 s. ř. s.).
Pokud se týká návrhu na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle § 9 odst. 1 s. ř. s., platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Jde o tzv. delegaci nutnou, podmíněnou vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Jak vyplývá z výše uvedeného závěru, Nejvyšší správní soud neshledal zákonné důvody pro vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci podle § 8 odst. 1 s. ř. s., a
delegace
nutná zde tedy nepřipadá v úvahu.
V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobcem tvrzené důvody nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti kteréhokoliv člena senátu 38 Ca Městského soudu v Praze, jenž má rozhodovat v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření, v kterých tito soudci potvrzují, že k věci ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedených soudců pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko žalobcovo obecné či subjektivní přesvědčení.
(tur)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.