Vydání 5/2004

Žalobce poukázal na to, že se podnětem k řízení mimo odvolání nedomáhal přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, ze dne 27. 5. 2002 (ve spojení s rozhodnutím Policie ČR, Okresního ředitelství Vsetín, ze dne 19. 4. 2002), ale žádal přezkoumání rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR Vsetín ze dne 25. 6. 2001, kterým mu byla uložena povinnost odevzdat zbraně.

Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí poukázal na to, že k podnětu žalobce bylo zahájeno (a poté i zastaveno) řízení o přezkoumání jiného rozhodnutí, než proti kterému směřoval žalobcův podnět. O původním žalobcově podnětu proto nebylo rozhodnuto. Žalovaný dále podal výklad ustanovení § 45 zákona o střelných zbraních, obsahujícího podmínku bezúhonnosti; vyslovil závěr, že neshledává důvody ke změně nebo zrušení rozhodnutí policejního prezidia, kterým bylo zastaveno řízení mimo odvolání. Proto žalobcovo odvolání zamítl a napadené rozhodnutí o zastavení řízení o přezkum rozhodnutí mimo odvolací řízení potvrdil.

Podle ustanovení § 65 a násl. správního řádu je možno přezkoumat rozhodnutí mimo odvolací řízení. Jde o možnost přezkumu rozhodnutí, které nabylo právní moci; v řízení lze dosáhnout změny nebo zrušení rozhodnutí. Tento přezkum však není mimořádným opravným prostředkem, jakým je obnova řízení na návrh účastníka řízení, neboť účastníci řízení nejsou legitimováni k zahájení řízení o přezkoumání. Jedná se o institut, který je zcela v rukou správních orgánů a je podřízen instanční hierarchii, protože podle ustanovení § 65 odst. 1 správního řádu může rozhodnutí, které je v právní moci, z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydal. Za podnět se považuje informace o tom, že při vydání rozhodnutí mohlo dojít k porušení právních předpisů – bez ohledu na zdroj takové informace. Může se jednat o poznatky z vlastní kontrolní činnosti správního orgánu nebo o upozornění podřízeného či nadřízeného orgánu, případně o poznatek z jiných zdrojů. Podnětem je též informace od účastníků řízení, která může být samostatným podnětem nebo obsahem jiného podání. Zákon ponechává okamžik zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení na příslušném správním orgánu. Jestliže správní orgán dojde k závěru, že chybí důvod pro zahájení takového řízení, a podnět podal jiný subjekt (např. účastník řízení), vyrozumí jej o tom. Tento úkon není rozhodnutím. Pokud však již správní orgán zahájil řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, ale v průběhu řízení vyjde najevo, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, správní orgán řízení zastaví podle ustanovení § 30 správního řádu.

Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. je k podání žaloby legitimován ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Z uvedeného je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí nemá povahu takového úkonu, neboť tím, že žalobce nemá právní nárok na zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (viz shora), a tím, že řízení zahájené správním orgánem bylo podle ustanovení § 30 správního řádu zastaveno, žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, nedošlo k určení, zrušení či změně žalobcových práv a povinností. Proto je třeba napadené rozhodnutí považovat za úkon správního orgánu vyloučený ze soudního přezkumu podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Nejde tedy o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s. a soud žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustný návrh odmítl.

Závěrem je třeba pro úplnost uvést, že vzhledem k tomu, že na přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle ustanovení § 65 a násl. správního řádu není právní nárok, nelze se takového přezkumu nadřízeným správním orgánem domáhat u soudu žalobou proti nečinnosti správního orgánu. Taková ochrana je poskytována jen za situace, kdy má správní orgán povinnost vydat rozhodnutí (osvědčení). Stejně tak nelze za dané situace polemizovat s výkladem právního předpisu, který nad rámec rozhodnutí provedl správní orgán, a na tomto základě požadovat přezkum uvedeného výkladu, „protože je zřejmé, že bude použit v případném budoucím rozhodnutí“ (zřejmě dosud nevydaném). I když je zřejmé, že správní orgán I. stupně omylem podrobil přezkumu rozhodnutí, k jehož přezkumu žalobce podnět nepodal, žalovaný správně dovodil, že se nejedná o nezákonné rozhodnutí, neboť k takovému přezkumu může dojít i z podnětu správního orgánu samého (viz výše).