Vydání 8/2004

Nejvyšší správní soud zkoumal, zda je dán důvod kasační stížnosti uplatněný žalobcem a spočívající v tom, že krajský soud napadeným usnesením porušil ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. tím, že žalobci stanovil lhůtu k doplnění – opravě podání v délce dvou týdnů od doručení.

Vrchní soud v Praze o žalobcově opravném prostředku nerozhodl do 31. 12. 2002. Podle článku II zákona č. 519/2002 Sb. převzal tuto věc k dalšímu řízení a rozhodnutí krajský soud, v jehož obvodu byl žalobce v den podání žaloby, resp. žadatel o udělení azylu v den předložení opravného prostředku, Ministerstvem vnitra soudu hlášen k pobytu. Přípisem ze dne 2. 1. 2003 postoupil Vrchní soud v Praze věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Protože žalobcovo podání označené jako opravný prostředek proti rozhodnutí žalovaného, které je od 1. 1. 2003 nutno považovat za žalobu proti rozhodnutí žalovaného, nemělo náležitosti stanovené v § 71 odst. 1 s. ř. s., vyzval krajský soud žalobce usnesením ze dne 23. 1. 2003 k odstranění vad podání ze dne 8. 7. 2002 tak, aby bylo v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 písm. d), e), f) s. ř. s., tj. aby žalobce vytyčil žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, aby označil, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení požaduje provést, a aby navrhl výrok rozsudku. Krajský soud žalobci stanovil lhůtu k odstranění vad podání v délce dvou týdnů od doručení usnesení. Současně žalobce poučil o tom, že nebudou-li ve stanovené lhůtě potřebné náležitosti doplněny, a vady podání tak odstraněny, soud opravný prostředek (žalobu) usnesením odmítne. Toto usnesení bylo doručeno žalobci dne 3. 3. 2003.

Žalobce nezpochybňuje to, že usnesení mu bylo doručeno. Ve stanovené lhůtě však žalobce vady podání – žaloby neodstranil. Ani tuto skutečnost žalobce nezpochybňuje. O tom, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2002 nemá náležitosti stanovené v § 71 odst. 1 s. ř. s., nevznikají ani v Nejvyšším správním soudu žádné pochybnosti. Nevznikají v něm pochybnosti ani o tom, že o žalobcově podání nebylo možno v řízení pokračovat právě pro nedostatek jeho náležitostí podle ustanovení § 71 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud proto správně postupoval podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Podle něho vyzve předseda senátu usnesením podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Z ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s tedy plyne, že k opravě nebo odstranění vad podání je třeba stanovit lhůtu. Není určeno, jak dlouhá má tato lhůta být. Mělo by jít o lhůtu, která je přiměřená tomu, aby v ní mohl podatel vady podání odstranit nebo opravit. Nejvyšší správní soud za takovou lhůtu považuje lhůtu stanovenou krajským soudem, tedy lhůtu dvou týdnů od doručení usnesení. Lhůtu podle § 37 odst. 5 s. ř. s. nelze zaměňovat s lhůtou pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s., neboť § 72 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

Protože žalobce lhůtu stanovenou krajským soudem v usnesení ze dne 23. 1. 2003 nesplnil a neodstranil vady svého podání – žaloby proti rozhodnutí žalovaného – a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat, postupoval krajský soud správně v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. a řízení o takovém podání žalobce usnesením odmítl poté, co žalobce v usnesení ze dne 23. 1. 2003 o možnosti takového postupu poučil.